Ačkoliv jsem patřil mezi velké fandy hraní na chytrých telefonech a tabletech, s příklonem odvětví k freeminum modelu (stažení zdarma, různé prvky za peníze) mě nadšení přešlo. Stal jsem se téměř imunní vůči titulům, které vás nechají dlouho čekat nebo vyžadují různé energie pro vstup do mise. Jakmile narazím na takovou bariéru, kterou nelze jednorázovou platbou trvale odstranit, hru mažu.
Přesto se mi jedna taková hra dostala pod kůži. Je to zároveň vhodný studijní materiál, na němž si může ukázat, proč jsou tyhle hry tak chytlavé a proč bychom je neměli vůbec hrát. Jmenuje se Clash Royale a mají ji na svědomí tvůrci ze Supercellu (to jsou ti, kteří pohádkově zbohatli na fenoménu Clash of Clans a Hayday).
Clash Royale
Ve zkratce jde o to, že si na začátku sestavíte balíček, respektive zvolíte osm různých jednotek, budov či kouzel, s nimiž se posléze pokusíte na bitevním poli porazit nepřítele. Cílem je ochránit své věže a zničit ty nepřátelské.
Pokud budete hrát v režimu zdarma, bude vám trvat déle, než si zpřístupníte další karty, a tedy i možnosti, jak si nakombinovat balíček. V případě, že se rozhodnete do hry investovat, a koupíte si dejme tomu truhlu, získáte určitý počet náhodných karet. To je v pořádku.
Jenže jednotlivé karty si lze ještě vylepšovat, čímž se stanou silnější. Teoreticky pořád můžete hrát v režimu zdarma, ale než se dostanete k maximálnímu vylepšení, může to trvat měsíce nebo roky. A to ještě nemáte jistotu, že za nějaký čas tvůrci strop nezvednou, protože zaháčkovaní platící hráči už nemají za co utrácet.
Nerovné rozložení sil se posléze projeví na bojišti. Hra nepáruje hráče na základě síly balíčku, ale dle získaného ratingu. To znamená, že pokud nehrajete špatně, budete bojovat i s hráči, kteří mají silnější věže i karty. Občas porazíte vy je, občas oni vás.
Clash Royale
Většinu hráčů samozřejmě naštve, pokud je porazí protivník, který hraje špatně, ale protože má dejme tomu o dvě úrovně lepší věže i karty, vyhraje. Protivník se vám může pomocí animovaných emotikonů ještě vysmívat. A také se vám vysmívat bude. A nejen to. Dokonce vás bude smějícím se emotikonem spamovat a vy s tím nemůžete nic dělat. Tohle by asi vykolejilo i zenového mistra.
A teď si představte, že po tomhle všem tvůrcům ještě zaplatíte. A když ne vy, tak spousta jiných ano. Nevěříte? Prvek frustrace je pevnou součástí úspěšných pay 2 win her. Vaše frustrace vás snadno dovede k impulzivnímu nákupu, díky němuž získáte silnější karty a zvýšíte svůj rating. Následuje dočasné uspokojení. Jenže pokud do hry neinvestujete stovky eur a nebudete mít vše na maximu, frustrace nikdy nezmizí. Znovu se vrátí, jen na vyšším ratingu.
Tvůrci se vás budou snažit neustále frustrovat. Proto budete hrát i s lidmi, kteří mají podezřele vyšší rating, a to i přesto, že párování trvá maximálně tři sekundy. Nesmí to být ovšem nápadné, protože pokud by pohár trpělivosti přetekl, hru byste smazali. Proto zažijete i spoustu skvělých, vyrovnaných bitev.
A v tom je ten trik. Úspěšná pay 2 win musí být v základu zábavná hra, v níž záleží i na schopnostech hráčů. Tím se dostáváme k tomu, proč pay 2 win nikdy nezmizí. Část lidí, fandů, totiž ani nepřipustí, že ta hra, která je tak baví i štve, a o níž tvrdí, že ji hrajou jen na pohodu a občas i možná něco koupí, je pay 2 win. A tím se dostáváme na úplný začátek. Jak dnes přistupovat k pay 2 win hrám, když se ani my hráči nedokážeme shodnout na tom, co už je pay 2 win.
