I videohry se mohou stát předmětem sběratelské vášně, přičemž tady platí známá rovnice, čím méně kusů bylo vyrobeno tím mají větší hodnotu. Kvalita samotné hry v tomto ohledu není vůbec zohledňována. Dobře je to patrné například na hře Tsukihime Trial Edition, což není nic jiného než speciálně upravená demoverze zvláštní japonské vizuální novely, která byla vyrobena ku příležitosti 57. ročníku festivalu Comiket v omezeném nákladu pouhých padesáti kusů.
Běžní zájemci o hru si dnes mohou za pár stovek korun koupit do západního jazyka lokalizovaný remaster v běžných digitálních obchodech. Zarytí fandové ovšem touží vlastnit obskurní nekompletní verzi, která se tehdy distribuovala na jedné disketě, jejíž cena za ty roky od vydání vystoupala někam k 65 tisícům korun. Tedy teoreticky, ve skutečnosti to může být i řádově víc, těžko říct, na volném trhu se jich moc nepohybuje.
Uživatel, vystupující na sociální síti X pod přezdívkou TehKeripo, nakonec jednu takovou dokázal objevit v Portugalsku a okamžitě si ji zakoupil a nechal poslat.
Nutno říct, že odesilatel nic nepodcenil a vzácnou zásilku na její cestě přes oceán důkladně zabalil do kartonu a bublinkové fólie. Ani toto opatření ovšem nezabezpečilo hladký přesun z místa A do místa B. Během logistického procesu totiž zásilka vzbudila pozornost pracovníků celní správy, kteří si s jejím obsahem nebrali servítky. Těžko říct, jestli šlo o státní zaměstnance nebo pracující v žoldu přepravní společnosti DHL, ovšem kýžená disketa s obsahem dorazila do cíle v horším stavu, než kdyby ji rozkousal pes.
Když TehKeripo viděl, že je zásilka polepená informacemi o tom, že prošla podrobnou kontrolou celní správy, ihned vytušil, že je zle. Ale že až takhle? Celý proces rozbalování pro jsitotu natočil na mobilní telefon, aby měl při případné reklamaci důkazy, jestli ale video hodlá někde prezentovat, asi nejprve bude muset vypípat ostřejší výrazy. Těžko se mu ovšem divit, místo sběratelského artefaktu mu přišel jen praktický bezcenný odpad. Zajímavé však je, že kromě zcela zničené diskety zůstal ostatní obsah zmíněného balíčku, který tvořila trojice anime ilustrací, prakticky netknutý.
Ptáte se proč se nějaký přehnaně aktivní úředník na nebohé disketě tak vyřádil? Můžeme se jen domnívat… Nejpravděpodobněji ho zaujal nápis „Adult Only“ (jen pro dospělé publikum) v kombinaci s malůvkou typicky infantilních manga postaviček, které vypadají jako školačky ze základky. Kdyby celník znal anime scénu, patrně by poznal, že nejde o žádnou dětskou pornografii, kdyby se zajímal o historii informatiky, tak by věděl, že se na 3,5″ disketu stejně nevejde ani jedna fotografie v použitelné kvalitě.
K TehKeripově smůle ovšem věděl jen to, že existuje federální zákon z roku 1930 (!), který zakazuje dovoz „obscénních“ předmětů na území USA. A tak konal jak konal.
Herní komunita byla tímto barbarským krokem pobouřeno a doporučila nešťastnému sběrateli bránit se právními kroky, k tomu však nejspíše nedojde. Obyčejný člověk v podobných případech totiž tahá za daleko kratší konec provazu. Čekalo by ho patrně dlouhé (a drahé) soudní řízení, americké vládní agentury mají přitom při výkonu práva prakticky absolutní imunitu. Hodnota zničené hry pak není jasně určena a tak by hrozilo, že mu nakonec soud přiřkne jen směšné odškodné v ceně zničené diskety. Kvůli tomu opravdu nechcete vysvětlovat státním úřadům, že vaše „dětské porno“ má ve skutečnosti uměleckou a historickou hodnotu.
TehKeripovi tak zbyly jen oči pro pláč, jazyk pro nadávky a pevné přesvědčení, že pokud se ještě někdy nějaká taková vzácnost objeví, zaletí si pro ni osobně.

























