Konec roku je za dveřmi a mnozí začínají bilancovat, co nám ten dosluhující s číslovkou 2008 přinesl.
Kromě bezpočtu klasických anket o nejlepší hry napříč všemi žánry a platformami se někteří zaměřili též na největší zklamání, která nám letošní rok se škodolibým úšklebkem na popraskaných rtech nachystal.
Na zahraničním webu Gamasutra předhodil jeden z redaktorů k diskuzi pět problémů, jež mnohé z hráčů, herních novinářů, vývojářů, vydavatelů i distributorů nepříjemně tlačí jako kamínek v botě. A vzhledem k tomu, že skutečně uhodil hřebíček na hlavičku a s tímto výčtem nelze než souhlasit, přidám svoji trošku do mlýna.
O pirátství se mluví stále dokola a dalším omíláním toho samého jen stěží postavíme warezáky do latě. Kritiku si vysloužil i předvánoční přetlak herních pecek, kvůli němuž mnozí jen v rychlosti konzumují očekávané tituly, jež velice rychle upadají v zapomnění.
Vždyť kolik her dokáže normálně pracující člověk v klidu odehrát během tří měsíců, navíc hnán nemilosrdným vánočním shonem? Vrátí se takový hráč v prvním čtvrtletí příštího roku ke všem peckám, jejichž nákup musel v říjnu, listopadu a prosinci odložit, nebo si na ně po pár měsících ani nevzpomene a nechá se semlít další marketingovou masáží, tradičně slibující žhavé pecky na jarní měsíce?
Gamasutra se opřela rovněž do vlastních řad a obvinila recenzenty (sebe nevyjímaje) z nedostatku kritiky. Zaslouží si současné hry skutečně tak vysoká hodnocení, jakými je známkujeme? A jak se vůbec postavit k hodnocení her, které jdou přirozeně stále více na ruku příležitostným hráčům?
Zářným příkladem je třeba nejnovější Prince of Persia, který podlehl takovému zjednodušování, že mnozí skalní fandové prskají jak vzteklé kočky. Je ale taková hra ve skutečnosti špatná? Podobných titulů bude jen přibývat a kritiky to staví do nezáviděníhodné situace. Oceňovat za každou cenu originalitu a výzvy pro kalené hráče nebo se na hry dívat očima příležitostných zákazníků, pro něž je bohatý závěr letošního roku doslova herním rájem na zemi?
Autor úvahy rovněž varoval před finanční krizí, která se herního průmyslu dotkne mnohem více, než si možná hodláme připustit.
A přestože představitelé některých společností mají stále plnou pusu řečí, jak se jich recese pranic netýká, poslední finanční zprávy z Electronic Arts, utahování opasků v THQ, Sony a NCsoftu nebo třeba hrozící bankrot Midway hovoří o opaku.
Jak se bude chovat finančními problémy zatížení zákazník? Bude investovat do zábavy v podobě nových her, nebo se rozhodne šetřit právě v této oblasti? Názory se rozcházejí a jen čas ukáže, jak tomu nakonec bude. Co se Američanů týče, ti se v Černý pátek (den po Díkůvzdání), který zahajuje nákupní sezónu v USA, vrhli na nové herní mašinky jako supi.
Poslední stížnost Gamasutry padla na konzoli Wii, jež trpí kritickým nedostatkem kvalitních her, což si dovolím trochu obsáhleji komentovat.
Chování společnosti Nintendo a v našem případě i českého zastoupení je fackou do tváře všem hráčům - příležitostným i skalním fandům. Bělostná krabička se po stránce hardwarové výbavy rozhodně nemůže rovnat nabušeným konkurentům v podobě Xbox 360 a PlayStation 3, ale originálním způsobem ovládání dokázala oslovit zákazníky, kteří se na hráče do té doby dívali skrz prsty. Šílenství kolem Wii přetrvává a tato hračka je stále nejprodávanější stolní konzolí na trhu, ale nabídku kvalitních her rozhodně nečekejte. Přestože se představitelé Nintenda chvástají, jak jsou pro ně skuteční hráči důležití, vlajkový titul Wii Music pro letošní vánoční sezónu je naprostým výsměchem.
V době, kdy na jiných platformách vyzkoušíte Fallout 3, LittleBigPlanet, Fable II nebo třeba Mirror's Edge, můžete na Wii v infantilním provedení skládat hudbu příšerné kvality.
Když se vrátíme o dva roky zpět a prolétneme kompletní nabídku her pro veleúspěšné Wii, narazíme jen na hrstku titulů, které před opravdovými hráči skutečně obstojí - Legend of Zelda: Twilight Princess, Super Mario Galaxy nebo Okami. Těmto nadšencům, kteří ve Wii věřili, Nintendu fandili a za nemalou částku si konzoli v době největší mediální slávy pořídili, se na ní nyní práší. Někteří zoufalci pak čas od času podlehnou nějaké horší hře, aby měli důvod vůbec konzoli zapnout. Vždyť Wii jim nepřehraje ani filmové DVD a nabídka WiiWare či Virtual Console je v porovnání s online službami konkurence k pláči.
Nintendo tak těží z nadšení příležitostných hráčů, kteří úžasné virtuální světy teprve objevují. Jak dlouho je však bude bavit konzumovat v podstatě stále ty samé hříčky a jak dlouho potrvá, než se odhodlají ke koupi konkurenční herní mašinky ?
Možná to má Satoru Iwata až moc dobře vymyšlené a v té době vystartuje se skutečnou next-gen herní konzolí ve stylu Wii HD, což však současné počínání v očích hráčů nijak neospravedlňuje. Peníze hýbou světem a zástupy poblázněných nadšenců jsou pro Nintendo miliardovou dojnou krávou.
Papaláši z Nintenda se rozhodli jít čistě komerční cestou a obrovskou příležitost v podobě dvojice revolučních ovladačů (Wiimote + Nunchaku) vyhodili z okna a utopili v hromadě podprůměrných rychlokvašek společně s nadějemi všech hráčů, kteří v nich měli důvěru.
"Wiičku" nelze upřít tituly, jež mohou být zajímavé pro příležitostné hráče. Párty hry jsou v kurzu a dětské tituly se také těší velké oblibě, ale zde bohužel narážíme na další problém, kterým je absence lokalizace.
V době, kdy české zastoupení Electronic Arts nabízí dvě dětské hry Littlest Pet Shop a MySims Kingdom s kompletním českým překladem, se na trhu objevuje Animal Crossing: Let's go to the City od Nintenda absolutně bez lokalizace.
Když si tedy české zastoupení odmítá hýčkat místní zákazníky a bez zájmu jim předhazuje dětské a rodinné hry v anglickém jazyce, lze vůbec očekávat nějaké zlepšení? Při jízdě v pražském metru se na reklamních plochách dočtete, že Wii je novou dimenzí zábavy - otázkou však zůstává, na jak dlouho a za jakou cenu. Získat zpátky ztracenou důvěru a punc kvality je totiž zatraceně těžká věc.
