Tento čtvrtek, první březnový den, byl pro mnoho dítek dnem splněných přání. Zároveň ale byl také noční můrou mnohých rodičů, kteří věděli, že se budou muset zúčastnit akce, na kterou by raději nikdy nešli. O čem že to mluvíme? No přeci o premiéře filmu Pokémon: První film. Jen málokterý snímek vzbuzuje v lidech tak rozporuplné pocity - a to i v případě, že bereme v potaz filmy s naturalisticky zobrazeným násilím či vyloženě pornografickými scénami. Málokterý film rozproudil (a ještě určitě rozproudí) takovou debatu, jako právě Pokémon. Proč? I nás to zajímalo, a tak jsme si nemohli nechat ujít jedinečnou příležitost se promítání zúčastnit.
Nebojte, nebudeme zde do detailu rozpitvávat samotný příběh a snažit se o recenzi. Nejsme odborníci na kinematografii, nic nám neříká problematika střihu, výpravy či režie, a článek by pak měl vlastně nulovou informační hodnotu. Jen bychom se vystavili riziku, že dopadneme stejně jako magazíny o filmu, které Pokémon: První film recenzovaly. Ty většinou zase neznaly fenomén Pokémonu jako takového, a na jejich recenzích to bylo znát. Existuje jen jedna možnost, jak vám film představit a sdělit vám, co vás v něm čeká, a přitom se vyvarovat obrovské blamáže - prostě vám nastíníme děj a popíšeme vám, jak působil snímek na nás a jak se líbil těm, kterým je určen - tedy dětem.
Ústřední postavou snímku Pokémon: První film je, kromě dobře známého tria trenérů a všudypřítomného Pikachua, nový Pokémon nazvaný Mewtwo. Ten vznikl naklonováním z DNA údajně vyhynulého legendárního Mewa, jehož vlastnosti byly při kolonvání ještě zdokonaleny. Měl tak být stvořen nejsilnější a nejmocnější Pokémon všech dob. Na jedno ale
vědci zapomněli - zeptat se samotného Mewtwoa, zda se mu takto uměle stvořené bytí líbí, zda je považuje za správné a zda nemá nic proti tomu být jen jakýmsi pokusným králíkem. Mewtwo po svém oživení uprchl a rozhodl se, že se pomstí. Všem. Lidem za to, že se jej snažili ovládnout, ostatním Pokémonům za to, že se ovládnout nechali. Zahořklý a zbaven o iluze začal Mewtwo připravovat svůj plán...
Je vám asi jasné, že vše se nakonec v dobré obrátí, že v celém filmu nikdo nezemře, natož aby došlo ke zkáze světa. Nejen, že v Pokémonech nikdy nesmí nikdo zemřít, ale je tu ještě Ash a Pikachu, kteří jsou ochotni bojovat až do konce. Jsou ochotni obětovat vše, co mají, včetně vlastního života - kromě svého věrného přátelství. A jak se ukáže, jen tímto způsobem je možné Mewtwoa porazit.
Vadí vám, že jsme vám z ničeho nic prozradili, jak celý film dopadne? Ale no tak, vždyť je od počátku jasné, že to Ash a Pikachu dokáží. Nic jsme tím tedy nepokazili. Síla filmu totiž tkví někde úplně jinde, než v příběhu - v základní myšlence. A to nejen samotné zápletky, ale i zpracování snímku jako takového. Pro mnohé evropské kritiky to je asi těžké přiznat, protože považují vše o Pokémonech za " japonskou komerční slátaninu bez hlavy a paty", ale od Prvního filmu by se mohla většina komerčních kinematografů co učit. A nic na tom nemění ani skutečnost, že se většina dialogů odehrává ve stylu "pika-pika-pik". Pro toho, kdo rozumět chce, je jazyk Pokémonů srozumitelný až až. Pokémon: První film nám říká, že přátelství je více než moc, že věrnost je více než hrubá síla a že ten, kdo je ochoten sám se obětovat, nakonec vždycky zvítězí.
Přijdou vám tato slova příliš romantická? Pak je nám líto, ale Pokémon: První film takový opravdu je. A diváci to chápali. Při jedné ze závěrečných scén skoro celé hlediště plakalo (v případě dětí) či alespoň mělo na krajíčku (jejich rodiče). Nešlo přitom o to, že Ash zemřel, jen aby zabránil boji na život a na smrt. Šlo o Pikachuovu snahu jej oživit, o jeho zoufalství a o skutečnost, že odmítl přijmout ztrátu přítele jako fakt. Šlo o soucit, který s ním projevili ostatní Pokémoni. Šlo o to, jak síla jeho vztahu k Ashovi dokázala Mewtwoovi, že se mýlí. Šlo o to, že všichni v hledišti alespoň na tuto krátkou chvíli pochopili, co by mělo být smyslem života.
A že všechno nakonec dopadlo dobře a Ash zase ožil? Zaplať pánbůh, někde je ten happy-end přeci jen zapotřebí. Takže jestli se Pokémonů nebojíte, klidně se na ně zajděte podívat. A především, dovolte svým dětem, aby mohly jít s vámi. Jim je film určen především a ony jej pochopí nejlépe. Nebylo by dobré je o to ochudit.
PS: Možná se vám zdá, že snímek Pokémon: První film až zbytečně moc vychvaluji. Pochopte mne. Nikdy mi fenomén jménem Pokémon nepřirostl k srdci a spíš jsem na něj hleděl s despektem. Pak jsem shlédl tento film, který mne doopravdy oslovil a díky kterému jsem spoustu věcí pochopil. Viděl jsem upřímné dětské slzy a sám jsem měl na krajíčku. Přitom jsem četl dost recenzí na tento film od lidí, kteří se otevřeně přiznali k tomu, že jej vlastně neviděli celý. Bylo zapotřebí něco udělat :o))) a než se rozhoupou, připravili jsme pro jejich lepší přemýšlení sadu patnácti obrázků z filmu.
Váš pokéMondy
