Čas od času se podaří, že si některá herní společnosti či její tituly vytvoří okolo sebe fanouškovskou základnu obřích rozměrů. I když – o počty samotné až tak nejde, důležité je hlavně skalní jádro takové skupiny. V něm se nacházejí lidé zapálení, obdivovatelé schopní každý den aktualizovat fanouškovské stránky, tvořit vlastní přídavky – a leckdy i vlastní díla s tématikou svých "miláčků". Začíná to u povídek s danými postavami, pokračuje komiksy, flashovými seriály – a končí plnohodnotnými vlastními hrami. V poslední době se fanouškovská pokračování, která již ani nemají podobu modů, ale jde o samostatně spustitelné hry, objevují čím dál tím častěji, a protože je to jeden z nejsympatičtějších fenoménů v současném herním světě, alespoň krátký vhled do něj určitě ničemu neuškodí.
Co do kvality evidentně vede žánr adventure her. Zdá se, že jakkoliv jeho celková fanouškovská základna je poměrně slabá, skalních fanoušků trpících akutními záchvaty nostalgie má dost a dost. Řada jich tvoří projekty vlastní a adoraci ke klasikám si vybíjí na point'n'click zpracování či podobném stylu grafiky a interface. Najdou se ale i tací, kteří neodolají lákadlu přepracování starých her do nového audiovizuálního kabátku, či tvorby vlastních pokračování osudů hlavních hrdinů, či parodií na jejich příběhy. Za vše mluví už jen názvy: Quest for Glory 4 1/2 : So You Thought You Were A Hero, vítěz loňského redakčního hlasování o nejlepší volně šířitelné hry roku, je na pohled plnohodnotným dílem slavné série, mezi top tituly patří remaky King's Questu 1 a 2 od bývalého studia Tierra (dnes už se jmenují AGD Interactive), německé The New Adventures of Zak McCracken, nedávno vydaný remake Leisure Suit Larry Goes Looking for Love (In Several Wrong Places) či zdánlivě nesouvisející adventura Night of a Hermit, která je však oslavnou ódou, v níž se prolínají postavy, místa a vtípky prakticky ze všech významnějších titulů Lucas Arts z doby, kdy ještě dělali dobré hry.
Quest for Glory 4 1/2: So You Thought You Were a Hero - vypadá přesně jako původní QfG, nebo ne?
Nicméně zdá se, že i fanoušci ostatních žánru jsou schopni neuvěřitelných výkonů. Megalomanský pokus o převod Ultimy 1 do 3D prostoru sice ztroskotal na zaslepenosti Originu, potažmo Electronic Arts, kteří projekt zatrhli, totéž se přihodilo i některým dalším (jmenovitě například Freecraft či Fate of Monkey Island), stránka remakes.org, jež všechny projekty tohoto typu shromažďuje, ale ukazuje, že to nadšení amatérských tvůrců rozhodně neztlumilo. Je libo novodobého Bombermana, dvacet klonů Boulder Dashe, pokračování Duny 2, nebo třeba třetí díl klasického Dungeon Mastera pod názvem Return of Chaos? Několik set projektů ukazuje, že scéna remaků je výrazně širší, než si byl kdokoliv doposud ochoten uvědomit. Jak je to možné?
Především se ukazuje, jak velkou moc má nostalgie. Stejně jako lidé nezapomínají na své oblíbené knihy a čas od času po nich znovu sáhnou, stejně jako si rádi připomenou i několik desítek let starý film, vracejí se i ke hrám svého mládí. Bohužel, nezřídka zjišťují, že starý počítač už dávno zaplnil prostor popelnice, nefunguje, či exitovala samotná média. A v tuto chvíli zapůsobí kouzlo krásné vzpomínky: člověk, jemuž bylo v době vydání hry deset, dvanáct, patnáct let, nyní, o deset roků později, zasedne ke klávesnici a jakožto zkušený programátor či grafik převede pro potěšení své a podobně postižených jedinců klasiku do podoby hratelné i na nejnovějších počítačích.
Space Quest 0: Replicated - návrat vesmírného uklízeče Rogera Wilca ve stylu prvních dílů jeho ságy...
Rozšíření remakové scény velice napomáhá též vývoj počítačů a programovacích jazyků. Dnešní programátoři (bez urážky) by těžko dokázali vytvořit ve čtyřicetiosmikilobajtovém omezení realtimovou strategii (Nether Earth) či efektní plošinovku (Jet Set Willy), nicméně bez podobných hranic to už tak obtížné není. Situace se ovšem bude s časem ztěžovat. Je logické říci, že nyní zažíváme zlatý věk, neboť převod osmibitových klasik není příliš náročný a výsledek je většinou velmi dobrý. Představte si ale snahu o moderní remake Maxe Payna či GTA3 – půjde to vůbec? A nakonec – bude to třeba?
Obrovský rozsah remakové scény a stejně tak i obrovská návštěvnost abandonware stránek (další svět, jenž vydá na samostatné téma) a stahovanost nejrůznějších emulátorů zároveň něco vypovídá o současné herní scéně. Aniž bych chtěl působit mentorským, fotříkovským a zapšklým dojmem, nemohu se zbavit dojmu, že současných her, které by si vybudovaly podobný kult, je zatraceně málo. Jak to, že se remaku dočká prakticky každá jen trochu slušnější arkáda na ZX Spectru – a jak to, že jsou tyto remaky tak ceněné a stahované? Kouzlo nostalgie v tomto případě samo o sobě nestačí – ty hry mají něco do sebe, jsou hratelné, dokáži chytit a uchvátit. A to je vlastnost, která řadě současných projektů s výrazně větším rozpočtem, megalomanskými 3D prostředími, pompézní výpravou a dějem a – v neposlední řadě – též halasnou marketingovou kampaní chybí. Herní recenzenti jsou pak v dnešní době ještě o něco extrémnějším případem: už i měsíční uzávěrky papírových magazínů jsou leckdy pořádným náporem na nervy, pravidelný tlak na webu je pak ještě o něco horší. Za cenu rychlosti a často pochybné exkluzivity je kritik nucen hru hrát co nejrychleji – a často co nejméně, jen tolik, aby byl schopen vyslovit fundovaný názor. Na to, aby se do hry ponořil a vychutnal všechny její krásy, nezřídka nemá čas. Pozor ale: tím nechci říci, že důsledkem musí být recenze mimo mísu. Proti občasným hráčům mají recenzenti stále velkou výhodu: hráli řadu her stejného žánru, jsou odborníky, orientují se v dané oblasti – a zároveň, jsou-li alespoň trochu co k čemu, dovedou zkušeným okem odhalovat možné problematické prvky hry výrazně dříve, než "průměrní" pařani. Nicméně to už se dostáváme do trochu jiných vod, a proto zpět ke dnešnímu tématu.
The New Adventures of Zak McKracken - i Lucas Arts mají spoustu obdivovatelů...
Obrovské množství remaků starších titulů je jednak pozitivem z hlediska toho, že si všichni zdarma mohou zahrát i na nových počítačích tituly podobné či dokonce zcela shodné se staršími klasikami a odhalit jejich kouzlo. Není vskutku vhodnějšího okamžiku ke vstupu na scénu než nyní, kdy je ještě možné bez schopností Johna Carmacka a peněz Ivana Abramoviče vytvořit věrný a zábavný vlastní titul na základě staré legendy. A stín, který rozsah scény vrhá na současnou komerční produkci, není zase tak velký, aby bylo nutné se nějak zvlášť strachovat. Výjimečných her je na pultech i v přípravě dost a dost – a zpestření herního jídelníčku prostřednictvím nostalgické bomby á la Dune 3 či Space Quest 0 přijde jen a jen vhod…
