Matrix na x-tou
Viděli jste Matrix? Nezdála se vám myšlenka alternativního, neskutečného světa povědomá? Svět, ve kterém lidé žijí své životy
a přebírají role ve společnosti vám mohl být po odhalení jeho skutečné podstaty povědomý. Virtuální svět. Stejně jako postavy v Matrixu se i my, hráči počítačových her, ponořujeme do virtuálního světa. Světa, kde postavy přebírají své role a ,,žijí‘‘ v rámci daných pravidel (pokud necheatují jako to dělal Neo
a spol. :-). Do kolika takových systémů jste se už ponořili vy?
Relita versus imaginace
I přes tolikrát diskutovanou a zpochybňovanou originalitu současných počítačových her jsou herní světy a jejich rozmanitost jedním z hlavních pilířů celého herního průmyslu. Srovnejme si například hry s filmy. Většina filmů
a seriálů se odehrává v našem světě, kde platí známá zavedená pravidla. Neskákat z mrakodrapů, nekoupat se se zapojeným topinkovačem, nespat
na kolejích (Game Over). Pokud se scénárista rozhodne, že vytvoří svět nový (případně ho převezme z nějaké knihy) pouští se na tenký led. Může za to sice sklidit obrovský úspěch (Lord of The Rings, Star Wars), ale také se může film setkat s nezájmem či nepochopením širokého publika.
Je také možné, že výsledkem nakonec bude fantasmagorická slátanina nejtvrdšího kalibru. Vzhledem k velikosti rozpočtu takovýchto filmů by mohlo jít o neúspěch velice, převelice nepříjemný. Hry jsou na tom trochu jinak. Předem nutno podotknout, že ve vývoji počítačových her nelze najít období, v kterém by vycházely jen hry ze světa ,,našeho‘‘ či smyšleného. Už v jejich začátcích se ale tvořilo velké množství her, které se evidentně neodehrávaly v naší realitě (i když se určitě najdou lidé, kteří vám jsou schopní odpřisáhnout, že byli na pivu s Pac-manem). Sci-fi prostě k takovému fantastickému objevu jako byly hry patřilo a hráčům toto téma vyhovovalo. Hry byly navíc v té době silně subjektivní – pod pár čárkami si každý představil něco jiného. Navíc můžeme tvrdit, že bylo daleko snazší vytvořit svět s vlastními zákony, postavičkami či předměty, než snažit se interpretovat realitu – to bylo po grafické stránce prakticky nemožné. Pokrok ale nejde zastavit a možnosti zobrazení reality se stále rozšiřovaly.
Postupem času se vývojáři snažili o vyrovnání se právě filmům a rostla touha o skutečný ,,filmový zážitek‘‘. A byli to opět hráči, kteří jejich snahy náležitě ocenili. Vyvrcholením této snahy byl vznik tzv. ,,interaktivních filmů‘‘ (X-files, Phantasmagoria). Tyto hry rozdíly ve vizuálním provedení sice smazávaly, ale míra interaktivity a hratelnosti byla proklatě nízká… tak tedy nastal trend moderní, který trvá dodnes. Dnes vychází hry, které se odehrávají jak ve všeobecně známém ,,našem‘‘ světě, tak ve světech jiných, autory vytvořených (někdy se to dokonce prolíná – Half-Life) a děje se to zhruba rovnoměrně. Navíc výkonnost dnešních grafických karet dává možnosti vyniknout obrovské imaginaci takovým osobnostem jakými jsou třeba Peter Molyneaux, Sid Meier nebo Hideo Kojima.
Vyberte si, kde chcete žít
Jak jsem již uvedl, dnešní hráč má obrovské možnosti. Nikdy nevycházelo tolik počítačových her jako nyní, nikdy nebyla možnost volby tak široká. Možná i to stojí za tím, proč začíná hry hrát čím dál víc lidí. Máte rádi science fiction? A přáli byste si radši nepřátele krájet vlastnoručně jako v Unrealovi nebo radši velet armádám jako velitel (a co takhle rovnou hmyzák) jako ve Starcraftech? Líbil se vám Pán prstenů? Proč si nezkusit dobýt Minas Tirith sám. Naštvala vás sousedka? Hrrrrr na ní s lopatou a rozepnutým poklopcem (v Postalovi)! Jste zarytým odpůrcem násilí ve hrách? Pusťte se do The Sims (ale pozor i tam můžete někoho slušně namíchnout :-). A pokud stále hledáte u her onen pořádný ,,filmový zážitek‘‘, tak zkuste místo Phantasmagorie radši Metal Gear Solid nebo Mafii. Jen vyjmenovat všechny možnosti by zabralo několik listů papíru
(v tomhle případě virtuálního). Vybere si skutečně každý.
Zvláštní ale je, že jsem se doposud nesetkal s člověkem, který by hrál jen určitý typ her. Neznám žádného čistokrevného marťana, mariňáka, špióna či detektiva. Jistě, jsou tu lidé hrající Counter-Strike, Starcraft, Age of Mythology na soutěžní úrovni, ale že by NIKDY nezkusili nic jiného? Třeba to znamená, že jakmile vás jeden herní svět vtáhne, sežvýká a po nějakém čase vyplivne, dychtíte po světě jiném. Musí to tak být – s tím trh počítá a nebýt zisků z trhu, nebylo by ani bohatých vývojářů, schopných vytvořit nové prodejní trháky, a nebýt takových vývojářů nebylo by hraní tak rozšířené a masové a ,,trh‘‘ by tvořily jen freewarovky, jejichž vývoj není zdaleka tak finančně náročný jako u současných trháků.
Mým cílem bylo, abyste se trochu nad současnou situací a vývojem, který jí předcházel, zamysleli a případně trochu brzdili pesimismus v souvislosti s herní originalitou. Myslím, že v současné době máme na výběr z velkého množství titulů, které se liší jak žánrově, tak provedením a zasazením děje. Pravda, někdy je plagiátorství tvůrců do očí bijící a je neuvěřitelné jak si hru může někdo koupit, na druhou stranu nemůžeme chtít, aby každá hra byla naprosto odlišná. Z her se stává velký byznys a tvůrci vytváří především pokračování starých, prověřených titulů, ale studnice nápadů nebyla zdaleka ještě vyčerpána a nás čeká ještě pořádná dávka nových a zajisté i zajímavých a inovačních principů a mechanismů, kterými se budou herní světy řídit nyní. Buďme optimisté.
