Píše se budoucnost roku 1998. V okolí města Raccoon City se začínají množit násilné útoky a vraždy. Bravo tým speciální policejní jednotky S.T.A.R.S. (Special Tactics and Rescue Service) je vyslán do honosného Spencerova sídla v Arklayských horách, které je nejspíš zdrojem všech hrůz. Jenže helikoptéra Bravo týmu havarovala a kontakt mezi ním a policejní stanicí byl ztracen.
Na místo je proto vyslán Alfa tým, aby zjistil, co se stalo. Sice nalézá trosky vrtulníku, ale po přistání je napaden smečkou Cerberů – v laboratoři zmutovaných dobrmanů. Joseph Frost umírá na místě, je roztrhán. Zbytek Alfa týmu prchá ke své helikoptéře, ale bázlivý pilot Brad Vickers neudrží nervy na uzdě a s odvozem z pekla odlétá. Zbytek týmu – Chris Redfield, Jill Valentinová a Barry Burton, vedení velitelem Albertem Weskerem – zdrhá do nedalekého sídla, kde začíná nejslavnější hororová videohra všech dob.
Nejtrapnější herní filmečky všech dob?
Původní Resident Evil jsem hrál někdy v roce 1998 nebo 1999, tedy dva či tři roky po jeho vydání. První díl totiž ve svém narativu využil blízkou budoucnost jako reálie k hrůzám, které se opravdu mohou stát. Mně bylo tehdy nějakých dvanáct, třináct let a víc než dvě dekády dlouhá kariéra novináře hodnotícího videohry a filmy byla ještě přede mnou. Už tehdy jsem ale dokázal jako náctiletý poznat, že hrané intro k jinak výborné hře je neskutečně trapné, hloupé, směšné a špatně zahrané. Stejně jako zbytek filmečků.
Resident Evil Requiem má lepší příběh |
Resident Evil je též neúmyslně vtipný i kvůli špatnému překladu. O jedné scéně, kdy byl někdo málem slisovaný jako sendvič, ani nemluvě. Ale stejně jsou to ony hrané scény, které se zapsaly nesmazatelným písmem nejen do historie videoher, ale i špatného herectví. Zejména ta z intra, v níž se elitní policejní komando zastaví v poli, ve kterém ho honí zmutovaní psi, a zírá na to, jak ulétá helikoptéra.
Jill se vrátit nechtěla, střeží si soukromí
Rok 2026 značí třicáté výročí celé značky. K tomuto významnému jubileu se dali téměř všichni neherci z originálu znovu dohromady. Vrátil se Chris (Charlie Kraslavsky), Barry (Greg Smith), Wesker (Eric Pirius), a dokonce i medička Bravo týmu Rebecca Chambersová. Herečka vystupuje pouze pod křestním jménem Linda a ostatním z týmu se ji podařilo najít po letech až relativně nedávno.
Jediná, kdo se nechtěl vrátit, byla původní Jill Valentinová (Inez, která sice také nechtěla prozradit své jméno, ale fanoušci zjistili, že její příjmení je Jesionowská). Ta si po účinkování v Resident Evilu a závodní bondovce 007 Racing velmi střeží své soukromí. Nedivíme se. Ze zombie franšízy se stala miliardová záležitost. V roce 2026 zná Resident Evil každý, a když říká, že ne, tak lže.
Jill Valentinovou nahradila cosplayerka Annie Roigová, známá také jako The Cosplay Mom.
Čistě fanouškovská tvorba
V novém filmu Resurrection: A Biohazard Story se stylizuje do podoby slavné šperhákové mistryně z Resident Evil Revelations. Zde se dostáváme k mému největšímu překvapení. Tento projekt je čistě fanouškovskou tvorbou. Nelze ji tak porovnávat s komerčními filmy, stejně jako nelze poměřovat zdejší herecké výkony s těmi, kteří dostávají za svůj projev před kamerou miliony korun, či rovnou dolarů.
Vzhledem k tomu, že ve filmu, který lze zdarma zhlédnout na YouTube, hrají známí z filmečku prvního dílu, čekal jsem, že snímek bude navazovat přímo na něj. Případně na původní trilogii, která vyšla celá pro první PlayStation. Dámy a pánové, chyba lávky! Nemohl jsem být dál od pravdy. Resurrection: A Biohazard Story se odehrává v roce 2021 a nenavazuje na originál, ale na Resident Evil 5. Ano, pětku, která byla asi první díl, který se fandům až tak moc nelíbil.
Parťačko, jsi to ty?
Dokonce se ve snímku objevuje klíčová postava z pátého dílu, kterou hraje tentýž člověk, který ji ztvárnil ve videohře. Spoilovat ale nebudeme. Film se odehrává v Mexiku, kde se objevila nová nákaza, která je navíc spojená s hadím jedem. Divák se vydá na místo uprostřed konfliktu a sleduje někoho, jak z bylin připravuje medicínu. Tím dotyčným je samozřejmě Rebecca, která následně používá k léčbě i ikonický sprej.
Obojí jsou aktivity, které naleznete téměř v každé Resident Evil hře, ale do filmu se ještě nedostaly. Až dosud. Stejně jako opravdové řešení hlavolamu, jak ho známe s joypadem v ruce. Takto herně nebyl pojat žádný z filmů. Hned z počátku je tedy divákovi a fandům herní předlohy jasné, že tohle je projekt se srdíčkem. A stejně tak je hned jasné, že bez většího rozpočtu. Nutno však ocenit filmaře, že k snímku nepoužili žádnou umělou inteligenci, což je nyní u fanouškovské tvorby běžné.
Lepší hrozné CGI než umělá AI
Takže radši přežijeme příšerné CGI než umělé výtvory. A že opravdu nejsou efekty v Resurrection: A Biohazard Story nic moc. Jsou špatné stejně jako masky i make-up účinkujících. Znovu ale podotkneme, že toto není hollywoodská produkce. Toto je dílo určené jen a výhradně pro nejzarytější příznivce prvního Resident Evilu, kteří se tlemili nad hranými filmečky ve hře jako já.
Na nostalgickou strunu se tu samozřejmě hraje každou chvíli. Zahraje i známá hudba, tu novou skoro nepostřehnete. Tu se objeví známý předmět, támhle zase fotka z videohry. Jako by za vás někdo jiný hrál videohru. Tyto herní prvky nelze úplně převést do podoby filmu nebo seriálu, protože jejich zakomponování vypadá až příliš okatě na sílu. Stejně jako tady. Stejně jsme se ale uchechtli, ale rozhodně v dobrém. Projekty jako tyto, kde jsou CGI efekty primitivní a chybí rozpočet, zachraňují občas herecké výkony. Resurrection: A Biohazard Story není ten případ.
Herecké výkony jsou šílené
Za celých třicet let se nikdo z účinkujících nenaučil hrát. Všichni neherci jsou buďto toporní, nebo naopak šíleně přehrávají. Navíc mezi neherci není žádná chemie. Chudák Greg Smith občas vypadá, jako by ho za chvíli čekaly máry. Navíc, i když je snímek krátký, je občas příliš ukecaný. Příběhově moc nefunguje ani ono vzkříšení, po kterém se film jmenuje.
Jak je už z plakátu k filmu jasné, křísí se Albert Wesker, který v pátém herním Resident Evilu shořel ve vulkánu. To je kravina hodná Tekkena. Tam se hází příbuzní do sopek pravidelně. Stejně jako Heihachi Mishima, i Bertík Weskerů je evidentně imunní proti lávě.
U Resurrection: A Biohazard Story se ale nepřemýšlí, u této fanouškovské záležitosti se prostě divák/hráč baví bez většího nároku na duchaplnější zábavu. Z tohoto důvodu také nebudeme projekt hodnotit konvenčním známkováním. Pusťte si ho a ihned zjistíte, zda vás chytne.
P.S. Film má mezititulkovou a potitulkovou scénu.











































