Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. května 2022 Vilém

Penetrator - klasika

  12:00
Hru Penetrator pro počítač ZX Spectrum vydala společnost Melbourne House roku 1983. Podívejme se jí trochu na zoubek.

Hru Penetrator pro počítač ZX Spectrum vydala společnost Melbourne House roku 1983, copyrightována je 1982. Naprogramoval ji Philip Mitchell, kterého proslavily spíše jiné dvě hry pro Spectrum - Hobbit (copyrightováno též 1982) a Sherlock (1984). Již Penetrator coby jeho první počin na daném poli mu nicméně, podle mého soudu, zajistil pevné místo v historii tvorby počítačových her.

Penetrator

Penetrator je horizontální vesmírná střílečka. Počínaje dobovými recenzemi a dnešními charakteristikami na stránkách historických her konče bývá označován za remake arkádového Scramblu, což je ovšem třeba brát se značnou rezervou – je sice pravda, že se stejně jako v případě Scramblu jedná o horizontálně rolující střílečku, kde hlavními pohyblivými nepřáteli jsou ze země startující a převážně vertikálně se pohybující rakety, tím ale podobnost končí. Herními principy má Penetrator blíže k arkádovému titulu Cosmic Avenger publikovanému stejně jako Scramble roku 1982.

Co se týče Scramblu na Spectru, jeho skutečné remaky na něm vznikly přinejmenším tři. Dva z nich se Scramble přímo jmenují, třetí – Ground Attack – se krom názvu od originálu odchyluje též tím, že ačkoli k ničení nabízí vedle raket nádrže s palivem, s množstvím paliva, které má hráč k disposici, při hře nijak nekalkuluje; posledně jmenovaný titul se ve své okouzlující naivitě dočkal díky „studiu“ PeeJay Soft věrného a zdařilého remaku. Porota soutěže Retro Remakes 2003 jej ověnčila titulem Worst Remake. „Scramble“ se dále na Spectru jmenuje též produkt společnosti Krypton Force z roku 1984, který je přísně vzato remakem arkádové hry Super Cobra, varianty Scramblu, v níž je hráči místo rakety svěřena helikoptéra a řady nepřátel rozšiřují kanóny.

Penetrator

Roku 1984 vydala společnost Melbourne House Penetrator ještě pro Commodore 64. Ačkoli hra alespoň „navenek“ zachovává téměř veškeré herní principy původního Penetratoru Mitchellova a disponuje poněkud komplikovanější grafikou a ozvučením, její hratelnost je ubohá, již v době vzniku ničím neoslňovala a dnes vzbudí nanejvýš úsměv, případně nostalgii. Člověk sžitý se sinclairovou podobou hry se nad commodorovou variantou chvílemi neubrání dojmu, že má co činit se záměrnou parodií.

V časech PC zůstal Penetrator, pokud vím, remaků ušetřen. Je všeobecně přístupný díky emulátorům a na následujících řádcích se pokusím naznačit, proč podle mého soudu v té podobě, ve které je k disposici, představuje hru nesmrtelnou, hru, která remake v žádném ohledu nepotřebuje.

Krajina, jíž se pohybujete, je zpočátku – v prvním sektoru – shora ohraničená jen okrajem obrazovky, kontakt s nímž vám neublíží, počínaje sektorem druhým je přítomen i strop, kterého se stejně jako země pod vámi beztrestně dotýkat nelze. Sektory jsou čtyři „regulérní“, plus kratičký pátý, kde je třeba se bombou trefit do šachty vedoucí dle manuálu do úložiště bomby neutronové. To není zprvu úplně snadné, jelikož svržené pumy nepadají přímo pod vás, ale jsou z pumovnice vymršťovány směrem před raketu a teprve postupně přecházejí po veskrze realistické křivce do pádu směrem kolmo k zemi. A také je záhodno dát pozor, aby vám šachta neodrolovala mimo obrazovku, než vaše bomba dopadne – „co oči nevidí“, jako by nebylo... Po úspěšném zásahu je třeba absolvovat celou trasu, kterou jsme právě nechali za sebou, v opačném směru. Naše raketka se přitom na obrazovce nadále pohybuje směrem doprava, zničená nepřátelská zařízení jsou pochopitelně opět na svých místech. Dosáhnete-li znovu místa, z něhož jste celé dobrodružství začínali, jste po oslavných fanfárách vysláni znovu vstříc neutronové bombě na druhém konci již důvěrně známého prostoru. Nebude to ovšem tak úplně totéž jako posledně – o tom později.

Na toto své „pendlování“ celým nepřátelským územím jste v Penetratoru krom již zmíněných bomb vybaveni zbraní, kterou hráč neobeznámený s původním manuálem ke hře bude nejspíše považovat za laserový kanón vypouštějící přímo před raketu krátké paprsky, leč manuál informuje, že jde o „raketomet“. Svržené bomby mohou být ve vzduchu vždy nanejvýš dvě najednou, mohou se navzájem „vyrušit“, srazí-li se, a každá z nich může zničit i vás, podaří-li se vám do ní vrazit jinou částí vaší lodi, než odolným spodkem. Vypouštění raket není nijak omezeno. Žádné „power-upy“, které se později zejména po úspěších Nemesis-Gradia a R-typeu staly v daném žánru téměř vyžadovanou samozřejmostí, se nekonají a neruší tak soustředění na strategie vyvíjené v rámci pevných zákonitostí herního světa. Za každých 10 000 nastřílených bodů vám ovšem přibude život, kterých máte na začátku pět a z nichž při jakémkoli kontaktu s jiným objektem jeden ztrácíte. Pokud jde o získávání bodů, za každé x-té zničení neutronové bomby získáváte x tisíc bodů, kterých jinak obdržíte deset za raketu zničenou na zemi, padesát za raketu letící a sto za zničený radar jakož i za „parašutisty“ (tak o dotyčných potvorách hovoří opět manuál; ze všeho nejvíce připomínají tygří hlavy a pohybují se v obou směrech vždy po jedné vertikální přímce) ve čtvrtém sektoru. Jde samozřejmě o naprostou malichernost, leč musím říci, že o smysluplnosti vyššího bodového hodnocení likvidace rakety letící mám trochu pochybnosti - zdá se mi, že strategie zahrnující provokování startu raket a jejich teprve následnou eliminaci jsou tak preferovány zbytečně.

Penetrator

Grafické ztvárnění je ve většině svých aspektů minimalistické a ryze funkční, prostor, ve kterém je třeba se s raketkou držet, je dole a eventuálně i nahoře ohraničen prostě linií o šířce jednoho pixelu, barva plochy na obou stranách od této čáry je stejná. Na druhou stranu, když nepřátelské rakety vzlétnou, je na jejich zádi patrná aktivita trysek, kupole všech radarů se nepřetržitě plynule otáčejí, což v době publikace budilo všeobecný úžas, a v každém z pěti sektorů dokáže hra prostou změnou barvy pozadí i jednotlivých typů objektů vyčarovat zcela svébytnou atmosféru. Dnes každopádně na grafice podle mého nic nepůsobí rušivě, vše je decentní, nikde není patrno, že by atakovala hranice technických možností, a to ne zcela úspěšně.

Za kvalitu detekce kolizí by se nemusela stydět žádná dnešní hra. Drtivá většina pozdějších her pro Spectrum (a i nejedna hra současná) mohou k Penetratoru i v tomto ohledu jen vzhlížet jako k zářnému vzoru. Stejně bezchybná je i ovladatelnost raketky. Pohyb v osmi směrech, střelbu „laseru“ a vrhání bomb řídíte pohodlně pomocí pěti kláves, zrychlování a střelbu zajišťuje totéž tlačítko, chcete-li střílet, musíte je tisknout opakovaně s dostatečně vysokou frekvencí. Výsek zabíraný na obrazovce se krajinou posouvá konstantní rychlostí, když let vaší raketky neřídíte, nepohybuje se vůči okrajům obrazovky. Při stlačení klávesy pro zpomalení stojí vůči odvíjející se krajině, dokud se neocitne na levém okraji zabíraného pole, při zrychlení se může obrazovkou doprava pohybovat až asi do jejího středu.

Penetrator

Užití téže klávesy pro střelbu a zrychlení je jistě nestandardní a často budilo rozpaky, leč přivyknout se mu dá dokonale a svou logiku jistě má – kdo potřebuje střílet, tomu patrně něco stojí v cestě a v drtivé většině případů nemá zájem vyrážet tomu vstříc zvýšenou rychlostí, pročež bychom ze dvou funkcí, jež dotyčné tlačítko zajišťuje, potřebovali mít k disposici obě najednou jen opravdu zřídka.

Řekl jsem, že Penetrator není remake. Hra se nejen žádný vzor nesnaží za každou cenu napodobit, ale mám za to, že základní rys, který je pro ni mezi horizontálními střílečkami charakteristický, je také skutečně zcela originální, přičemž – pokud je mi známo – zůstal kupodivu v zásadě bez obdoby i mezi pozdějšími reprezentanty žánru. O co jde? Ve hře lze krom tygříků čtvrtého sektoru ničit, jak již bylo zmíněno, dva typy cílů – raketky a radary. V návodu ke hře se praví, že smyslem existence druhých jmenovaných je navádět startující rakety (jakož i levitující „parašutisty“) na eventuální vetřelce. A radary to ve hře také skutečně činí – čím více jich necháte nezničených, tím „inteligentněji“ vám jdou ostatní nepřátelská zařízení po krku. Aktuální kvalitu navádění nepřátel nezničenými radary udává (coby „danger“) ukazatel na dolním okraji obrazovky. Přeroste-li tato určitou míru, objeví se na ukazateli navíc zlověstný nápis „red allert“. To už ovšem hra začíná být vpravdě nehratelná (a situace se nezlepší ani po destrukci vaší lodi a ztrátě jednoho z životů – zaměřeni zůstáváte stejně kvalitně až do případného zničení „neutronovky“ či do návratu na startovní čáru). A jak nepřátelským územím poletujete tam a zpět mezi startem a úložištěm jaderné nálože (bude-li vám něco takového zpočátku připadat nepředstavitelné, nezoufejte, taková fáze sžití s hrou přichází při její přítomnosti na disku relativně rychle), vliv každého nezničeného radaru na chování vašich nepřátel pomalu, ale jistě roste. Zatímco tedy při prvním průletu na nějakých pár opomenutých kouscích věru nesejde, po takovém pátém, šestém kole na vás „red alert“ poblikává už poté, co jste za zády nechali druhou nezničenou „naváděcí stanici“. A postup takovým terénem, to už je pro mistry.

Penetrator

Rakety i parašutisté reagují na pohyb vaší lodi – ať už momentálně s vyšší či nižší mírou nebezpečnosti – velmi komplexním způsobem, který vám nicméně rychle přejde do krve, takže budete s vašimi nepřáteli zvláštním způsobem bezprostředně scítěni a neodmyslitelnou součástí vašeho manévrování se stanou všeliké „blafáčky“ spočívající v naznačování zamýšleného pohybu, jimiž budete především provokovat rakety k předčasnému startu a přehnané rychlosti letu. Volit lze různé taktiky, postupně přicházíte na nové a nové triky, zmíněný dojem scítění s reagujícími nepřáteli je při vší rychlosti opravdu jedinečný – do dvojrozměrného světa Penetratoru se zkrátka po chvíli vnoříte celou svou bytostí.

V menu vám Penetrator navíc nabídne na svou dobu pokud vím nevídané a dodnes ne zcela samozřejmé možnosti. Hru lze spustit v tréninkovém módu, kde je k dispozici neomezeně lodí-„životů“ (při každém „znovuzrození“ se ovšem stejně jako v normálním herním módu vracíte na začátek daného úseku) a hráč si zvolí, od kterého z pěti sektorů bude začínat (instrukce v menu informuje o možnosti stisknout některou z kláves 1 – 4 pro start z odpovídajícího sektoru, leč klávesa 5 pro závěrečný level s neutronovou bombou funguje taktéž). A co víc – sektory 1 – 4 lze po libosti předělávat v zabudovaném editoru. Druhá z možností mnohem později zdomácněla zejména na freeware scéně, možnost první pohříchu nenabízejí téměř žádné hry ani dnes (snad aby bylo o zábavu víc se sháněním „cheatů“ a „kódů“ – v dobách Penetratora „pokeů“). Penetrator je zkrátka hra, která si vaši pozornost a přízeň udrží i bez vyděračského spoléhání na vaši zvědavost na tajemství skrytá v dalších prostorech, do kterých se snad jednou prostřílíte po úmorně se opakujících útrapách v počátečních oblastech. K disposici je ostatně také demo, které se spustí samo, když v menu chvíli otálíte s výběrem mezi hrou jednoho hráče, hrou dvou střídajících se hráčů, tréninkem a editorem krajiny, a v němž můžete jako video shlédnout průlet téměř celým Penetratorovým světem od startu až hluboko do 4. sektoru. Penetrator je produkt jistý si samotnou svou hratelností a tu dává k dispozici v celé její kráse plně obnaženou – žádnou další hru s vámi nemá zapotřebí hrát.

Pokud jde o ono otravné zdolávání již příliš dobře známých startovních úseků, kterým po čase trpí valná část her stejného žánru – jakkoli je krajina pochopitelně pokaždé táž i v Penetratoru, silný prvek náhodnosti v startování a chování jednotlivých raket a jejich vazba na vaše počínání zajišťují, že létání známými místy otravné jen tak být nezačne. Ve čtvrtém sektoru program také vždy znovu náhodně rozhoduje, na kterých z předdefinovaných pozic v krajině budou čekat rakety a na kterých se namísto toho objeví vznášející se hlavy.

Autor ohlédnutí po hrách pro Spectrum objevivších se v uplynulém roce psal roku 1983 v časopise Crash v souvislosti s Penetratorem, že když viděl, co je nyní možné doma mít, přišlo mu, že to musí znamenat konec arkádových automatů. Měl samozřejmě pravdu. Arkádám pomalu odzvánělo. A Penetrator jasně ukazoval, jaké možnosti bude hra logicky moci nabízet v nadcházející epoše osobních počítačů (a herních konzolí), kdy už nebude důvod snažit se hráče za každou cenu zlákat k jejímu co nejčetnějšímu startování.

Penetrator

Postscriptum aneb nejlepší nakonec

Při sepisování shora uvedeného textu jsem neměl tušení o existenci verze hry Penetrator pro počítač TRS80 pocházející též z roku 1982. Její následné spuštění v emulátoru bylo mi malým zjevením. Stručně: jedná se o první verzi Penetratora, autorem je sám Philip Mitchell. Následující verze pro Spectrum z ní nepřejímá jen celkovou koncepci, ale i četné detaily. Na Spectru neotřele působící psací písmo složené ze čtverečků o rozměrech 4x4 pixely prostě odpovídá rozlišení grafiky na TRS80. Střely vypouštěné před raketu jsou na TRS80 stejně jako na Spectru tvořeny nejtenčí možnou čárkou, což ovšem znamená, že jsou stejně široké jako raketa sama; pokládat je za laser dost dobře nelze – zde znějí věrohodně ony „rakety” známé nám z manuálu pro Spectrum. Co víc – v objektech obtěžujících ve čtvrtém sektoru lze celkem snadno rozpoznat pokus znázornit na daném prostoru v trsovském rozlišení (128 x 48) co nejvěrněji parašutistu. Nezaujatému pozorovateli sice již zde připomenou daleko spíše jakousi poletující hlavu s velkýma očima a pohyb po vertikální ose v obou směrech, který provozují, je z hlediska hratelnosti jistě přínosnější než prosté parašutistické padání, leč manuál pro Spectrum patrně též svými „parašutisty” odpovídá původní ideji. Dále – Mark Sabbatini ve své minirecenzi na trsovou verzi mluví o stroji, jejž ve hře ovládáme, jako o helikoptéře. Grafika na TRSu mezi raketou a helikoptérou nedovoluje jednoznačně rozhodnout, ale zvuk let doprovázející by skutečně hovořil spíše pro helikoptéru. I ten přitom zůstal na Spectru (stejně jako veškerá hudba, o níž je mimochodem v menu řeč jako o „sirénách“) nezměněn. (Jakou genezi asi koncept prodělal zde?) Též konkrétní podoba celé herní krajiny je na Spectrum bez jakékoli změny importována z první verze.

Trsová verze má všechny rysy a možnosti, jež známe ze Spectra (až snad na to, že po úspěšném svržení pumy do příslušné šachty neobohatí vaše skóre žádná „prémie“), byť editor krajiny ještě nikoli ve všech svých edicích. Vyložených bugů neobsahuje nijak mnoho (pravda, může se vám stát, že se po zničení vaší rakety ocitnete s novou natočeni nesprávným směrem na nesprávném konci příslušného sektoru, v horším případě pak dokonce „v autu“, mimo oblast za normálních okolností vám vymezenou), leč její hratelnost je místy rozpačitá. Obtížnost čtvrtého sektoru je oproti ostatním neúměrně vysoká, umělá inteligence raket a „parašutistů“ rozhodně nenarůstá s nezničenými radary a prolétnutou trasou s takovou pomalou neúprosností jako na Spectru a celkově je idea hry vzhledem k technickým možnostem zřejmě na hranici rozumné realizovatelnosti. Váš stroj se navíc neovládá tak příjemně jako na Spectru, jelikož ke střelbě i zrychlování sice již slouží táž klávesa, nikoli však P z konfigurace Q-A-O-P-M (resp. Q-A-O-P-celá spodní řada kláves včetně SPACEu) jako na Spectru (odkud se, mimochodem, tahle šťastná spectrácká konvence vzala?), ale příslušná kursorová šipka, jejíž rychlé opakované mačkání není snadné koordinovat s ovládáním pohybu nahoru a dolů, přinejmenším při standardní obsluze kursorových šipek pomocí prstů jedné ruky; při obsluze obouruční zase jistou obtíž představuje shazování bomb mezerníkem (zde již ovšem záleží na rozložení kláves, jež se u různých typů počítače TRS80 lišilo; sám jsem s Penetratorem na žádném skutečném TRSu neměl tu čest, Mark Sabbatini nicméně v již zmiňované anotaci označuje u Penetratora ovládání za element zcela znehodnocující jinak výtečný počin). Na okraj poznamenejme, že také před každou novou hrou se opakující čekání, až program svým ležérním tempem dokončí kaligrafické vyvedení slova „Penetrator“ začne být na TRSu po čase poněkud frustrující a na Spectru jsme pak vděčni, že se lze stiskem klávesy ENTER kdykoli přenést na konec celé procedury.

Původ v trsové verzi však nepomáhá objasnit jen několik drobných podivností ve spectrácké klasice. Richard Hewison označil Philipa Mitchella v souvislosti s jeho nejslavnějšími i méně slavnými sinclairovými adventurami za vizionáře, jemuž technické možnosti počítače, se kterým pracoval, bránily své vize ukazující daleko do budoucnosti počítačových her plně uskutečnit. A již například František Fuka se v 1. dílu své knihy Počítačové hry – historie a současnost nemohl „zbavit dojmu, že Philip Mitchell si s odlaďováním svých programů hlavu příliš nedělá“. O první verzi Penetratora by do jisté míry platilo obé.

Jak se potom na Spectru mohl Mitchellův Penetrator zjevit s onou dech beroucí dokonalostí, je za daných okolností o něco pochopitelnější. Vizionář jej koncipoval pro stroj podstatně slabší. A pro jednou mu záhy bylo dopřáno svou vizi kompletně naplnit, když se při práci na Sinclair ZX Spectru její původní podoby přímo pietně přidržel. Další remake už Penetrator skutečně nepotřebuje.

VÝBĚR RELEVANTNÍCH INTERNETOVÝCH STRÁNEK:

www.worldofspectrum.org/infoseekid.cgi?id=0003649
Penetrator pro Spectrum. (Na World of Spectrum vše potřebné.)

www.trs-80.com
Vše potřebné k TRS80, možnost stažení emulátorů i her.

gb64.com/game.php?id=5617&d=18&h=0
Download verze Penetratora pro Commodore 64.

rittwage.com/c64pp/dp.php?pg=emulator
(Emulátor C64 třeba zde.)

http://softhouse.speccy.cz/docs/hry.htm
František Fuka, Počítačové hry.

my.stratos.net/~hewston95/RTM13/RTM13.html
Minirecenze trsového Penetratora od Marka Sabbatiniho.

www.waddington.fslife.co.uk/philip_mitchell.htm
Richard Hewison o Mitchellových adventurách.

www.crashonline.org.uk/01/invasion.htm
Ohlédnutí za rokem 1983 v časopise Crash.

www.mobygames.com/developer/sheet/view/developerId,65052
www.videogames.org/html/Designers
Seznamy dalších programů Philipa Mitchella.

www.mobygames.com/game/penetrator
Penetrator v archivu Mobygames.

Autor:
  • Nejčtenější

Z téměř deset let staré hry je nečekaný hit díky internetovým vtipálkům

Zběsilá akční rubanice Metal Gear Rising: Revengeance z roku 2013 se letos nečekaně dočkala přílivu nových hráčů. Může...

KVÍZ: Hráli jste v 90. letech počítačové hry na hrdiny? A kolik jich znáte?

Tzv. hry na hrdiny patří dodnes mezi nejoblíbenější žánry vůbec, v devadesátých letech ovšem vypadaly úplně jinak. Na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konkurence pro Zaklínače? Poláci chystají další temné fantasy RPG

Chystá se další herní adaptace polské knižní série. Mordimer Madderdin sice v tuto chvíli nemá mezinárodní proslulost...

Rodiče jim zakazovali hry, teď díky Football Manageru trénují ligové týmy

V pouhých osmadvaceti letech stál William Still na fotbalovém hřišti jako hlavní kouč týmu Stade Remeš během jednoho z...

Vylepšený Zaklínač 3 nakonec přece jen vyjde ještě letos

Po nedávno ohlášeném zdržení vyvolaném válkou na Ukrajině už s brzkým vydáním vylepšené verze RPG Zaklínač 3 nikdo...

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

  • Další z rubriky

Co přinesla nová sezona League of Legends a jak si vedli čeští hráči

Od konce října jsme se dočkali dalších zápasů profesionálních hráčů v League of Legends. Nová sezona, dvanáctá...

KOMENTÁŘ: Square Enix rezignují na hry, chtějí už jen dělat byznys

Jedno z největších světových vydavatelství Square Enix nečekaně prodalo své nejoblíbenější značky jako Tomb Raider nebo...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Takovou věc snad ani nechceme. Při hraní vám polezou pavouci po obličeji

Nové experimentální zařízení přidá do hraní ve virtuální realitě zcela novou rovinu. Haptickou odezvu nasměruje na náš...

Ví, že ji stejně ukradnou, tak tvůrce sám připravil pirátskou verzi

Tvůrce nádherně vypadajícího logického rychlíku Please Fix The Road ví, že hra se bude pirátit tak jako tak, chystá...

Chcete zpevnit tělo? Vyhrajte unikátní gely značky bioten
Chcete zpevnit tělo? Vyhrajte unikátní gely značky bioten

Plavková sezona pomalu klepe na dveře a my pro vás máme speciální soutěž o zeštíhlující gely od přírodní značky bioten. Stačí se jen přihlásit.

Muž s penisem na předloktí. Pěstoval si ho šest let pro transplantaci

Je to vlastně příběh protkaný smutkem, groteskní fyzickou modifikací, ale se šťastným koncem. A též s mnoha otázkami....

Část dětí dostane 5 000 Kč automaticky, zbytek bude žádat elektronicky

Rodiče, kteří na své potomky pobírají příspěvek na dítě, dostanou státní pětitisícovou pomoc automaticky. Ostatní budou...

Češi posílají na pomoc Ukrajině „ďáblův kočár“

Po pondělním zasedání Kontaktní skupiny pro Ukrajinu zazněla na tiskové konferenci několikrát informace, kterou...

V Charkově se skrývá tajemný supertank, příliš drahý pro sériovou výrobu

Válka na Ukrajině vstupuje do nové fáze. Rusové se po Kyjevu stahují i z okolí Charkova a chystají se zřejmě soustředit...

Zakladatel Microsoftu Bill Gates používá mobil, který byste nečekali

Miliardář a zakladatel Microsoftu Bill Gates se pochlubil tím, jaký aktuálně používá smartphone. Ačkoli Microsoft...