Magazín tentokrát nabídl dvojici zajímavých prvních dojmů z demoverzí, jež se redakci Plných her povedlo exkluzivně získat. První se týkaly bombermanovského klonu Xplosive od El Do Rado 1239, druhé pak informovaly o tom, jak vypadá a jak se hraje adventura z fiktivní historie World War 1990 týmu A-Studio.
V PHžurnálu jsme pak informovali o chystané hře Star Trek: Q Expression, futuristické plošinovce od Phoenixe, vzniku týmu Flying Javelin a jeho prvním projektu, datu vydání akční hry Řež od Albisoftu, čtyřech screenshotech z kulečníku Billiard Challenge, chystané adventuře In Da School, dvanácti screenshotech z chystané hry Air Captains, HW požadavcích dungeonu Cardhalia a nových detailech o strategické hře Nieflheim.
Ben Jordan 2 - případ ztracené galeony s pokladem
Většina lidí se během svého života s paranormálními jevy setká leda v televizních seriálech nebo tomuto tématu zasvěcených časopisech. Existují ale i tací, kteří na ně mají štěstí – a teď nejde jen o různé blázny, média či lidi s nadpřirozenými schopnostmi (vysvětlovanými většinou mutací). Kupříkladu Ben Jordan, sympatický americký mladík, má setkávání s prapodivnými úkazy, oživlými pověstmi a nejrůznějšími nebezpečenstvími na denním pořádku. Ben Jordan je totiž P.I., tedy nikoliv soukromé očko, ale "Paranormal Investigator", vyšetřovatel v oblasti paranormálních jevů. A o práci rozhodně nemá nouzi – v nedávno na Plných hrách recenzovaném prvním díle se potýkal se smradlavou vraždící opicí ve Floridském národním parku, tentokrát ho řízení osudu zavádí do pouště k jezeru Salton Sea.
Secret of Manes - FPS řežba v egyptské hrobce
Vědci v roce 2004 (tedy letos, hm, podle autorů se mají egyptologové asi hodně snažit) objevili v Egyptě zajímavou věc: v hrobce prvního faraona, jehož jméno bylo Manes, se našel popisný papyrus se zařízením, jež mu umožňovalo využívat úplně nový zdroj energie, než byly všechny doposud lidstvu známé. Klíčovou roli v něm hrál jistý artefakt, který byl ukryt právě v Manesově hrobce – a ten se samozřejmě rázem stal klíčovým objektem v mocenském boji. Za Spojené státy americké byl úkolem získat a zachránit zmiňovaný předmět pověřen v nejvyšší tajnosti speciální agent tajných služeb, který musí proniknout až k artefaktu, probít se hordou všeho schopných nepřátel nejrůznějšího založení a cennou věc zachránit pro dobro demokracie. A jak už ti, kdo někdy v životě hráli alespoň jednu počítačovou hru, jistě tuší, role onoho muže bez bázně a hany byla přisouzena hráči, který si tak celý příběh může prožít prostřednictvím velice pěkně provedené freewarové 3D akce z pohledu první osoby.
Salient: Supply & Command - originální strategie
Originalita. Svatý grál herních vývojářů doznává svého naplnění zejména v poslední době a zejména v komerční sféře skutečně jen málokdy. Zákony trhu, nabídky a poptávky a všech těch ostatních ekonomických manažerských keců jsou neúprosné. Za každý titul, jenž se snaží inovovat a alespoň částečně zbořit stanovené hranice, bývají tak především herní novináři (nejvíce unaveni z nutnosti neustálého opakovaného hraní stejných her) vděčni a často ani nekoukají na to, zda ony nové nápady vůbec jsou ku prospěchu věci. Ale už český obrozencký satirik Karel Havlíček Borovský před něčím podobným ve svých epigramech varuje: není nad původnost / každý po ní touží / všichni chodí přes most / to já půjdu louží. A bohužel, jakkoliv velká škoda to je, podobné verše by se ideálně hodily ke stručnému popisu dnes recenzované ambiciózní RTS Salient: Supply & Command, jež si stanovila cíl překvapit hráče tohoto žánru – avšak zvolila k tomu cestu pramálo vhodnou.
Dockfight - neúprosná bitva v oblacích
Už první pohled na název nedávno vydaného českého volně šiřitelného akčního titulu a jeho porovnání s proklamovaným obsahem přivede na mysl i jen průměrně zdatného znalce cizích jazyků myšlenku, že na tom autor zřejmě nebude nejlépe v oblasti anglické gramotnosti. Hra Dockfight se totiž točí okolo soubojů stíhacích letounů, jež se utkávají ve volném prostoru za pomoci svých kulometů – a takovéto bitvy se už od nepaměti (či spíše od prvního pořádného využití potenciálu vzdušné války ve dvacátém století) nazývají "dogfight". Použití tvaru, který zvolil autor, by spíše vyvolávalo asociace námořního rázu a přiznejme si, představa jakýchkoliv bojůvek v docích či přístavech není zdaleka tak lákavá jako zvuk rachotícího kulometu a tuny vypoceného adrenalinu v oblacích. Nicméně anglický pravopis je věc jedna – a hratelnost výsledného produktu druhá, prakticky s onou první neslučitelná. A protože Dockfight se i přes mírný trapas v názvu a celkovou malou velikost i míru obsahu hraje více než dobře, není důvodu, proč by mu nemohly být věnovány následující odstavce.
Moon Defense - jaderná válka hrozí zničit Lunu!
Měsíc odjakživa člověka fascinoval. Aby ne, když se po Slunci jedná o nejvýraznější těleso viditelné na obloze, největší z nočních zářivých útvarů na nebi. Odpradávna si jej lidé ztotožňovali s nejrůznějšími božstvy a připisovali mu různé, tu kladné, tu záporné, tu pravděpodobné, tu naprosto nemožné účinky na běh života na vlastní planetě Zemi. Všemožné krásné mytologické příběhy a zajímavé nevědecké konstrukce sice vzaly za své ve chvíli, kdy k družici třetí planety sluneční soustavy Američané a Sověti vyslali pozorovací družice a dokonce přistáli přímo na jejím povrchu, přesto má Měsíc stále významnou romantickou hodnotu a s jeho náhlým zmizením by se asi obyvatelé Země jen těžko smiřovali. Taková katastrofa ale ve volně šířitelné akční hře Moon Defense hrozí naprosto reálně – a není to vinou velkého meteoritu či jiného přirozeného vesmírného tělesa, nýbrž lidské zvůle a hrůz jaderné války. Je to i varování, ale Moon Defense naštěstí nesklouzává ani na okamžik do nějaké moralizující blbiny, což je jedině dobře.
Rande - láska ještě existuje
Dnešní hra nazvaná Rande je vlastně taky tak trochu o lásce. O lásce kluka k jedné slečně a o jednom obyčejném rande ke kterému možná ani nedojde, ale nepředbíhejme. Je zde nutné chápat počáteční zamilování jako lásku. I když jde třeba jen o lásku platonickou. Ono není těžké se zamilovat do pěkné holky. A ona ani nemusí být nějak moc pěkná, stačí normální pohodová holka. Snad každá mladá dívka má svoje klady, snad každá může být královnou alespoň na chvíli a každá vás může dostat až na dno a nebo naopak až vzhůru k nebesům. Je to risk a nikdy nevíte, jak to dopadne. Prostě je to jako sázka do loterie i když někdy třeba můžete jít na jisto. Člověk si kolikrát říká, že je odolný a pak stačí rozhovor s dotyčnou nebo když ji večer doprovodí domů a ouha je v rejži, zamiloval se a nic mu nepomůže. Nakonec zjistí, že je v tom sám, že se zítra probudí a bude na ní myslet, zatímco ona bude psát smsky jinému. Hrůza a děs. Dejte mi s láskou pokoj a nebo mě s ní zavalte! A nebo jí stačí jen trochu. Třeba jen tolik, kolik zvládnu. Ale lásky férové a krásné…
Trash Killer 2 - vesmírná uklízečka natvrdo!
Když vám pod rukama za několik let recenzování projdou stovky více či méně atraktivních her, začnete logicky uvažovat o tom, jaké atributy mají vliv na to, zda si ten či onen kousek zaslouží špetku vaší pozornosti. Jedním takovým je jednoduchost. Na jednu stranu má člověk pocit, že čím složitěji se hra tváří, tím větší šancí zaujmou disponuje, z druhé strany kontruje známé přísloví "v jednoduchosti je krása". Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou na vás vpálím, že Trash Killer je hrou ve své podstatě tak jednoduchou, že by pochopení jejích principů nemělo činit problémy ani průměrnému cvičenému delfínu. Mistrem v jejím hraní by se však zřejmě nestal. Proč?
Předně - Trash Killer je výtvorem vesmírných šílenců z Kraisoft Entertainment, což jsou profíci, kteří se mohou chlubit například tím, že se jejich hry nachází na víc jak milionu osobních počítačů po celém světě. To sice samo o sobě o kvalitě jejich freewaru nic neznačí, portfolio jejich předchozích projektů už však jistou výpovídající hodnotu má. Především proto, že po grafické stránce je na Trash Killeru znát značná vybroušenost, jíž se těžko dosáhne jinak než sáhodlouhou absorpcí zkušeností.
Únos aneb Tajemství hlubin lesa - výtečná česká hra
Únos aneb Tajemství hlubin lesa je titul, jenž redakce Plných her sleduje už od jeho prvotního oznámení, brzy se stala jeho partnerem a mediálním partnerem soutěže pro vývojáře, kterou její organizátor v současné době pořádá. Odměnou za to je fakt, že dnes svým čtenářům může představit jako první finální verzi této dlouho očekávané (a bohužel i dlouho odkládané) adventury, jež má stejně jako nedávné depresivní Mrtvé město opět ambice nejvyšší. Díky své rozsáhlosti, kvalitnímu provedení, napínavému příběhu a velkému množství všemožných bonusů a legrácek okolo se řadí k těm vůbec nejlepším českým volně šířitelným adventurám, jež spatřily doposud světlo světa. Boj o nejlepší českou freewarovku na konci roku 2004 bude hodně vyrovnaný – a hodně tvrdý.
DevilMaze II - Igorova zapeklitá bludiště
Surfováním po internetu má člověk možnost dostávat se blíže věcem, které by se k němu bez tohoto skvělého média snad nikdy nedostaly. Dochází k prolínání světů, kultur i lidských idejí a tato difůze informací má za následek, že vám dnes mohu představit hru Devilmaze II, jež vznikla v Rusku. V zemi, která má jistě co nabídnout světovému softwarovému průmyslu. Odtud se k nám dostala i legendární a do našich hráčských srdcí navždy vepsaná logická hra Tetris, kterou dodnes programátoři po celém světě předělávají a vzniká tak mnoho variací na toto herní téma. Z této země se do světové sítě dostává i známý antivirový balíček Kaspersky Anti-Virus a plno dalších programů, které jsou přeloženy do angličtiny a svůj původ tak nedávají příliš najevo. Chci tím říci, že dobré programátory najdeme všude po celém světě a je to skvělé, že máme možnost seznámit se s jejich tvorbou.
Dune IV - válka na planetě Arrakis
Je velice těžké vymýšlet úvody k recenzím jako je tahle. Znalost Dune II je jednou z podmínek pro to, aby se člověk mohl považovat za hráče, a začínat stylem "tak tu máme další předělávku", načež strávit půl hodiny vykecáváním se o výhodách a potěšení, jež plyne z podobných remaků, popřípadě ty nejslavnější vyjmenovat, už začíná být pořádně laciné. Každopádně je ovšem v prvním odstavci třeba říci, že Dune IV je pokračováním dříve na Plných hrách recenzované Dune 3 a jde o volně šířitelnou gamesku z dílny ukrajinských programátorů, jež už je ovšem tentokrát k dispozici zdarma a přináší oproti své předchůdkyni i značné množství zlepšení a bonusových prvků.
Dune IV na první pohled vypadá stejně jako původní Duna, neboť autoři použili její grafiku. To dokáže v hráčích vzbudit pořádný pocit nostalgie, nechybí roztomilé harvestříky, rafinérie, tančíky, raketomety, či třeba ordoské přebarvovače. A samozřejmě je tu poušť se svými písečnými červy, kteří tak roztomile polykají všechnu techniku... ale pěkně po pořadě.
Adventure Minigolf - zábavné sportování
Obliba minigolfu, jakožto oddechového sportu je značná. Svůj podíl na tom nese zejména finanční dostupnost, která je oproti golfu, který lze směle označit jako sport bohatších vrstev, vskutku obrovská. Navíc je minigolf daleko dostupnější a vhodnější pro nedělní partičku s přáteli, kteří třeba k tomuto sportu nikdy předtím ani nepřičuchli. Jedním z nesporných kladů vedle pořádné porce zábavy je zejména fakt, že se vám minigolf dostane velice rychle pod kůži, bez jakéhokoli dlouhodobějšího tréninku.
Dnes recenzovaný Adventure minigolf oproti ostatním zástupcům tohoto sportu na Plných hrách trpí jedním neduhem, který je však znatelný takřka na první pohled – hra je kompletně ve 2D, což v záplavě minigolfů v 3D vcelku zamrzí, nicméně nijak zvlášť tento fakt neubírá na hratelnosti či zábavnosti titulu.
Total Racing - nové Micro Machines z Česka
Dále, výše, rychleji, říká odvěké olympijské heslo, jež charakterizovalo jak amatérské soutěže pod patronátem barona De Coubertina, tak i soudobé komerční svátky sportu. Poslední z trojice výzev platí všeobecně pro motorismus – a právě o něm bude dnes řeč. Do rukou hráčům se totiž dostává zbrusu nová česká závodní gameska Total Racing – a že je opravdu o co stát, o tom se všechny potenciální zájemce pokusí přesvědčit následující řádky. Total Racing je klonem klasik jako Micro Machines anebo Super Cars v tom nejlepším slova smyslu. Zpočátku se zdá poněkud omezený – do začátků nabídne jednu jedinou trať a poněkud pomalý a neobratný vůz. Ale kdo není vyložený řidičský antitalent, brzy si další dráhy i vozidla vybojuje obratným manévrováním na vozovce. Motivační systém je zde určen jasně: cílem je zajet vždy čas pod určitý (většinou tak akorát nastavený) limit, načež hra usoudí, že je hráč již způsobilý k tomu přesunout se na nové působiště či dostat do rukou nové vozítko.
Empipe - hrátky s trubkami a trubičkami
Logických her si vážím. Jsou často velmi jednoduché a přesto dokáží zabavit na dlouhé hodiny. Z těch posledních, které jsem měl možnost hrát, mě zaujala logika od slovenského RT Softu - Bludisko. Ta nedávno vyšla i na našem portálu a kloubila prvky hned několika zahraničních legendárních games jako například Panga, Sokobana nebo Boulder Dashe. Dále mě potěšila logická arkádovka Best Fridens, což je takový letošní letní dáreček hráčům od jednoho z největších vývojářů freeware her ve flashi - od Miniclipu. No a do třetice všeho dobrého i zlého, mě u sebe tři hodiny na Linuxech držela Mörbling, což je zase klon her typu Bust-A-Move.
Jak už jsem řekl, dobrá logická hra může být jednoduchá a držet vás u sebe několik hodin, dní, měsíců nebo třeba i let. Nemusí zabírat desítky cédéček a nemusí mít ani skvělé grafické zpracování a hromadu zvuků. Hlavním kladem dobré logické pařby totiž musí být hratelnost...
Zombiepox - dej sem mozek!
Jedna zábavná česká karetní hra se jmenovala Dej sem mozek. Každý z hráčů představoval jednu zombie a snažil se získat mozek – jediný, který byl pro všechny hráče k dispozici. Stejně jako tam se i v dnes recenzované arkádové gamesce Zombiepox všechno točí okolo nejdůležitější části lidského těla a zombie - nemrtvých, i když tak trochu jiným způsobem. Proč? Inu: zdejší povstalé mrtvoly si nechtějí mozek nechat, aby pozvedly svou existenci, nýbrž jde jim jen o to, aby si na lahodné části živého těla pochutnaly... A to se jim pochopitelně nesmí dovolit za žádnou cenu. Zombiepox je novou hrou proslulého studie Free Lunch Design. To většina čtenářů bude asi nejspíše znát díky chytlavé arkádě Icy Tower, nedávno pak například vydali zábavnou vánoční hru Klabutong. Jejich poslední počin se řadí mezi ty volně šířitelné tituly, které sice neaspirují na titul vyloženě nejzábavnější hry roku, nicméně skrývají vzhledem ke své jednoduchosti nečekaný potenciál.
