Není to tak dávno, co to vypadalo, že protipirátská ochrana Denuvo nadobro ukončí pirátství. Dokonce i některé význačné osobnosti undergroundové scény vyjadřovaly obavy, že do pár let přijde konec „bezplatných“ her. Dnes už je ovšem zase vše jinak a Denuvo často nevydrží ani jeden den od vydání, jak naposledy dokázala očekávaná střílečka Rage 2.
Už v den vydání Rage 2 existoval funkční crack.
Vypadá to tedy, že pomalu končí další kolo věčného souboje mezi piráty a výrobci softwarových ochran. Však už to tu několikrát bylo, vzpomeňme na StarForce, SecuROM a další, jejichž jména už dávno skončila v propadlišti dějin. A nepochybujte o tom, že se brzy zase nějaký nový zaručeně nepřekonatelný systém objeví.
Nabízí se však otázka, jestli není na čase tento začarovaný kruh přerušit a prostě se smířit se s tím, že někteří lidé za hry platit nebudou. Stejně jako vždycky budou tací, kteří si na rautu budou cpát do batohu řízečky na později, zaokrouhlovat útratu v hospodě z 289 Kč na 290 nebo se pohledem upřeným k zemi vyhýbat člověku, co na charitativním koncertě vybírá dobrovolné vstupné. A ještě u toho budou mít dobrý pocit, protože přeci kdo nekrade, okrádá rodinu, nebo jak se to za komunistů říkalo.
Některé hry dokážou pirátům vzdorovat docela dlouho, je jich však čím dál tím méně.
Stahovat pirátské kopie her je dnes nejen trapné, ale hlavně zbytečné. Díky neustále se opakujícím výprodejovým akcím si lze i pár měsíců starou hru koupit za pár stovek, výjimkou nejsou ani slevy o 90 %. Co víc, prakticky každý týden se objeví časově omezená nabídka na stažení hry úplně zdarma. I kdybyste tak nechtěli utratit ani korunu, celý rok byste mohli mít co hrát. A to ani nemluvím o řadě free 2 play her, jejichž obchodní model je férový a do ničeho vás násilně netlačí (například Path of Exile, Warframe, Apex Legends a další).
Ano, ještě na přelomu tisíciletí bylo pirátství pro většinu hráčů běžné a nikdo se nad ním nepohoršoval. Vlastnictví originálky bylo malým pokladem, při průměrné mzdě 13 000 Kč bylo opravdu těžké najít nějakých osmnáct stovek na novinku. Jenže takovýto nepoměr už dávno neplatí, mzdy jsou větší a hry levnější. Stále jsme na tom samozřejmě hůře než ve vyspělých státech a pokud byste chtěli vyzkoušet každou novinku, tak by to pořádně vlezlo do peněz.
Nainstalovat si Epic Launcher? Ne, raději torrentového klienta.
Ale stačí počkat jeden rok a většina her je za půlku a zbavená všech bugů. O nižší HW náročnosti ani nemluvě. Stejně jich vychází tolik, že určitě všechny ty zajímavé ještě nemáte dohrané.
Jen těžko hledám nějaké argumenty, proč by někdo vůbec dnes ještě měl hry nelegálně stahovat. Že si chcete vyzkoušet, zda-li vás bude daný titul vůbec bavit? Na rozdíl od knih nebo filmů si ve většině digitálních obchodů můžete hru z pohodlí domova na dvě hodiny vyzkoušet a poté případně zažádat o refundaci. Že nechcete podporovat nekalé obchodní praktiky nesympatických společností jako Electronic Arts nebo Epic? Nikdo vás k tomu přeci nenutí. Že nemáte žádné peníze? Ano, umím si představit, že pro lidi v těžké životní situaci může být hraní jedním z mála útočišť, kde si mohou odpočinout. Ovšem pokud mají počítač schopný rozběhat moderní novinky, určitě si nějakou mohou i legálně pořídit.
Zbrusu nový Observation za 250 Kč? No Steam, no buy!
Ať už mají piráti pro své chování jakoukoliv výmluvu, hlavní motivací je prostě snaha ušetřit. Z mého pohledu však nemá smysl s takovým chováním bojovat, některým lidem se prostě zavděčit snad ani nelze.
Pokud někoho nepřesvědčí ani skvělá cena 250 Kč za novinku Observation (z naší diskuse: “Děkuji, nechci. Když někdo moje peníze nechce, cpát mu je nebudu“) nebo dlouho očekávaný PC port Heavy Rain („Ta hra se má prodávat na PC za deset eur a po slevě za tři“), nejspíše by si ji stejně nikdy nekoupili. Je proto nesmyslné dívat se na ně jako na potenciální zákazníky. Více než vymýšlení, jak podobným lidem zabránit hrát, by se tedy firmy měly soustředit na to, jak co nejlépe potěšit své skutečné zákazníky.
Když to zvládl polský CD Projekt, proč by to nezvládly i nadnárodní firmy jako Ubisoft a Electronic Arts?
Nepochybuji o tom, že si distributoři dokážou spočítat, nakolik se jim implementace protipirátské ochrany vyplatí. A že kdyby náklady nedokázaly pokrýt výnosy z většího množství prodaných kopií, že do toho nepůjdou. Jenže primární zisk není všechno a do hry vstupují i takové faktory, jako je reputace a spokojenost zákazníků.
Pro všechny, co si hry poctivě kupují, totiž jakákoliv ochrana přináší vždy jen potíže. Ať už jde o další nároky na hardware, nutnost být neustále online, vyžadování disku v mechanice (ok, to už se zřejmě dnes nedělá) či instalace nechtěného herního klienta. Tyto věci paradoxně dávají do úst pirátům “argumenty,“ aby si sami před sebou mohli obhájit, že dělají něco, co se nemá. Možná pokud by hry byly k dispozici zcela bez ochrany, zastyděli by se a uvědomili si, že svým chováním PC scéně nijak nepomáhají.
Důkazem, že tato myšlenka není až tak naivní, jak na první pohled vypadá, je polský CD Projekt. Nikdy nezjistíme, o kolik kopií Zaklínače nebo her z portálu GOG by se prodalo více, kdyby měly nějakou protipirátskou ochranu. Stoprocentně však můžeme říct, že popularity firmy by nikdy nebyla taková, jako je tomu dnes.
Nedělám si iluze, že by jejich přístup byl motivován čirým altruismem, i z ryze ekonomického hlediska to totiž rozhodně dává smysl. Peníze, o které přišli kvůli pirátství, zase v jistém smyslu získali zpět formou pozitivního PR, což je společnosti z dlouhodobého hlediska rozhodně prospěšné.
Navíc je to stejně jen otázka času, než se dostatečně rozběhnou streamovací služby fungující na bázi měsíčního předplatného, podobně jako už je tomu dávno u filmů a hudby. Protipirátské ochrany tak jako tak skončí jako relikt minulosti, stejně jako třeba instalační média nebo papírové manuály. Proč nevěnovat pozornost důležitějším věcem již teď.
