Všichni asi víme, že ve vzpomínkách se spousta věcí jeví jinak, než jaké ve skutečnosti byly. A určitě to platí i pro některé hry z mého seznamu. Ale prostě a jednoduše, ať je jejich objektivní kvalita jakákoliv, mně se do paměti zapsaly.
1. Archon: The Light and the Dark (1983)
Protože jsem byl jako malý capart extrémně rozmazlený, vydupal jsem si u rodičů Commodore 64 a právě na něm jsem si vyzkoušel „bojové šachy“ Archon. Ne, že bych v dané době extra rozuměl pravidlům téhle kultivované hry, ale jako dítě jsem byl nadšený z toho, jak se šachové figurky řežou hlava nehlava. A k tomu ještě ono napětí, jestli se hra z kazety vůbec spustí nebo ne, to byly prostě nezapomenutelné zážitky.
2. Super Mario Bros. (1985)
Super Mario Bros. (1985)
Hopsání za doprovodu veselé hudby, sbírání hub, skákání do velkých trubek, italský instalatér Mario uměl pobavit a po právu je označován za jednu z nejikoničtějších postav videoherního světa. Hrál jsem hromadu titulů s Mariem, ale Super Mario Bros. byl můj první a má v mém videoherním srdci speciální místo.
3. Dungeon Master (1987)
Dungeon Master
Vždy jsem měl velkou slabost pro fantasy, a proto jsem si pořádně užil šanci prolézat zatuchlými bludišti a bojovat v dané době s hrozivými monstry. Nechyběla skvělá atmosféra a chytlavá hratelnost, takže se pro mě Dungeon Master stal herní modlou.
4. Contra (1987)
Contra
Těžká, ale zábavná střílečka, u které jsem se hodně rozčiloval, ale nemohl jsem se od ní odtrhnout. Ona touha to zvládnout byla silnější než vztek, který jsem měl, kdykoliv má postava zemřela. Což bylo velmi často.
5. Golden Axe (1989)
Golden Axe
Ikonická rubačka, kterou v době mých dětských let miloval snad každý. Mimochodem, byl jsem jeden z mála těch, kteří nechtěli za každou cenu ovládat trpaslíka, ale jelikož mám slabost pro bojovné slečny, tak jsem vždy sáhl po sličné válečnici. Mohl jsem tak v klidu sledovat, jak se ostatní hádají, kdo si vezme bijce se sekerou, protože já po něm netoužil.
6. Wolfenstein 3D (1992)
Wolfenstein 3D
Přítomnost „Wolfa“ v mé TOP 30 není jistě žádným překvapením. Asi málokterý herní pamětník by tuhle hitovku vynechal. Neříkejte, že skoro neuroníte slzu nostalgie, když si vybavíte, jak jste s úsměvem na rtech likvidovali ony „pixelaté nácky“.
7. Mortal Kombat (1992)
Mortal Kombat
Má naprosto nejoblíbenější hra. Jako by to bylo včera, kdy jsme s kamarády zkoušeli fatality a byli v sedmém nebi, když se nám povedly. Mortal Kombat byl také důvod, proč jsem si pořídil PlayStation. Tvůrci mě hodně naštvali, když některé díly nevydali pro PC. Mimochodem, Mortal Kombat stále považuji za jeden z nejlepších videoherních filmů.
8. Trilogie The Legend of Kyrandia (1992, 1993 a 1994)
The Legend of Kyrandia
Jen málokterá hra si mě získala tak jako série The Legend of Kyrandia. Nádherný pohádkový nádech, magická atmosféra a radost z toho, když se mi podařilo vyřešit nějakou hádanku a posunout se v příběhu dál. Byla to prostě paráda.
9. Doom (1993)
DOOM
Jeden z nejlegendárnějších videoherních počinů všech dob jsem samozřejmě v dětství hrál i já. A to skoro bez dechu. Ještě teď si vybavuji doby, kdy jsem se nemohl dočkat, až ve škole skončí poslední hodina a já (respektive můj hrdina) budu zase moci čapnout do ruky motorovku nebo BFG 9000 a vydám se likvidovat ony roztodivné démony.
10. Star Wars: X-Wing (1993)
Usednout do kokpitu X-Wingu? To je něco, co si dlouholetý milovník Hvězdných válek nemohl nechat ujít. A byl to skvělý zážitek. Bojovat za Rebely proti Impériu mě bavilo hodiny a hodiny v kuse. Ale chtěl jsem být nestranný, a proto jsem si nenechal ujít šanci přidat se i k těm „zlým“ díky pokračování nazvaném Star Wars: Tie Fighter.
11. Warcraft: Orcs and Humans (1994)
Warcraft 1
Warcraft byl jednou z oněch her, ke kterým jsem si sedl v pátek odpoledne a v sobotu v pět ráno mě mamka hnala do postele. Byl to hodně velký žrout času, ale nelituji jediné minuty, kterou jsem u téhle herní ikony strávil.
12. Heretic (1994)
Heretic
Jako fandovi Dooma a fantasy mi samozřejmě nemohla tahle hra uniknout. Střílečka z temného fantasy světa, to bylo něco pro mě. Ano, Heretic se podle některých možná až příliš inspiroval u zmíněného Dooma, ale to mě vůbec ale vůbec netrápilo.
13. Sedm dní a sedm nocí (1994)
7 dní a 7 nocí
Hra sice nebyla zrovna opěvovaná, pokud se bavíme o recenzích, ale já si ji oblíbil. Byla vtipná a jako puberťákovi mi přišlo hrozně „cool“, snažit se dostat do postele sedm slečen a zkusit ukojit jejich touhy. Retro článek si přečtěte na Bonuswebu zde.
14. Master of Magic (1994)
Master of Magic
Jakkoliv mám rád některé projekty ze série Heroes of the Might and Magic, tak mým favoritem v žánru tahových fantasy strategií je Master of Magic. Jasně, národy byly nevyvážené a našlo se i dost jiných chyb, ale v téhle hře proti sobě bojovali mocní kouzelníci s pomocí armád rozličných monster a vrhali na sebe jedno kouzlo za druhým. A navíc intro, ve kterém se metaly firebally a blesky, co víc si přát?
15. Earthworm Jim (1994)
Earthworm Jim
Tvůrci videoher často přicházejí s netradičními hrdiny, ale ramboidní žížala je prostě unikát. Earthworm Jim ovšem neměl jen svéráznou postavu v hlavní roli, ale nabídl i zajímavé bossy, humor a svižnou (ale náročnou) hratelnost.
16. UFO: Enemy Uknown (1994)
UFO: Enemy Unknown (1993/1994)
Vykopání „emzáků“ z naší malé modré planety nikdy nebylo tak zábavné. Líbilo se mi nejen bojovat se šmejdem z vesmíru, ale i péče o základnu. Což mě docela překvapilo, protože nejsem úplně nejtrpělivější. Ale v tomto případě byla hratelnost natolik vypilovaná, že jsem se rozhodně nenudil.
17. Jazz Jackrabbit: Christmas Edition (1994)
Už standardní edice Jazz Jackrabbita byla skvělá, ale když byly přidány vánočně laděné úrovně, byl jsem v sedmém nebi. Hlavně (ale nejen) kvůli vynikající hudbě, kterou doteď poslouchám před Vánoci, protože mi navodí sváteční náladu lépe než některé klasické koledy.
18. Magic Carpet (1994)
Magic Carpet
Není moc her, které vám umožní prolétnout se na létajícím koberci. Navíc po vcelku rozhlehlém světě plném monster a rivalských mágů, kteří vám nedají nic zadarmo. Nebylo snadné přežít, ale rozhodně to bylo strhující.
19. X-Men: Children of the Atom (1994)
Miluji bojovky a miluji komiksy. Bojovka inspirovaná komiksy tak pro mě byla darem z herních nebes. Navíc, když se inspirovala u skvělého Super Street Fighter II Turbo. A nebudu lhát, hodně jsem si titul oblíbil i proto, že tam neustále něco blikalo a vybuchovalo.
20. Crusader: No Remorse (1995)
Crusader: No Remorse
Sice se říká, že na vzhledu nezáleží, ale v případě Crusader na něm záleželo hodně. Tahle hra v době vydání brala díky grafice dech. Ale tvůrci z Origin Systems naštěstí nespoléhali jen na vizuály a ohlídali si i hratelnost. Retro článek si přečtěte na Bonuswebu zde.
21. Theme Park (1995)
Theme Park
V době, kdy jsem znal maximálně řetízkáč z místní poutě, mě šance vybudovat si vlastní zábavní park naprosto okouzlila. Sice jsem díky hře Theme Park zjistil, že nejsem zrovna ekonomicky zdatný, ale neházel jsem flintu do žita a neustále se snažil vybudovat prosperující park, na který budu pyšný.
22. Knights of Xentar (1995)
Knights of Xentar
Tohle bylo mé poprvé. První setkání s hrami s typicky okatými postavami z Asie. A musím říct, že to bylo setkání zábavné. Nejen, že mě Knights of Xentar oslovili po herní stránce, ale jako školák jsem juchal kvůli tomu, že hra měla nádech erotiky.
23. Duke Nukem 3D (1996)
Duke Nukem 3D
Duke byl prototyp chlapáka, který měl skvělé hlášky a ženy mu padaly k nohám. Prostě někdo, kdo se v pubertě zákonitě stane vaším idolem. Není vůbec divu, že je Duke Nukem 3D považován za jeden z pilířů žánru stříleček z pohledu první osoby.
24. Blood & Magic (1996)
Existují mnohem známější fantasy strategie, přesto tahle patří k mým nejoblíbenějším. Líbil se mi nápad s tím, že se budovy a bojovníci vytvářeli z golemů a také zasazení do světa Dungeons & Dragons. Tempo hry se mohlo zdát zdlouhavější, například ve srovnání s Warcraftem II, ale to mě vůbec netrápilo.
25. Diablo (1996)
Diablo
Mám rád všechny díly ze série, ale díky prvnímu jsem si zamiloval žánr akčních RPG. Nemohl jsem se nabažit průzkumu bludišť, bojování s démony, kouzlení a získávání těch nejlepších předmětů. I když matně si vybavuji, že jsem se u hry také dost nervoval, protože mi často „padala“. Ale to jí klidně odpustím.
26. Dungeon Keeper (1997)
Dungeon Keeper
Jsem onen typ „Mirka Dušína“, který si (v případě, že to hra nabízí) většinou vybere možnost přidat se k těm „dobrým“. Ale u Dungeon Keeper mi vůbec nevadilo nakopat hrdinům zadek. Bylo to zábavné a bylo to vtipné, takže mě svědomí ani trochu netrápilo.
27. Tyrian (1997)
Tyrian byl, pokud se bavíme o herních mechanismech, extrémně jednoduchou ale nesmírně zábavnou záležitostí. A navíc na svou dobu obrazově působivou. Tahle vesmírná střílečka byla zběsilá a kdykoliv jsem se potřeboval odreagovat, rychle jsem ji spustil.
28. Counter-Strike (1999)
Counter-Strike
Rovnou se přiznám, že jsem v „CSku“ nikdy příliš neexceloval, přesto jsem u něj strávil stovky hodin. S kamarády jsme utráceli celé kapesné, abychom mohli být v herně, a ve škole jsme prosili učitele informatiky, aby nás nechali alespoň deset minut hrát. Byly to skvělé časy.
29. Micro Machines (2001)
Micro Machines
Roztomilost sama. Závodit s miniaturními autíčky na různých unikátních dráhách pro mě bylo v dané době hrozně originální a zábavné. A vůbec mě nepřekvapuje, že titul často figuruje v seznamech nejlepších závodních her. Na velikosti očividně nezáleží.
30. Star Wars: Knights of the Old Republic (2003)
Star Wars: The Old Republic
Upřímně řečeno pořád nechápu, proč se filmaři neustále vyhýbají natočení projektu ze Staré republiky. Asi by si měli povinně zahrát tuhle skvělou hru na hrdiny. Hned by pochopili, jak bohatý a strhující je to svět.
