Přinášíme vám exkluzivní interview s nejlepším hráčem Counter-Strike klanu Mouse Sports z Německa, který na PG Challenge Summer 2k2 porazil vítěze loňského PG Challenge, rakouské Infernum po dlouhém a urputném boji i díky výborné taktice a koordinaci. Jeho jméno je Johnny R. Prosíme o potlesk.
Johnny R. je jedním ze šestice hráčů, kteří tvoří tým Mouse Sports, jeden hráč tedy zůstává v záloze. Hráči pocházejí z Berlína a Bavorska, na tréninky mají jen víkendy. Counter-Strike hrají tak zodpovědně, že si neudělali v poslední době čas na nic jiného - kromě Warcraft 3.
BonusWeb: Jak dlouho již CS hrajete?
Johnny R: Původně jsem hrál klasický Half-Life Deathmatch, pak jsem postupně začal hrát mody, jako Day of Defeat, nebo Action Half-Life a ta nějak jsem se tak dostal k CS. V té době jsem začal používat ISDN, které mi otevřelo cestu do světa online hraní a začal jsem tak hrát na public serverech. Zpočátku mně CS tolik nebavilo, hlavně proto, že hra nebyla nijak organizovaná, hrálo se spíš každý sám za sebe. Později, když začal být Counter-Strike více populární, to byla tuším verze Beta3, začal jsem mu postupně přicházet na chuť - začaly se vytvářet týmy a rázem se začalo spolupracovat a hraní CS se stalo setkáním s kamarády a dostalo tak nový rozměr.
Myslíte si, že na úrovni na jaké hrajete, jsou hry stále zábavou, nebo to již začíná být něco jako povolání?
Zcela jistě jde stále o zábavu, ale když hodně trénujete, je jasné, že vás to po určitém čase začne nudit - například když musíte hrát se slabými protivníky a nejste nuceni hrát naplno, tak vás to nemotivuje k lepším výkonům. Ale pokud je dobrá konkurence a musíte hrát na sto procent, je to velká zábava.
Mohly by se pro vás hry třeba někdy stát plnohodnotným povoláním?
Dá se o tom přemýšlet, ale pokud není ze strany ostatních "nehráčů" vidět žádná změna v tom, jak se na hry dívají, a říkají si, že jde pouze o hraní a zábavu, pak asi ne. Na nejvyšší úrovni jsou hry stejně náročné jako sporty, jen nejsou podporovány, například ze strany sponzorů - hráči nemají měsíční příjmy a prakticky se z hraní žít nedá. To znamená, že hráči nemohou hrát "na plný úvazek" a nemohou hrám obětovat tolik času, kolik by mohli v opačném případě, kdy by byli finančně podporováni. Ale v jiných částech světa, například v Rusku nebo Koreji, se tato situace začíná zlepšovat - problém je v tom, že jde o jiné světy, ale doufám, že tento pokrok přijde i do střední a západní Evropy.
Jak jste spokojeni s organizací zdejšího turnaje? Je srovnatelná s těmi západoevropskými?
Například herní počítače v Tourney hall jsou velmi kvalitní a mnohdy daleko lepší než ty na největších německých LAN party. Jediná nepříjemná věc je teplota v hale (200 Athlonů celkem topí - pozn. red. :o) - je to velmi náročné, protože při vytížení jako je tady často sedíme u herních PC velmi dlouho. Ale jsme potěšeni, že hraní je po všech stránkách naprosto bezproblémové - jak počítače, tak síť fungují na sto procent.
Je zde nějaký klan, ze kterého jste měli respekt?
Ano, počítali jsme s tím, že Infernum bude asi nejtěžším soupeřem. Jsou velmi silní a my z nich měli již před turnajem obavy, nakonec jsme je však porazili. Dalším klanem, na který jsme byli zvědaví, jsou finští Coercere, kteří jsou trochu tajemní a zatím mají lepší výsledky než Infernum, poněvadž jsou stále v sekci Winners Bracket (PG CS Challenge se hraje systémem pavouků - kdo vyhrává, postupuje pavoukem Winners Bracket, kdo prohraje, sestoupí do pavouka Loosers Bracket. Kdo prohraje dvakrát, vypadává - pozn. red. ), ačkoliv ještě nehráli s námi :o).
Co je váš největší herní úspěch?
Zatím jsme bohužel nenasbírali mnoho úspěchů. Měli jsme třeba trochu nešťastné páté místo na turnaji Clan Arena, pak několik dobrých umístění na LAN parties v Německu, takže první místo na PG Challenge je pro nás rozhodně jeden z nejcennějších úspěchů.
Hrajete ClanBase?
Ne, systém ClanBase je nevýhodný v tom, že pokud týmy zjistí, že jste moc dobří, nevyzývají vás na souboje a vy pak nemůžete získávat body - to pro nás není příliš zajímavé :o)
Má klan Mouse Sports nějaké sponzory?
Zatím žádné nemáme, ale třeba se nějací najdou.
