Počátkem 80. let minulého století byla společnost Atari na vrcholu. Díky úspěchu konzole Atari 2600, která se prodávala po milionech kusů, se firma doslova topila v penězích a vše nasvědčovalo tomu, že budoucnost bude ještě růžovější.
Nic není nemožné
Legendární Atari 2600 vydělalo svým autorům spoustu peněz.
Hranice videoher se posunovaly každým dnem, vznikaly dodnes legendární kousky jako Tetris, Arkanoid nebo Pac-Man a žádný nápad nebyl dostatečně šílený, aby nestálo za to ho vyzkoušet. Zelenou proto dostávaly i ty nejodvážnější nápady a jedním z těch vůbec nejambicióznějších z nich byl projekt nazvaný Swordquest.
Mělo jít o volné pokračování legendární hry Adventure vývojáře Warrena Robinetta. Pokud jste náhodou neviděli nebo nečetli Ready Player One, kde má Adventure v příběhu zcela zásadní význam, tak vězte, že v podstatě šlo o jednoduché bludiště rozprostřené přes několik obrazovek, ve kterém se hráčův avatar naháněl s několika nepřáteli ve snaze získat vzácný artefakt.
Vývojáři Dan Hitchens a Tod Frye však chtěli tento koncept ještě vylepšit a napadlo je, že by mohli „obyčejnou“ videohru propojit s doprovodným komiksem a soutěží o skutečné ceny.
Více než hra
Příběh Swordquestu byl rozdělen do čtyř postupně vydávaných samostatných titulů, šlo tak dost možná o první epizodicky vydávanou hru v dějinách. Každý díl byl věnován jednomu přírodnímu živlu, postupně tak měly vyjít Earthworld, Fireworld, Waterworld a nakonec Airworld.
Z dnešního pohledu už samozřejmě Swordquest vypadá směšně.
Jednotlivé díly se prodávaly zvlášť, ke každému balení pak byl přibalen příběhový komiks. Spíše než o akční adventury jako v případě Adventure šlo o logické hry, ve kterých měl hráč za úkol hledat předměty a ty poté používat na správných místech. Samotné hry byly od sebe na první pohled prakticky nerozeznatelné, lišily se jen strukturou místností a hádankami.
Dokončení příběhové linky dalo hráči indicie pro vyluštění šifry, která byla ukryta v přiloženém komiksu. Komu se podařilo zaslat pořadatelům do určitého data správnou odpověď, byl následně pozván přímo do sídla Atari na speciální turnaj v modifikované verzi Swordquestu, která se hrála na čas. Vítěz tohoto turnaje pak vyhrál opravdový poklad: šperk vyrobený z ryzího zlata osázený drahými kameny v ceně 25 tisíc dolarů. A to stále nebylo vše.
Každá hra byla vydána společně s komiksem, který obsahoval šifru.
Čtyři vítězové jednotlivých dílů se poté měli ještě utkat o trofej nejcennější – zlatem vykládaný meč nazvaný Sword of Ultimate Sworcery, jehož cena odpovídala částce 50 tisíc dolarů. Atari v té době spadalo pod giganta Warner, který měl pod palcem i výrobce šperků Franklin Mint. Díky tomu nešlo o žádné laciné šmuky, ale o opravdu umělecky hodnotné předměty z drahých kovů vykládaných drahými kameny. Naplánováno to tedy bylo hezky, ceny byly připraveny, ale jak u to tak bývá, něco se šeredně pokazilo.
Příchod krize
U Earthworldu z roku 1982 ještě vše běželo podle plánu. Z pěti tisíc zaslaných řešení na adresu Atari bylo pouhých osm správných, následný turnaj pak za vítěze určil jistého Stevena Bella. Odměnou mu byl náhrdelník nazvaný Talisman of Penultimate Truth. Na Bella však umělecká hodnota výhry příliš veliký dojem neudělala a podle dobových výpovědí ho pragmaticky nechal roztavit, aby si mohl koupil své první auto.
U druhého dílu, nazvaného Fireworld, vše proběhlo prakticky stejně, jen finále v kancelářích Atari se tentokrát zúčastnilo již 50 hráčů. Vyhrál student Michael Rideout a odnesl si pohár ze zlata a platiny vykládaný perlami, rubíny a safíry, pojmenovaný Chalice of Light.
Tím však idylka skončila.
Vítězové prvních dvou dílů hry Swordquest, vlevo Michael Rideout, vpravo Steven Bell.
Co by ještě nedávno nepředpovídal ani ten nejhorší pesimista, se najednou stalo realitou. Videoherní trh se přesytil a nastala recese, která smetla z povrchu zemského i úspěšné firmy jako Magnavox, US Games nebo Imagic. Symbolem krize se stalo zakopání 700 tisíc neprodejných cartridgí s hrou E.T. the Extra-Terrestrial. Ještě nedávno nedotknutelné Atari odkoupil kontroverzní podnikatel Jack Tramiel, který pro ambiciózní projekt Swordquest neměl žádné pochopení.
Třetí díl nazvaný Waterworld tak již nešel do klasických obchodů, ale mohli si ho koupit pouze členové oficiálního Atari klubu. Nutnost omezovat výdaje je na hře vidět na první pohled, rozlohou je totiž daleko menší než její předchůdci. Dříve tak ostře sledované finále se tentokrát uskutečnilo v tajnosti a vítěz nebyl nikdy oficiálně oznámen. Má se za to, že artefakt nazvaný Koruna života nikdo nedostal a vítěz si odnesl jen finanční odměnu.
Čtvrtý díl Airworld pak již nevyšel vůbec. Celá soutěž byla stornována a vítězové předešlých kol Bell s Rideoutem dostali odškodnění ve výši 15 000 dolarů a počítač Atari 7800, za to, že se slibované finále o meč nikdy neuskutečnilo. Po celém projektu tak zůstala pouze nepříjemná pachuť, byť oba pánové nejspíše příliš důvodů ke stížnostem neměli.
Kde je poklad?
Krize v 80. letech málem potopila celý herní průmysl. Na snímku kazety titulu E.T. the Extra-Terrestrial, které byly zakopány v poušti.
Jelikož Koruna života, Kámen filosofů (připravený pro vítěze Airworldu) a převážně samotný meč Sword of Ultimate Sworcery nikdy oficiálně nenašly své nové majitele, stala se z nich svým způsobem legenda.
Podle jedné z teorií měl Jack Tramiel meč dlouhá léta pověšený nad rodinným krbem a po jeho smrti se stal součástí dědictví. Jiná teorie říká, že kvůli složité právní situaci nebyl meč nikdy skutečným majetkem firmy Atari, a proto ani nebyl součástí obchodní smlouvy s Tramielem. To by znamenalo, že možná dosud někde zapomenutý odpočívá ve skladišti a usedá na něj prach. Nejpravděpodobněji však zní teorie, podle které byl meč spolu s ostatními artefakty roztaven a jeho materiál použit na výrobu jiných šperků.
Ať už to však bylo jakkoli, samotná idea Swordquestu je brilantní a nadčasová. Najdou se i lidé, kteří hru považují za první progamingovou událost v historii.
