Petr Kárník – Na tuhle otázku vždycky bez potíží odpovím Diablem 2, u kterého jsem strávil opravdu moře času. Datadisk Lord of Destruction z té hry udělal takovou pecku, že jsem ji hrával mnoho let po vydání a loňské Resurrected pouštím pravidelně doteď. Druhou volbou by byly kartičky Hearthstone, jež hraji téměř denně prakticky od vydání a ty desetitisíce her už si taky pořádný koláč času ukrojily. Těžko říct, v čem toho času bylo utopeno víc, ani jedna z her ho (naštěstí) nijak nepočítá.
Diablo II: Resurrected
Diablo II: Resurrected
Ondřej Martinů – Pokud bych měl brát v potaz statistiky na Steamu, který můj herní čas počítá už pěkně dlouho, tak je to poměrně jednoduchá odpověď. Na prvním místě mám Team Fortress 2 se 176 hodinami ve hře. To je ovšem trochu zavádějící počet, jelikož dříve se často sbíraly herní předměty „idlením“, tedy že se člověk připojil do hry a nechal postavu jen stát na startovním bodu, třeba klidně přes noc. Hra totiž přidělovala předměty náhodně vždy v určitém časovém intervalu, takže když se pak člověk ke hře ráno vrátil, měl v inventáři pár kousků výbavy navíc. Nedělal jsem to často, ale i tak to počítadlo hodin poměrně znatelně ovlivnilo. Byla to zvláštní doba.
The Binding of Isaac
Zaklínač 3: O víně a krvi
Prokazatelně jsem strávil přes 100 hodin také v Binding of Isaac: Rebirth (154 hodin, roguelite, takže pořád dokola), Assassins Creed Valhalla (116 hodin, jedno dohrání) a Witcher 3 (114 hodin, dvě dohrání). Problém je, že dost možná mám daleko více hodin ve hrách, u kterých už to není jak ověřit. Určitě budu mít spoustu hodin v Hearthstonu, které jsem navíc rozložil mezi spoustu zařízení: hrál jsem na PC, notebooku, tabletu i mobilu. Největší žrout času byl však bezesporu Ragnarok Online. To bylo v dobách na gymnáziu, kdy se hrála tato hra pořád dokola, určitě několik let po sobě jsem zažil hromadu propařených školních odpolední, víkendů a prázdninových dnů. Když se nehrál Ragnarok, hrál se World of Warcraft a také League of Legends.
Ve WoWku jsem utopil také mraky času odpoledního hraní po škole, u LoLka si naopak nejsem moc jistý, jelikož si především pamatuji, jak jsem neustále kazil hru ostatním, protože tehdy připojení k internetu na okraji vesnice nebylo vůbec spolehlivé a já jsem v jednom kuse lagoval. V online RPG se dalo sem tam nějaký ten lag prominout, ale v takto kompetitivních titulech to často byla otázka výhry nebo prohry. Pokud jdu ještě dál do minulosti, tak se na nižším stupni základní školy zase v jednom kuse u kamarádů hrálo GTA Vice City. Ačkoliv si opravdu netroufnu říci, jestli jsem za svá dětská léta vložil do této legendy víc než 100 hodin herního času, možné to určitě je.
Martin Kaller – To je těžká otázka, protože skutečná herní doba strávená u prvních Falloutů či Baldurs Gate je milosrdně zapomenuta (zdravíme pana Alzheimera), čili mohu operovat jenom s faktickými čísly z nedávné minulosti či přítomnosti. V zásadě u každého z níže připomenutých herních projektů jsem strávil hodně přes 200 hodin – Metal Gear Solid V (▶ RECENZE: Pohlcující špionážní epos Metal Gear Solid 5 by byla chyba nehrát), Ghost of Tsushima: Directors Cut (Ghost of Tsushima Director’s Cut recenze na Bonusweb.cz), Horizon Zero Dawn (▶ RECENZE: Horizon Zero Dawn je úchvatná cesta do pravěku budoucnosti ). Přičemž v aktuálně rozehraném Horizon Forbidden West (▶ RECENZE: Horizon Forbidden West naplnil očekávání a kandiduje na hru roku) mám sice tuhle metu ještě relativně daleko, nicméně nemyslím, že bych ji nakonec úspěšně nepokořil. Takže mi z toho vychází, že zdaleka nejvíce času jsem asi strávil ve světě Horizonu společně s Aloy, teď jenom doufám, že se to nedozví manželka.
Horizon Forbidden West
Jan Kouba – Pokud bych měl pátrat hluboko do minulosti, tak to bude Half-Life 1. Ne, že bych neustále trápil Gordona Freemana novými a novými průchody hrou, sice i těch nebylo málo, ale několik let denně jsem trávil blbnutím v editoru Half-Life – Worldcraft a tvořil nové mapy a učil se základům modování a skriptování. Tehdy jsem propadl seriálu Stargate SG-1 a pokoušel se přetvořit tamní komplex SGC do engine Half-Life. Snažení vyvrcholilo u asi pětiminutové úmorné sekvence otevírání brány a špatně animovaného replikátora, ale aspoň něco. Z novějších titulů to bude Bloodborne a Beat Saber, který jsem začal používat jako rozcvičku.
Jan Srp – Pokud bych mohl počítat celou sérii, tak to bude určitě NHL, které hraji s většími přestávkami už od prvního ročníku. To budou možná dohromady i tisíce hodin, naštěstí rozumně dávkovaných na maximálně dva tři zápasy denně. Jestli se budeme bavit jen o jednotlivých hrách, tak z poslední doby to bude určitě Zaklínač 3 s oběma datadisky na nejtěžší obtížnost, to se mi počítadlo zastavilo někde na hodnotě 140 hodin. Assassin’s Creed Odyssey mi pocitově přišel ještě delší, tam to však bylo jen nějakých 84. Když sáhnu do větší historie, tak geniální Albion jsem hrál přibližně rok a nic víc tehdy ke štěstí nepotřeboval.
NHL 14 - retro mód
Albion
Petr Zelený – To vím i bez přemýšlení – je to druhá Dota. Jen tak z hlavy jsem odhadl, že v ní mám nahráno proti živým protivníkům i těm řízeným umělou inteligencí určitě přes tisíc hodin. Po pohledu do herní knihovny Steamu jsem ovšem zjistil, že jsem si dobu strávenou likvidací nepřátelských hrdinů či ničením obranných věží zaokrouhlil dolů. Ve skutečnosti je to totiž lehce přes dva tisíce hodin. A to jsem Dotu 2 už déle než dva roky nehrál, čímž jsem asi další stovky hodin ušetřil. V poslední době jsem nejvíc času strávil určitě u Elden Ringu (přes sto hodin) a to se k němu ještě určitě vrátím.
DOTA 2
Zaklínač 3
Honza Žďárský – Co se týče času, který jsem trávil ve hrách, tak z hlediska single player her vede třetí díl série Zaklínač, ve kterém jsem trávil stovky hodin. Myslím si, že podobně na tom bude Dragon Age Origins a série Mass Effect. Mnoho času jsem taktéž strávil v MOBA a MMO hrách, hlavně ve World of Warcraft, Diablo nebo League of Legends. Co se týče posledních týdnů, tak jsem nejvíc času strávil s Mount and Blade Bannerlord 2, kde v betě byl spuštěn patch 1.8, který přinesl velké množství pozitivních změn a oprav. Ve hře již částečně funguje moderská podpora, např. velký potenciál ukazuje Warhammer mod – The Old Realms.
World of Warcraft
Ondřej Zach – Tady to bude dost jednoduché: World of Warcraft. Tehdy v roce 2005 mě hra naprosto pohltila a váže se k ní spousta hezkých vzpomínek. Příležitostně si ještě zahraju, naposledy relativně nedávno, když jsem si po pár měsících zaplatil, abych okoukl finální kampaň a slibované „quality of life“ změny. Nestálo to za to, musí se snažit víc. Počítám, že do hry se zase na chvilinku vrátím až s další expanzí. Hodně času jsem strávil také s kartičkami Hearthstone a z dřívejška by to mohlo být ještě Diablo 2. V reálu jsem aktivně hrával již dávno neexistující WoW TCG.
Yakuza: Like a Dragon
Michael Mlynář – Těžko říct, nikdy jsem to neměřil, ale velmi pravděpodobně to bude nějaká Yakuza, přinejmenším tedy série jako celek. Na druhou stranu se to nemusí zdát, ale hodně času člověk stráví i u žánrů, které se hrají takříkajíc pořád dokola, například u sportovních her. V mém případě to kdysi dávno byly různé bojovky a závodní hry.
Honza Strachota – Planet Nomads. Česká hra od malého nezávislého studia jménem Craneballs. Povahou by se dala asi připodobnit ke Space Engineers nebo Empyrionu, ovšem vyniká detailností a různorodostí strojů a staveb, jaké se zde daly postavit (a sdílet). Bohužel trpí příšernou optimalizací a v momentě, kdy v jedné lokaci nahromadíte více větších staveb, i na těch nejvýkonnějších strojích hra vypadá spíš jako komix. K tomu dost často padá. Můj vztah ktéto hře je tak směsí lásky a nenávisti. V každém případě jsem v ní i tak strávil přes 4 tisíce hodin, což je s velkým odstupem více, než v jakékoliv jiné hře. Dnes již jsem se závislosti na ní naštěstí zbavil.
