BonusWeb.cz

RECENZE: Upřímný názor na PlayStation Classic s dvacítkou minirecenzí

  0:01aktualizováno  0:01
Na novodobou verzi PlayStation jedničky se čekalo s nadšením, které však po jejím vydání rychle opadlo. Že to není žádný hit, dokládá i výrazné zlevnění. Stojí alespoň nyní za koupi? Čtete náš rozbor.

PlayStation Classic | foto: Sony

NAVIGACE

Kolem PlayStation Classic bylo ještě před vydáním velké haló. Aby také ne. Kdo by si nechtěl připomenout retro éru dost možná nejslavnější konzole na světě a zahrát si opět pecky ze svého mládí nebo dokonce dětství? V Sony chtěli napodobit nevídaný a pro mnohé nečekaný megaúspěch zmenšených konzolí Nintenda NES a SNES. Ty byly po vydání beznadějně vyprodané a na prodejních portálech se s nimi překupničilo ostošest. No, teď už víme, že se Sony toto pomyslné repete nepovedlo. Měsíc po vydání klesla cena oficiálně o cca 40 % na 1 690 korun, což je o celou tisícovku. Ve výprodejích ovšem konzoli koupíte i za 8 až 9 stovek, což je celkem mazec. 

PlayStation Classic

PlayStation Classic

Zespodu - PlayStation, PlayStation One a PlayStation Classic

Zespodu - PlayStation, PlayStation One a PlayStation Classic

Zleva - PlayStation gamepad, DualShock od PlayStation, DualShock od PlayStation...

Zleva - PlayStation gamepad, DualShock od PlayStation, DualShock od PlayStation One, PlayStation Classic gamepad

Na jednu stranu je to důkaz, že z PlayStation Classic není hit, což zavání průšvihem. Na druhou stranu je to dobrá zpráva pro hráče, kteří si chtějí konzolku pořídit. Naše redakce konzoli od Sony vůbec nedostala. To bereme jako jasné znamení, že si společnost recenzi vůbec nepřála. Rozbili jsme proto prasátko a konzoli si koupili za své, abychom vám mohli nabídnout podrobné zhodnocení. Po slevě totiž není vůbec marná. 

PlayStation Classic

Hodnocení­: 65 %

Oproti původní konzoli, která je předobrazem novinky, i pozdějšímu a zmenšenému modelu PlayStation One je nová mašinka výrazně menší – viz porovnání na fotografii. Balení je velmi pěkné. V krabici kromě samotné konzolky najdete dva ovladače připojující se přesd USB porty, HDMI kabel a napájecí USB kabel bez adaptéru. Ten sice v balení chybí, ale to tolik nevadí. Potěšující je přítomnost českého manuálu, který ocení našinci, jež bojují s angličtinou.

Videohry z PS Classic jako originály z vlastní sbírky

Videohry z PS Classic jako originály z vlastní sbírky

Videohry z PS Classic jako originály z vlastní sbírky

Videohry z PS Classic jako originály z vlastní sbírky

Ovladače bohužel nejsou DualShocky, které jsou dnes s konzolemi PlayStation nerozlučně spjaty. Jde o repliky původních výhradně digitálních gamepadů. Ty jsou povedené, ale postrádají analogové páčky a vibrace. A i když zdaleka ne všechny tituly z nabídky PlayStation Classic čítající 20 přednahraných her tyto funkce podporovaly, některé ano a nyní při hraní citelně chyběly. Hrát takový Metal Gear Solid bez analogu je velký opruz. Ocenili bychom také, aby měly ovladače delší kabely.

Klady a zápory
Klady
  • Pěkný miniaturizovaný design
  • Dva ovladače v základu
  • Nyní už snížená cena
  • Tekken 3, MGS a Final Fantasy VII
  • Nestárnoucí RPG a logické rychlíky
Zápory
  • Při hraní citelně chybí ovladač DualShock
  • Žádný vlastní software, ale emulátor
  • Absence mnoha zásadních titulů
  • Pro masy PlayStation Classic není
  • Některé hry se občas trhají
  • Původní cena

Všechny hry jsou zobrazeny v rozlišení 720p, ale jde samozřejmě o upscaling. Překvapivě se na většinu z nich dá koukat i na velkých 4K TV (testováno na 55palcovém samsungu). Poměr stran je 4:3, takže vás nečeká žádná deformace obrazu. Hráč se však musí smířit s černými pruhy po stranách, ale to je malá daň za korektní zobrazení. 

Jak už možná dobře víte, jelikož jde o jeden ze známých neduhů PlayStation Classic, o kterém jsme již psali, hry z nabídky jsou ve formátech PAL (50 Hz) i NTSC (60 Hz). Je to prostě pelmel, a některé tedy běží rychleji než jiné. Chápeme, že v Americe z toho nejsou na větvi, jelikož měli na PS1 v NTSC vše a šlo o standard. Ale my jsme v Evropě, takže jsme měli v PALu všechno, a měli bychom být tedy naopak rádi, že nám nyní některé hry běží rychleji než kdysi dávno. Rozlišení 576i vs. 480p zde vzhledem upscalingu nemá smysl rozebírat. 

Co však naprosto nechápeme, je to, že PlayStation Classic používá open source emulátor PCSX ReARMed! Proč v Sony nepoužili vlastní software? To nám prostě hlavy neberou, zejména když emulace nefunguje vždy dobře. Některé hry se kvůli tomu trhají (ale některé se trhaly i na originálu). 

Nesmrtelné žánry

Jsou žánry, které nestárnou? Podle nás ano a hry z PlayStation Classic jsou toho dokonce důkazem. Taková tahová RPG jsou podle nás téměř nesmrtelná. K propracovanému bojovému a vývojovému systému není zapotřebí výkonný hardware ani moderní grafika. Naopak i spousta nových zástupců tohoto žánru používá dvourozměrný vizuál. Ovládání postav a pohyb v menu také nepůsobí přežitě ani u her starých více než dvě dekády. Stejně tak jsou na tom i logické rychlíky. Ke ztvárnění barevných bublinek stačí 2D grafika a i u staré trojrozměrné logické videohry poznáte, co je co. Naopak zahrát si 20 let starou 3D akci nebo závody už mnohdy nejde. Obvykle kvůli zastaralé grafice a přežitému nebo topornému ovládání.

Menu konzole je jednoduché a přehledné. Přítomna je virtuální paměťová karta pro ukládání dosažených pozic u každého titulu. Fyzické paměťovky z původní konzole zde samozřejmě stejně jako ovladače nefungují. Potěšující je i možnost automatického uložení titulu při přerušení hraní po zmáčknutí fyzického tlačítka reset. Přece jenom jde o staré videohry a jejich obtížnost je na dnešní poměry někdy vysoká. Nemá cenu hrát si na hrdiny, hry je potřeba si užít a ne se jimi trápit. Navíc pokud si budete hrát na tvrďáky, nemusíte tuto možnost používat. 

Význam tlačítka Power na konzoli smysl nemá, Open slouží k výměně virtuálních disků u her jako Metal Gear Solid nebo Final Fantasy VII. Výběr 20 her byl kritizován ze všech stran. Chápeme to, nejde oficiálně rozšířit a taky nám tu chybí klasiky jako Silent Hill, Wip3out nebo Tony Hawk’s Pro Skater 2. Je nám však jasné, že to s licencemi nebude úplná sranda. Všech 20 titulů jsme se rozhodli podrobit minirecenzím, ať víte, zda je pro vás nabídka zajímavá, či nikoliv.

Zleva - PlayStation, PlayStation One a PlayStation Classic

Zleva - PlayStation, PlayStation One a PlayStation Classic

Vzhledem ke snížené ceně však PlayStation Classic stojí minimálně za zvážení a to i přes zmíněné neduhy. Jasně, že nejde o takovou pecku, jakou je SNES Mini. Však to nabízí vybroušené dvourozměrné tituly z 16bitové éry, zatímco 32bitový PlayStation se teprve rozkoukával v zatím docela ošklivém třetím rozměru. A hezká 2D grafika je rozhodně hezčí než rozmazaný a kostičkovaný blivajz. Z dnešního pohledu to platí ještě více. A to samé platí i o ovládání jako takovém. 

Na PlayStation 1 se teprve hledalo, jak se budou trojrozměrné hry pořádně ovládat. PlayStation Classic je však zmenšenou retro konzolí a tak budeme v recenzování her z její nabídky postupovat. Lze hru ještě dnes hrát? Pokud napíšeme ano, užijí si ji všichni i dnes. Ne je jasný opak. Pokud uvádíme retro, užijí si ji pouze ti, kteří si hoví ve starých hrách. To znamená, že většina hráčů ne, ale pařani ze staré školy se v ní najdou. A hlavně pro ně je konzolka PlayStation Classic určena.

PlayStation 3 jako alternativa

Velkou výhodou PlayStation Classic je její připojení k televizi pomocí HDMI. I kdybyste měli doma klasickou PlayStation jedničku, přes AV ani RGB kabel ji k modernímu televizoru prostě nepřipojíte, protože tyto porty nemají. Ne všichni však vědí, že jakýkoliv model PlayStation 3 přehrává PS1 hry. A je opravdu jedno, zda jde o Fat, Slim, nebo Superslim, umí to všechny. V konzoli si vytvoříte virtuální paměťovou hru a můžete v pohodě pařit klasické videohry na nové televizi. Dokonce jim lze lehce vyhladit grafiku. Smířit se však musíte s tím, že PlayStation 3 roztáhne 4:3 obraz na moderních TV do formátu 16:9 a dojde k tak jeho deformaci. Někomu to vadí, někomu ne. Na druhou stranu neuvidíte černé pruhy po stranách.

NAVIGACE

Battle Arena Toshinden

Battle Arena Toshinden


Battle Arena Toshinden
Žánr: bojovka
Rok vydání: 1995
Počet hráčů: 2
Verze: PAL
Hodnocení: 65 %
Hratelné dnes: Retro

Dnešní hráči si sérii Battle Arena Toshinden už jistě nevybavují, ale svého času šlo o známou ságu zaměřenou na zápasy bojovníků se zbraněmi. Pokud nás paměť nešálí, šlo ve skutečnosti o úplně první 3D mlátičku, v níž se bijci oháněli zbraněmi jako meči, bičem, drápy nebo kyjem. SoulBlade a Bushido Blade totiž vyšly později a Samurai Showdown je dvourozměrnou záležitostí. Battle Arena Toshinden vypadá překvapivě dobře i dnes, ale ovládání bylo toporné už v době vydání. A stále to skřípe. 

Zaútočit v kombosekvenci je nadlidský úkol. Otočení postavy zase trvá celou věčnost. Přesto jde o plně trojrozměrnou bojovku i s úskoky do stran nebo neustálým nebezpečím v podobě hrozby vypadnutí z ringu. Bojovníků je v základu 8 a další 2 si lze odemknout. Kdyby bylo ovládání přívětivější, užila by si tuto mlátičku asi většina hráčů, takhle je to opravdové retro. Série se mimochodem dočkala mnoha pokračování, i když její popularita postupně opadala. Poslední vyšlo v roce 2009 na Wii, ale pouze v Japonsku.

Cool Boarders 2

Cool Boarders 2

Cool Boarders 2
Žánr: Sportovní
Rok vydání: 1998
Počet hráčů: 2
Verze: PAL
Hodnocení: 30 %
Hratelné dnes: Ne

Cool Boarders byla svého času známá snowboardová série. V Evropě se na PS1 dočkala čtyř dílů (v USA dokonce pěti) a zrovna zde přítomnou dvojku bychom se nebáli označit za ten zrovna nejslavnější. Zlepšení oproti jedničce byla znatelná. Grafika byla lepší, možností více a celkově šlo o pokračování, jak má být. A jasně, i když je čtyřka mnohem propracovanější, celkově nebyly na první konzoli od Sony kromě MTV Sports: Snowboarding a této série žádné pořádné snowboardy. 

Hra nabízí 7 jezdců, 18 prken a 10 tratí. Je možné si zajet šampionát, volnou jízdu, na sněžné U-rampě nebo zkusit skoky z velké výšky. Jezdcům lze měnit oblečení, na prknech designy a převážně elektronický soundtrack je luxusní. Dříve to byla pecka, teď je to děs. Grafika je z dnešního hlediska nekoukatelná. Mnohdy ani nevíte, na co zíráte a modely postav jsou jenom barevné fleky. To ale není nic proti topornému, nepřesnému a pomalu reagujícímu ovládání. Provést nějaký trik je hotové peklo. Z nostalgie tuto hru respektujeme, ale bohužel zestárla k nehratelnosti. Ten, kdo vyzkoušel SSX, musí zákonitě nad tímto kouskem ohrnout nos.

Destruction Derby

Destruction Derby

Destruction Derby
Žánr: Závodní
Rok vydání: 1995
Počet hráčů: 1
Verze: PAL
Hodnocení: 65 %
Hratelné dnes: Retro

Kdo by neznal sérii Destruction Derby? Jednička však byla dost neohrabaná a upřímně nechápeme, proč zde není místo ní nejslavnější dvojka nebo pozdější Raw. Přesto má hra šanci vás zaujmout. Tedy pokud jste retro maniak. K dispozici jsou tři auta (haha), která symbolizují různé druhy obtížnosti. Jezdit lze klasické závody, demoliční závody (body získáte za dojetí do cíle i za destrukci ostatních závodníků), jízdu na čas nebo klasické demoliční derby. Poškození vozů je překvapivě propracované, zničit si je můžete ze všech stran, což se projeví i v jejich ovládání. Často se stane, že si káru odrovnáte dříve, než dojedete do cíle.

Ovládání je hodně tuhé a pokud do hry chcete proniknout, budete si na něj muset nějaký čas zvykat. Ale jde to. Hudební doprovod rave stylu 90. let je bombastický a grafika je tak stylově ošklivá, až se vám zalíbí. Vše je hranaté, zubaté a kostičkované. Vozy vypadají jako krabičky od zubních past. K naší nelibosti se však hra cuká, což kdysi nedělala, takže jde o neduh nepovedené emulace. Také původně podporovala hru dvou hráčů přes link kabel, což zde nejde. A mimochodem, za Destruction Derby stojí Reflections, autoři slavné série Driver.

Final Fantasy VII

Final Fantasy VII

Final Fantasy VII
Žánr: RPG
Rok vydání: 1997
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 100 %
Hratelné dnes: Ano

Nejlepší RPG všech dob? Podle mnohých ano a podle autora tohoto článku také. Final Fantasy VII je emocionální jízda, která chytí za srdce, a zároveň nesmírně propracovaná hra. Cloud Strife se vydává v řadách ekoteroristické skupiny Avalanche do boje proti zlotřilé organizaci Shinra, která z planety vysává veškerou její životní energii. FFVII bodovala na všech frontách a dodnes jde o geniální záležitost. Příběh je skvělý, hudba od Nobua Uematsy atmosférická a procítěná a grafika byla svého času top. I dnes se na hru dá koukat a texty jsou ostré a čitelné. Při průzkumu prostředí totiž používá renderované 2D pozadí, na němž si i v roce 2019 občas všimnete zajímavých detailů.

Trojrozměrné a dětsky vypadající postavy však na něm vypadají jen jako fleky a chce velkou dávku představivosti, abyste v nich viděli postavy s končetinami. Když se hra přepne do boje, je vše v pořádku, i když jde o polygonové 3D ztvárnění. Tahové boje jsou ihned pochopitelné, ale přesto velmi propracované. Systém materií, které obohacují vaše zbraně a výbavu, je dodnes brilantní. Jen pozor na japonské ovládání - kolečko je potvrzení. FFVII je fenomenální videohra a nezapomenutelný zážitek na celý život.

Grand Theft Auto

Grand Theft Auto

Grand Theft Auto
Žánr: Městská akce
Rok vydání: 1997
Počet hráčů: 1
Verze: PAL
Hodnocení: 85 %
Hratelné dnes: Retro

Hra, kterou to vše začalo. První Grand Theft Auto vzalo v roce 97 herní svět útokem. Tři města Liberty City, Vice City a San Andreas čekala na to, až si je se svým gangsterem podmaníte. Kradete auta, přejíždíte lidi, snažíte se pláchnout před policisty, pálíte z mnoha zbraní, na obrazovce to je jedna nadávka za druhou a všude kolem vás je 2D krev. Vizuálně vypadá dnes původní GTA naprosto otřesně. Nevzhledné pixely jsou na každém kroku a váš gangster je jen shlukem teček a musíte zapojit veškerou představivost, abyste v něm viděli člověka. I vozy jsou hodně legrační. A ovládání? To je peklo. Než si na něj zvyknete, bude to trvat klidně hodinu. A stejně se nezbavíte trapného otáčení antihrdiny kolem dokola.

Jenže jakmile do hry proniknete, čeká vás hotová extáze hratelnosti. Je to parádní příklad titulu, který je pro většinu dnešních hráčů již naprosto nehratelný, ale pro retro pařany jde o naprostý klenot, u něhož stráví klidně 20 hodin. A ten luxusní multižánrový sountrack plný rocku, hard rocku, hip-hopu i elektronických tucek. Je dokonalý. První GTA jsme hráli naposledy před 20 lety a při jeho nynějším zahrání nás přepadla nostalgie velká jako jako vykrmená kráva!

Intelligent Qube

Intelligent Qube

Intelligent Qube (Kurushi)
Žánr: Logický rychlík
Rok vydání: 1997
Počet hráčů: 2
Verze: NTSC
Hodnocení: 60 %
Hratelné dnes: Ano

Jasný příklad lajdáctví Sony při vývoji PlayStation Classic. Ani se v evropské verzi konzolky nesnažili tuto hru prezentovat s názvem, pod jakým tu vyšla. Pokud vám název Intelligent Qube nic neříká, není se čemu divit. Jde totiž o logický rychlík, který se u nás jmenoval Kurushi. V této zvláštní videohře ovládáte hlavního hrdinu Eliota, který se pohybuje na ploše složené z kostek. Před vámi je vyvýšené místo, ze kterého se žene celá řada krychlí. Vaším úkolem je jejich zajetí. Zmáčknutím tlačítka X si označíte políčko, na kterém pak krychli jeho opětovným stisknutím seberete. Kostky se totiž ženou směrem na vás.

Občas se objeví i zelená kostka výhody, díky níž můžete po jejím zajetí a stisknutí trojúhelníku sebrat i všechny krychle kolem. Pozor však na zakázané černé kostky. Pokud jednu takovou seberete, přijdete o poslední řadu krychlí, které tvoří podlahu. Vzhledem k podmínkám hry je jasné, že nesmíte spadnout přes okraj ani být krychlemi převálcováni. Pokud jste frajeři, můžete hru uspíšit zmáčknutím čtverce. Kurushi doprovází zajímavý orchestrální soundtrack ve stylu Star Wars. Stejně jako v podstatě všechny logické rychlíky jde tento titul hrát v pohodě i dnes.

Jumping Flash!

Jumping Flash!

Jumping Flash!
Žánr: Hopsačka
Rok vydání: 1995
Počet hráčů: 1
Verze: PAL
Hodnocení: 65 %
Hratelné dnes: Retro

Hodně divná videohra, naštěstí spíše v tom dobrém slova smyslu. Jumping Flash! je nezvyklou akční hopsačkou z pohledu první osoby. V roli robotického králíka Robbita hopsáte po nejrůznějších světech, střílíte nepřátele jako pavouky nebo motýly, sbíráte potřebné jet pody, abyste se dostali dále, a jednou za čas se také utkáte s přerostlým a vytrvalým bossem. Ve hře je spousta power-upů i zbraní a kromě nepřátel vás honí také nepříjemný časový limit. Hopsání po světech musíte podstoupit, abyste porazili zlého a šíleného vědce Barona Alohu, který si chce z Mléčné dráhy udělat soukromý resort pro své vlastní potěšení.

Grafika je neskutečně zubatá a mladé ročníky z ní budou bolet oči, ale i přes svou zastaralost má stále osobitý styl a retro kouzlo. Ovládání je trošku tužší, ale dá se s ním po pár minutách sžít. Věřte tomu, nebo ne, ale hra drží v Guinessově knize rekordů prvenství za první opravdu trojrozměrnou hopsačku v historii videoher. Dočkala se i dvou pokračování a jednoho spin-offu, ale kromě jedničky vyšla v Evropě pouze dvojka.

Metal Gear Solid

Metal Gear Solid

Metal Gear Solid
Žánr: Plíživá akce
Rok vydání: 1998
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 95 %
Hratelné dnes: Retro

I když nešlo o první díl série, šlo rozhodně o ten nejvíce průlomový, který ji proslavil po celém světě. Solid Snake se vydává na Aljašku, kde speciální jednotka Foxhound drží masivní mech Metal Gear REX, který je schopný odpálit nukleární hlavici. Hlavní hrdina musí potají infiltrovat místní základnu, ideálně se vyhnout kontaktu s vojáky a přemoci celou řadu ikonických bossů včetně Ninji, Revolver Ocelota, Psycho Mantise nebo samotného REXe a svého klonovaného bratra Liquid Snakea. 

MGS byl svého času revoluční, propracovaný a s hollywoodským odérem. Jeho tvůrce Hideo Kojima právem platí za herní celebritu. Věci jako odhalení nastražených laserů pomocí zapálené cigarety nebo rozptýlení stráží pornočasopisy byly v době vydání nevídané. MGS je herní veledílo, ale zub času se do něj zakousl s pořádnou silou. Z kompletně polygonové grafiky docela bolí oči, i když má i svá světlejší místa. Hudba a dabing jsou profesionální, ale ovládání rozhodně není žádný med. Zvyknout si na jeho pravidla i kameru shora je peklo. Fandové budou asi prskat, ale podle nás je už MGS vyloženě retro zábavou, kterou mladíci zvyklí na Fortnite nezvládnou. Těm bychom raději doporučili přístupnější GameCube remake Metal Gear Solid: Twin Snakes.

Mr. Driller

Mr. Driller

Mr. Driller
Žánr: Logický rychlík
Rok vydání: 2000
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 60 %
Hratelné dnes: Retro

Jednoduchý logický rychlík, který když chytí hráče do svých spárů zábavnosti, tak ho z nich jen tak nepustí. Jeho princip je přitom velmi jednoduchý. S malým a rozkošným vrtačem se snažíte provrtat až k cíli, který se nalézá pod vámi. Podle zvolené obtížnosti se musíte provrtat do nejrůznějších hloubek, které jsou postupem času větší a větší. Vrtáte skrze barevné bloky ve tvarech známých z klasiky Tetris. Když si podvrtáte špatný tvar, mohou nějaké kostky spadnout a udělat z hlavního hrdiny placku. Jelikož jste v podzemí, potřebujete zásobu kyslíku, který neustále dochází. Kromě tvrdých kostek, za jejichž obtížné rozvrtání budete penalizováni, však budete nalézat i kyslíkové bomby, které vám pomohou přežít v podzemí. 

K dispozici je klasický arkádový režim, hra na čas i survival mód. V něm stačí jedna smrt a je nadobro po vás. Hraje se jen s jedním životem. Mr. Driller se může i dnes pochlubit roztomilou a pestrobarevnou 2D grafikou. Celkově nejde o nic světoborného ani převratného, ale hra je příjemným logickým rychlíkem, který na pár chvil zabaví. A o to jde. Mr. Driller se dočkal slušného ohlasu a mnoha pokračování na všechny možné i nemožné platformy.

Oddworld Abe's Oddysee

Oddworld Abe's Oddysee

Oddworld: Abe’s Oddysee
Žánr: Hopsačka
Rok vydání: 1997
Počet hráčů: 1
Verze: PAL
Hodnocení: 60 %
Hratelné dnes: Retro

V době původního vydání pěli všichni na Oddworld: Abe’s Oddysee samou chválu a není se čemu divit. Dvourozměrná grafika byla díky renderům excelentní a i dnes se na ni dá v pohodě koukat. Vysoká křivka obtížnosti však odrazovala hráče kdysi a dnes je bude odrazovat ještě více. Je to pekelně obtížná videohra. Zemřít můžete na každém kroku: po zásahu od nepřítele, spadnutí nebo nárazu na překážku. Hlavní hrdina Abe, příslušník rasy Mudokonů, kteří slouží jako otroci, v šoku zjišťuje, že je v plánu z něj a jeho bratrů udělat pochoutku. Bere proto nohy na ramena a na své cestě se snaží zachránit co nejvíce dalších Mudokonů. Problém je v tom, že když nějakého minete, nebo se vám ho nepodaří zachránit, nedočkáte se dobrého konce. A jelikož je jich ve hře 99, dá to pořádnou fušku. 

Hra je protkaná osobitým humorem, který se projevil i v Abeho komunikaci s ostatními. Kromě verbálních pozdravů a úkolů si sem tam i upšoukne. Vtip je i falešný multiplayer, který když spustíte, funguje tak, že po smrti Abeho začne být s jeho oživením aktivní druhý ovladač. Hra je to stále zajímavá, ale i když je ji možné na PlayStation Classic uložit kdykoliv, stejně je příliš těžká. V roce 2014 se tento titul dočkal moderního remaku Oddworld: New ‚n‘ Tasty!

NAVIGACE

Rayman

Rayman


Rayman
Žánr: Hopsačka
Rok vydání: 1995
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 75 %
Hratelné dnes: Ano

První díl Raymana, který odstartoval nekončící sérii populárních hopsaček, má dodnes své kouzlo. Může za to nejen pěkná a propracovaná dvourozměrná grafika a zábavná hratelnost, ale i humor a sympatičnost protagonisty. Rayman, kterému podivně levitují končetiny poblíž těla, umí vystřelovat pěst nebo létat za pomoci roztočených uší. Je to také mistr balancování. Umí totiž hopsat na přerostlých švestkách a dostat se s jejich pomocí do jinak nepřístupných míst. Hlavní hrdina získává nové schopnosti neustále po celou dobu hraní. Za úkol má zachránit malé Electoony v šesti roztodivných světech, na nichž se podívá do jeskyní, města nebo lesů. Když je všechny projde, může se utkat s temným Mr. Darkem, který Electoony unesl. Nechybí ale ani souboje s dalšími bossy. 

Rayman zestárl s grácií a i dnes jde o dobře hratelnou hopsačku. Ovládání je stále v pohodě. Je to jedna z těch her, kterou ocení jak malí, tak velcí hráči. Stojí za ní uznávaný tvůrce Michel Ancel (Beyond Good & Evil). O tom, že dva rozměry Raymanovi opravdu sluší, svědčí i to, že poslední díly Origins a Legends se k nim vrátily po předchozích 3D dobrodružstvích.

Resident Evil Director's Cut

Resident Evil Director's Cut

Resident Evil: Director’s Cut
Žánr: Horor
Rok vydání: 1997
Počet hráčů: 1
Verze: PAL
Hodnocení: 90 %
Hratelné dnes: Retro

Hra, která etablovala žánr survival hororu, nesmí na PlayStation Classic chybět. Po ztrátě kontaktu s Bravo týmem je do Arklayských hor poblíž Raccoon City, odkud jsou hlášeny násilné útoky, vyslán Alfa tým na jeho záchranu. Poté, co jsou Jill Valentine, Chris Redfield, Barry Burton a Albert Wesker napadeni zmutovanými psy (ano, víme, že to jsou to Cerberové), utíkají všichni do odlehlého a zdánlivě opuštěného sídla. Jenže pod ním se nachází tajná laboratoř společnosti Umbrella, v níž byly prováděny nelidské pokusy a všude se to nyní hemží zombiemi a mutanty. Je to hra s neuvěřitelně debilním hraným intrem, ale spoustou hratelnosti, lekaček, hlavolamů, skvělé hudby a stvůr stejně ohyzdných, jako je její anglický překlad. Kdo by si nepamatoval sendvič z Jill?

Hodně si ceníme toho, že je zde přítomná Director’s Cut verze. V té je kromě původní a hodně těžké hry i lehký režim a pozměněná verze hry. V ní se nacházejí předměty úplně jinde, postavy mají nové kostýmy a dokonce se dočkáte oživení jedné ze zombifikovaných postav a dalších nových scén. I když hra používá renderované pozadí, je grafika tak hnusná, že to není možné. Statickou kameru a ovládání, v němž znamená dopředu dopředu z pohledu hrdiny, taky mladí hráči jen tak nezvládnou. Hra s sebou jednou za čas cukne. Sice jsme chtěli uvést, že je tato verze hratelná i dnes díky lehkému režimu, ale sorry, není. Tento geniální kousek už ocení jen retro pařani. V roce 2002 vyšel remake pro GameCube.

Revelations Persona

Revelations Persona

Revelations: Persona
Žánr: RPG
Rok vydání: 1996
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 90 %
Hratelné dnes: Ano

Dámy a pánové, slyšte fanfáry! Konzolka PlayStation Classic se zasloužila o evropskou premiéru kultovního RPG Revelations: Persona. Vážně, první díl školácké podsérie ságy (Shin) Megami Tensei v Evropě nikdy nevyšel. Až dosud. Ano, sice jste si z PlayStation Network mohli stáhnout remake pro PSP (fyzického vydání jsme se na starém kontinentu nedočkali), ale původní verzi nikoliv. Přitom jde o naprosto parádní a ujeté japonské RPG se vším všudy. 

Parta studentů ze střední školy se po vyvolávání duchů začne potýkat s nadpřirozenými jevy. Brzy všichni zjistí, že mohou přivolat tzv. Persony – svá druhá já s magickými schopnostmi. Revelations: Persona je klasickým tahovým RPG ze staré školy. Zatímco se většina hry včetně samotných bojů odehrává v izometrickém 2D, ve 3D dungeonech se pohybuje z pohledu první osoby. Chození na trojrozměrné mapě je zase pro změnu viděno shora. Tato desítky hodin trvající cesta napříč nepříčetností, tajemnem a nevědomím je hodně divná, ale nesmírně poutavá. Vizuální stránka hry je stylová, atmosféra by se dala krájet a z podmanivé hudby naskakuje husí kůže. Revelations: Persona je právem považována legendu žánru, které kvůli velkým kvalitám odpustíte i otřesný anglický překlad a to, že hra občas lehce cukne.

Ridge Racer Type 4

Ridge Racer Type 4

Ridge Racer Type 4
Žánr: Závodní
Rok vydání: 1999
Počet hráčů: 2
Verze: NTSC
Hodnocení: 60 %
Hratelné dnes: Retro

V době původního vydání byl Ridge Racer Type 4 těžkou peckou. Z grafiky jsme tehdy slintali. Jenže to bylo před téměř dvaceti lety a dnes vypadá hra naprosto příšerně. Při jízdě to chce hodně představivosti, abyste rozpoznali okolí tratě, budovy v dáli vyskakují odnikud, hra občas trochu zpomaluje (špatná emulace) a texty v menu jsou někdy nečitelné. Přesto nejde o marnou záležitost, pokud si hovíte v arkádových závodech, v nichž hrají hlavní roli smyky. Ovládání vám přejde do rukou téměř okamžitě a řezání zatáček za zvuku kvílení pneumatik má stále své kouzlo. K dispozici je úctyhodný počet 321 fiktivních automobilů a několik režimů včetně multiplayeru na rozdělené obrazovce. Takže pokud toho ze hry chcete vidět ještě méně, jak je libo. Hudební doprovod složený z nejrůznějších elektronických žánrů uším lahodí dodnes. Ridge Racer Type 4 dnes táhne příjemná arkádová hratelnost, ale většina ostatních kladů hry již byla překonána nebo zastarala.

Super Puzzle Fighter II Turbo

Super Puzzle Fighter II Turbo

Super Puzzle Fighter II Turbo
Žánr: Logický rychlík
Rok vydání: 1997
Počet hráčů: 2
Verze: NTSC
Hodnocení: 60 %
Hratelné dnes: Ano

Byť je název zavádějící, nejde o nic jiného než vtípek. Žádný předcházející díl nebyl, jméno hry pouze paroduje názvy o nové postavy rozšířených dílů Street Fightera jako Turbo a Alpha. Super Puzzle Fighter II Turbo je klasický logický rychlík, v němž musíte dát dohromady barevné drahokamy tak, aby zmizely. Stačí je naskládat k sobě, aby byly pohromadě a poslat k nim stejně barevnou kuličku. Jakmile se jich dotkne, cenné klenoty zmizí. Pokud vám do klína spadne diamant, máte štěstí a můžete s ním odpálit cokoliv. Když se daří soupeři, spadnou k vám kostky s čísly, které se promění v drahokamy až poté, co se na nich odpočet dostane k nule. A to platí samozřejmě i naopak. Jeden tah rovná se snížení jejich čísla o jeden bod, takže hráč musí najednou více taktizovat a přemýšlet. Hra je samozřejmě zábavnější ve dvou hráčích. Postavy, které se v ní objevují, poznáte moc dobře z bojovkových sérií Street Fighter a Darkstalkers. Jejich roztomilá a karikaturní podoba však pochází z dnes již zapomenuté bojovky Pocket Fighter, což je takový ťuťuňuňu crossover těchto ság. Grafika je rozkošná a hra pobaví i dnes.

Syphon Filter

Syphon Filter

Syphon Filter
Žánr: Akce
Rok vydání: 1999
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 85 %
Hratelné dnes: Retro

Po úspěchu Metal Gear Solidu se objevila spousta dalších špionážních akčních her. Syphon Filter patří mezi ty nejpovedenější, byť je oproti Kojimově veledílu mnohem a to opravdu mnohem akčnější. V roli agenta Gabriela Logana se vydáváte na strastiplnou cestu, na níž se postavíte bioteroristům ohrožujícím celý svět virem, po němž je hra pojmenována. Když Syphon Filter vyšel, byl chválen hráči i kritiky, ale všichni plivali na jeho grafiku. 

O téměř 20 později na tom hra rozhodně není lépe. Je to na pohled blivajz a modely postav vypadají přinejlepším jako Igráčci. Hra má dokonce nesmírně ošklivá i renderovaná videa. To nic nemění na tom, že pokud máte rádi staré střílečky, budete spokojení. Akce pěkně odsýpá, k dispozici je celý arzenál zbraní a kdo by si nepamatoval smažení nepřátel pomoci taseru, kterým je lze opéct jako buřty. Jsou tu i plíživě orientované mise a pár hádanek. Syphon Filter byl hitem, který se na první PlayStation dočkal ještě dvou dalších pokračování, v nichž byl přítomný i pofidérní multiplayer. Série pak pokračovala ještě na PlayStation 2 a PSP, ale její sláva pomalu upadala.

Tekken 3

Tekken 3

Tekken 3
Žánr: Bojovka
Rok vydání: 1998
Počet hráčů: 2
Verze: PAL
Hodnocení: 100 %
Hratelné dnes: Ano

Bojovku, která předběhla svou dobu o několik let, není potřeba zdlouhavě představovat. I když byly první dva díly hodně dobré, posunul Tekken 3 laťku hodně vysoko. Grafika byla excelentní a i dnes se na hru dobře kouká. Animace jsou díky motion capturingu skvělé. Soundtrack je pamětihodný kvůli své chytlavosti. Výběr 21 zápasníků (další jsou přítomni jako alternativní kostýmy jiných postav) je bombastický. Příběh se odehrává 15 let po událostech druhého dílu, takže je přítomna spousta bojovníků z nové generace. Zastoupeny jsou také všechny známé bojové styly. Eddy Gordo a jeho capoiera byli dechberoucí. Zpracování tohoto napůl tance a napůl boje bylo prostě wow! Tekken 3 přinesl také hostování komiksové manga postavičky, roztomilého dinosaura Gona. 

Nabídka režimů byla na svou dobu nezvykle obsáhlá. Kromě klasik jako arkáda, survival nebo týmový boj nás uchvátil Tekken Force, což je variace na klasické beat ’em up mlátičky, v nichž bijete zástupy nepřátel při pohybu mezi obrazovkami. Odemknout šlo i Tekken Ball, což je hodně násilná podoba plážového volejbalu. Tekken 3 je nesmrtelná klasika, kterou si užije každý i dnes. Rozmlácení ciferníku Heihachimu má pořád své kouzlo.

Tom Clancy's Rainbow Six

Tom Clancy's Rainbow Six

Tom Clancy’s Rainbow Six
Žánr: Taktická akce
Rok vydání: 1999
Počet hráčů: 1
Verze: PAL
Hodnocení: 10 %
Hratelné dnes: Ne

Proč, proboha proč? Tato hra byla srágora již v době, kdy vyšla a její přítomnost na PlayStation Classic není ničím jiným než plivnutím do hráčovy tváře. Možná si pamatujete na svou dobu docela obstojnou taktickou akci Tom Clancy’s Rainbow Six nebo povedenou konverzi pro Dreamcast. PlayStation verze je však smrdutý výkal. Se svým tříčlenným týmem se vydáváte do boje nejen s kostičkovanými teroristy, ale hlavně sadistickým ovládáním, ze kterého budete šílet. Už samotný pohyb je martyriem a trefit někoho je nadlidský úkol. Sice si můžete takticky naplánovat postup, ale pak je stejně hned po vás. Ale to nevadí, stejně tuhle břečku hrát nechcete. 

Grafika je tak ohyzdná, že to snad ani není možné. Prostředí je rozmazané, často není ve tmě vůbec nic vidět, protože tam skutečně nic není a v dáli jsou jenom čmouhy. PlayStation konverze dostala už v době původního vydání zaslouženou čočku. Jediné, co je na ní oproti originálu dobré, je to, že jsou vidět zbraně v rukou. Tento koňský koblih nemusíte ani spouštět. Nestojí za váš čas.

Twisted Metal

Twisted Metal

Twisted Metal
Žánr: Souboje s vozidly
Rok vydání: 1995
Počet hráčů: 2
Verze: NTSC
Hodnocení: 50 %
Hratelné dnes: Retro

Hlavně ve Spojených státech populární série Twisted Metal, v níž se utkávají jezdci ve zbraněmi vybavených vozidlech, je na PlayStation Classic zastoupena prvním a nejvíce neohrabaným dílem. V roli jednoho z 12 závodníků máte za úkol zlikvidovat všechny oponenty. Výběr šílenců je opravdu rozmanitý. Každý zná ikonický zmrzlinářský vůz Sweeth Tooth, který řídí zabijácký klaun Needles Kane, ale na výběr jsou i další bláznivá individua se svými stroji. Všechny postavy mají po splnění singleplayeru vlastní video s vyvrcholením jejich příběhu. Dostupná je i hra pro dva.

Twisted Metal je z dnešního pohledu velké retro. Ovládání je velmi tuhé a ne úplně přesné. Grafika je otřesná. Na vozy se ještě dá koukat, ale abyste v hledišti v arénách poznali diváky nebo nějaké předměty, na to musíte mít hodně velkou fantazii. Kdysi šlo o hodně cool hru, ale dnes je spíše úsměvná. Přesto si ji trpěliví retro maniaci mají ještě šanci užít. Ostatní určitě ne. Série se dočkala mnoha pokračování nejen na první PlayStation, ale i na dvojku, trojku a PSP. Ne všechny díly však dojely i do Evropy.

Wild Arms

Wild Arms

Wild Arms
Žánr: RPG
Rok vydání: 1998
Počet hráčů: 1
Verze: NTSC
Hodnocení: 90 %
Hratelné dnes: Ano

Třetí výborné RPG v nabídce konzolky. Wild Arms je osobitou hrou na desítky hodin. I když jde o japonskou záležitost, odehrává se na zvláštně vypadajícím Divokém západě, což není zrovna dvakrát obvyklé. Se třemi postavami Rudym, Cecilií a Jackem se vydáte na nezapomenutelné dobrodružství napříč krajinou. Wild Arms je dílem s pěknou dvourozměrnou grafikou, která oku lahodí při průzkumu světa. 

Překvapující je míra interakce v prostředí. Rudy může bombami likvidovat kameny blokující cestu, Jack má zase vystřelovací hák, s jehož pomocí se dostane do jinak nepřístupných prostor. Bedny všude v okolí lze likvidovat. Když se hra přepne do boje, jsou hrdinové i monstra ztvárněni polygony v 3D, ale i když nejsou boje tak hezké jako svět, není to žádná hrůza. Jednotlivé příšery lze dobře poznat. Goblin skutečně vypadá jako Goblin. Bojový systém je čistě tahový a nabízí spoustu možností, jak využít schopnosti postav. Hra se dočkala mnoha pokračování a dokonce remaku Wild Arms Alter Code: F. Ten však nikdy nevyšel v Evropě.

Témata: Sony, PlayStation
zpět na článek