Každá pořádná hra dnes obsahuje určité procento prvků z her na hrdiny. Skoro to vypadá, jako by mezi vývojáři kolovala příručka, kterak vytvořit úspěšnou hru, v níž by bylo tučným písmem napsáno, že i prostoduchá střílečka musí obsahovat statistiky a vylepšování hrdiny. A k tomu se váže i tzv. kustomizace (ano, to už je české slovo). Tedy vytvoření vzhledu a nastavení základních vlastností postavy.
Pro hry jako The Elders Scrolls, Mass Effect, Grand Theft Auto nebo nové díly Falloutu je vytváření postavy klíčovým bodem. Jsou tak rájem pro hračičky, kterým nevadí podesáté začínat hru jen kvůli tomu, že se jim okoukal jejich herní avatar.
Nám ovšem nyní nepůjde o statistiky a vlastnosti postavy, které reálně ovlivňují, jak se s postavou hraje. Zaměříme se pouze na to, jak postava vypadá. Podíváme se, které tituly vzaly úpravu vzhledu postavy až příliš seriózně (nebo naopak). Nebudeme ale zahrnovat různé módy, pouze oficiální tituly.
Worlds.com
Pojďme věci vzít chronologicky. V každém on-line RPG dneska najdeme spoustu možností, jak si vytvořit realitě věrnou postavu, včetně různých zkrášovadel. Dříve tomu tak ovšem nebylo.
Worlds.com, trojrozměrný virtuální svět, který se na tehdy „bleskurychlých“ internetech objevil v roce 1994, byl na svou dobu mimořádně pokročilý. Šlo o svět, ve kterém se mohli hráči volně pohybovat a komunikovat, popřípadě jej rozšiřovat vlastními výtvory. Byl obrovský. A bizarní. Jak jinak, když záštitu nad Words vzal samotný David Bowie (ale kupříkladu i Steven Spielberg).
Worlds.com
A k obrovskému světu patří i obrovská variabilita různých avatarů. Worlds.com sice neumožňoval vzhled přímo kustomizovat, ale díky možnosti každého hráče nahrát si do programu vlastní postavičku brzo studnice tzv. skinů dosáhla řádově na tisíce kusů. Hraní se pak brzy proměnilo v absurdní představení, kdy po obrazovce pobíhaly výtvory chorých pseudouměleckých myslí. Navíc, na vzhledy se nestahovalo autorské právo, a hráči tak svobodně experimentovali.
Dnes jsou kouty Worlds.com mrtvé a prázdné. Lze se připojit na jediný fungující server a v jednom obdivovat šílenství jiných hráčů, které přetrvalo v jejich dílech. Lze také využít fóra, kde se dodnes pořádají hromadné „zájezdy“ do útrob tohoto kdysi tak živého místa.
The Elder Scrolls IV: Oblivion
Série The Elder Scrolls je známá velkými možnostmi úpravy vzhledu postav, ale teprve s Oblivionem se hráčům dostává do rukou mocný způsob, jak si vytvořit vlastní kreaturu. Jen vzpomeňte, kolikrát jste se pomocí posuvníků snažili vygenerovat Red Guarda, který by se vám alespoň vzdáleně podobal. Výsledky byly mnohdy tristní. Technologie nebyla dotažená a všichni hrdinové byli opuchlí, jako by je pobodal roj včel.
Oblivion
Když jste všechny posuvníky dali doprava, k maximální hodnotě, váš trpaslík vypadal jako žok piva, navíc s růžovými vlasy a zelenými vousy. Když jste vše stáhli naopak doleva, k hodnotám nejnižším, skřetí válečník vypadal, že by neunesl paličku na maso, natož ebonitový obouručák.
Netřeba zmiňovat stovky módů, které možnosti ještě prohloubily. Některé ruší vývojáři nastavené limity hodnot, a tak může vaše postava mít nos delší, než je rozměr celé mapy, nebo jí můžete zasunout spodní čelist doslova až do žaludku.
Oblivion
Čtvrtý díl z celé série vybíráme také proto, že i samotným autorům se často podařilo vytvořit postavu, která vypadala jako nafouknutý kopačák. Zvlášť vysocí elfové jsou v Oblivionu k popukání dodnes. V technologicky pokročilejším Skyrimu je už tento aspekt vyřešen a generátor dotažen do uspokojivých výšin. Například tolik problematický poměr mezi velikostí hlavy a těla je v něm mnohem blíže realitě.
Rainbow Six Vegas
Není příliš zvykem, abyste si v taktické akční hře mohli vybírat vzhled svojí postavy. Jenže Vegas byl v mnohém oproti tradičním hrám podobného ražení nezvyklý až dost. Jednak šlo o jednu z prvních her běžících na tehdy zázračně silném Unreal 3 Enginu a pak, spíš než o taktiku v ní běželo o intenzivní (reálný) akční zážitek. O to nám ale nyní nejde.
Rainbow Six Vegas
Mnohem zajímavější, než možnost vytvořit si svou postavu pomocí několika přednastavených kitů, je ale fakt, že hráč mohl využít v té době vydané kamerky Xbox Live Vission. S tou bylo možné si pořídit „fotografie“ vlastního obličeje (ze dvou úhlů). Z nich vám pak hra vytvořila nepříliš trojrozměrný obličejový skin vojáka. Netřeba dodávat, že vtipálci, kteří si s technologií začali hrát, se objevili okamžitě.
Nebylo ale možné vyfotit cokoliv. S kýblem na hlavě vás kamera zkrátka nerozpoznala. Hře ovšem stačilo, aby na obraze nalezla několik základních prvků, které dělají váš obličej obličejem a foto pořídila. V realistických akčních scénách tak běhali vojáci s vypláznutým jazykem, namalovaným smajlíkem místo hlavy, nebo s vizáží Santa Klause.
Původní záměr, kterým bylo hráče více vtáhnout do bojové situace se tak během první vlny hráčů rozplynul. O to větší to pak ale byla zábava, což si uvědomili i samotní autoři a svou nedokonalou technologii rozpoznávání obličeje do druhého dílu raději vůbec neupravovali.
Mass Effect
Být hrdinou, na jehož bedrech stojí přežití známého kosmíru není žádná legrace. Člověk se často dostane do situace, ve které si musí vybrat, kterou cestou se vydá. V sérii Mass Effect máme přednastavené hrdiny dva. Jednoho pro mužské a druhého pro ženské hráče. (Ačkoliv se často ukazuje, že muži raději koukají na pozadí ženské hrdinky.)
Mass Effect
Série vždy nabízela také možnost vlastního nastavení obličeje komandéra Sheparda. Opět, jako v předchozím případě, šlo o to, aby se hráči se svou postavou více sžili, ne aby vytvářeli nelidské kreatury. Dostat z generátoru postav v Mass Effectu něco bizarního šlo obtížněji, než v případě jiných her, ale možnosti tady jednoznačně byly.
S příchodem druhého dílu se situace ještě přiostřila. Postava mohla nabývat a ztrácet karmu podle vašich rozhodnutí a při konání zlotřilostí se jí rozsvítily oči a objevily jizvy. Růžovovlasý Shepard s předkusem a očními důlky, do kterých by zapadla kulečníková koule, pak připomínal retardovaného Terminátora na botoxu.
Mass Effect
Mass Effect
Saint Row The Third
Bezkonkurenčním králem kustomizace je ovšem třetí Saint Row. Znalci vědí a raději běží pryč. Tato série, která se ostatně nikdy nebrala kdovíjak vážně, obsahuje jeden z nejpokročilejších editorů postav vůbec. Nejenom, že si můžete vytvořit zrůdičku takříkajíc od podlahy, ale dokonce vám k ní přibalí stovky a stovky oblečků, klobouků a různých serepetiček. Až z toho jde hlava kolem.
Saint Row The Third
Díky tomu, že hra dostala nejvyšší možný věkový rating, autoři pustili svou fantazii z gatí. V mnoha případech doslova. Saint Row The Third je plná sexuálních narážek, kožených oblečků, zvráceností a často úplně nahých individuí. Je jako splněný sen násilníka a masového vraha. Čiré a nefalšované šílenství z jiného kosmu.
Saint Row The Third
Po vzoru GTA je možné postavu dál upravovat i během hry. Za plnění úkolů se vám otevírají další kostýmy a mnohdy i hratelné vedlejší postavy. Vrcholem a ukázkou toho, jak daleko jsou autoři schopni zajít je, že i přesto, že namluvení v Saint Row je plné zvučných jmen, lze si zvolit i hlas hlavní postavy. Jednou z nabízených možností je hlas zombie, ve které postava místo řeči chrochtá nesmyslné zvuky. Takže práce celého štábu scénáristů, kteří psali dialogy je jaksi...Zbytečná. Chrocht!
Conan Exiles
Na nedávno vydanou on-linovku Conan Exiles se čekalo netrpělivě. Přece jenom, Conanův drsný svět je poslední dobou, co se týče her, hodně nevyužitý. Hra dovoluje výběr z mnoha ras, ovšem samotné postavy se podobají jako vejce vejci. Všichni avataři jsou nasvalení drsňáci, které byste v podobném prostředí očekávali.
Na některý serverech, kde je povolena úplná nahota, je ale možné najít i posuvník s názvem „endowment“, který umožňuje nastavit si velikost... No, přirození. Pokud server nahotu neumožňuje, rozkrok postavy je zakryt kusem hadru a posuvník nefunguje.
Conan Exiles
Ve hře pak na přirození působí fyzika, což hlavně během soubojů dvou nahých postav působí mimořádně humorně a pro někoho snad až hypnoticky. Fyzikální model je totiž pro mužský úd značně přehnaný a genitálie tak v Conanovi skáčou dvakrát tak vysoko, než postava samotná. Gravitace ale vždy zvítězí.
Podle reakcí se ale zdá, že tento kontroverzní prvek našel své věrné obdivovatele velice brzy. Je tak s podivem, že jej autoři nehodlají implementovat i do své hry pro konzoli Xbox. Není to ovšem tak úplně jejich vina. Politika Microsoftu totiž hongající genitálie ve svých hrách nepodporuje. Ostatně, to samé platí i pro další hru.
Rust
Rust jde naprosto opačným směrem. Příliš svobody v rozhodování je často nežádoucí, řekli si autoři této on-linovky. To, jak budeme vypadat, si přece v realitě také sami neurčujeme. Jdou tak proti liberálnímu proudu i samotným trendům. Nastavit si postavu na začátku hry totiž nemůžete vůbec.
Rust je v lecčem typická on-line hra na přežití v otevřeném světě. Hráči prozkoumávají okolí, staví si příbytky a vyrábějí oblečení a zbraně. Ono oblečení má zásadní význam, protože každý nový hráč se probouzí úplně nahý. Jeho tělesná konstituce je předem náhodně určená počítačem, takže klidně můžete hrát za přeživšího, který vypadá, že má i s botami třicet kilo. Jenže to není zdaleka všechno.
Rust
A tady už Rust rozhodně typický není. Náhodně generované je totiž i pohlaví. Šance, že vaše postava bude pohlaví křehkého je 50%, takže alespoň v tomto světě jsou genderové šance vyrovnané. Stejné je to i s rasou. Hra náhodně vybere z několika dostupných modelů a přiřadí vám barvu kůže. Vtipné na tom všem je, že ani jedno hráčům zjevně nevadí tolik, jako prvek, o kterém se zmíníme nyní.
S jedním z posledních updatů totiž Rust přiřazuje mužským charakterům náhodnou velikost přirození. A to už někteří hráči nerozdýchali. To proto, že všechny tyto vlastnosti postavy se ukládají přímo do Steam účtu a není možné je změnit založením nové postavy. Ti, kterým tato novota nevadí, ve hře naopak organizují hromadné „porovnávání rozměrů“. Na přirození navíc také působí fyzikální model (stejně jako u Conana), takže milé genitálie se při běhu kymácejí ze strany na stranu.
Nejveselejším faktem ale je, že ani samotní autoři nezamýšleli, že by na přirození měla působit jakákoliv fyzika. Je to jen důsledek enginu hry, který všechny části avatarova těla vybavuje „kostrou“, která slouží právě k počítání tzv. ragdoll modelu. Sympatické a trochu děsivé je, že autoři nehodlají tuto novou finesu odstraňovat. Příliš mnoho hráčů by totiž přišlo o svou oblíbenou část hry.
