Chorvatské studio Gamepires si dalo za cíl vytvořit tu nejvíce realistickou hru na přežití pod sluncem a zatím se mu to docela daří. Oproti běžným videohrám, které si vystačí s ukazateli zdraví a staminy, si totiž v SCUM musíte hlídat i takové drobnosti, jako je procento naplnění žaludku či tělesnou teplotu. Nejsou to přitom jen kosmetické ukazatele, ale mají i skutečný dopad na hru.
Tomislav Pongrac neváhá kvůli hře hazardovat se svým zdravím.
Za těmito (pro mnohé snad až příliš detailními) herními mechanikami, se skrývají měsíce odříkání a útrap. Šéf studia Tomislav Pongrac se rozhodl, že na sobě vyzkouší, jakým způsobem ovlivňuje výživa lidské tělo.
Nejprve přišlo na řadu hladovění. „Četl jsem, že během 2. světové války lidé v koncentračních táborech dostávali jen 800 až 1200 kalorií, což je hluboko pod běžnou denní potřebou,“ řekl Tomislav magazínu VG247. Tak hluboko sice nezašel, nicméně svoji běžnou denní spotřebu omezil o 600 kalorií. A na jeho těle se to rychle projevilo. Nejprve ztratil svalovou hmotu, poté tuk. „Po třech měsících jsem byl tak slabý, že jsem ani nezvládl otevřít sklenici okurek,“ vysvětlil proč se raději vrhnul na další experiment.
Své původní tělesné konstituce nabyl již po měsíci, kdy se rozhodl ničím neomezovat a jedl vše, na co měl chuť, kdykoliv se mu zachtělo.
Na tělesných atributech ve hře opravdu záleží.
Poté přešel na dietu, kterou používají kulturisté. Jedl desetkrát denně porce o výživové hodnotě tří set kalorií. Jeho tělesná váha se zvýšila o deset kilogramů, a kdyby rychle nepřestal, musel by prý vyměnit celý šatník, protože by se do ničeho nevešel. „Nikdy jsem se necítil líp,“ zavzpomínal na toto období s nostalgií, načež se pustil do poněkud choulostivějšího tématu. V SCUM totiž potřebují postavy nejen jíst a pít, ale také pravidelně vylučovat.
„Chodil jsem na velkou nejméně pětkrát denně,“ pochlubil se Tomislav dokonalou funkcionalitou svého zažívacího systému, a dále své myšlenky rozvedl: „Když se vykadíte, musíte se podívat na to, co z vás vyšlo. Pokud se nemusíte utírat, děláte všechno správně. Pokud se utřít musíte nebo je to příliš tvrdé, děláte něco špatně. Musíte vše pořádně vybalancovat. Během tohoto období jsem si nemusel zadek utírat vůbec. To je ohromná porce času a papíru, kterou tak můžete ušetřit.“
SCUM sleduje i takové detaily, jako je počet zubů nebo tělesná teplota.
Hra je ve vývoji již několik let a Tomislav se svými experimenty neustává. Nyní se však jeho tělo vyrovnává s důsledky „cukrové diety“, která mu prý zničila střevní mikroflóru. „Měl jsem tříměsíční průjem a vyrážku na obličeji,“ uvedl některé argumenty, proč by lidé s cukry měli zacházet hodně opatrně.
Tak daleko, aby řešila konzistenci stolice a vymačkávání beďarů hra ještě (naštěstí) nedošla. SCUM se vlastně dá vcelku obstojně hrát, i když se rozhodnete všechny tyto výživové faktory ignorovat, jen tím přijdete o drobnou výhodu nad ostatními hráči. Hra se zatím nachází v režimu předběžného přístupu a vývojáři na ní pilně pracují. Prodali již přes milion kopií, poslední dobou však zájem o ní notně opadl, průměrně ji teď hraje zhruba 1800 lidí najednou.
I to tvrdé jádro nejvěrnějších si však stěžuje, že vývoj probíhá příliš pomalu a vedle stále podrobnějších herních mechanik jaksi chybí i nějaký pořádný obsah. Než aby vývojáři přidávali nové výzvy a úkoly, řeší z hráčského pohledu nepodstatné detaily jako jsou nacistická tetování, nastavování délky penisu a podobně.
