Vymodlené pokračování kultovního „propadáku“ Psychonauts je po dlouhých šestnácti letech již téměř na dosah ruky. I když nás letos stíhá jeden odklad za druhým (viz náš článek), datum vydání stanovené na 25. srpna bylo oznámeno teprve před pár týdny, což znamená, že už hra musí být v tuto chvíli téměř hotová. Natěšená komunita hráčů však aktuálně více než všechny chystané novinky řeší jiné téma a tím je poněkud překvapivě obtížnost.
If you beat Psychonauts 2 with the invincibility toggle on, you still beat P2. https://t.co/OinBv1nuNr
Bavilo by někoho Dark Souls, kdyby si mohl kdykoliv zapnout nesmrtelnost?
Autoři hry ze studia Double Fine totiž v rámci diskuse vyvolané příspěvkem oficiálního xboxového twitterového kanálu, který tvrdil že „I když hru dohrajete na nejjednodušší obtížnost, stále jste ji dohráli,“ prozradili, že do své hry přidali možnost zapnout si nesmrtelnost. Znovu tak na světlo světa vytáhli složité téma, které se dějinami videoher vine snad od jejich počátků: je překonávání překážek jedním z klíčových faktorů, který dělí videohry od ostatních „pasivních“ forem zábavy?
Hry jsou dnes daleko přístupnější než kdy byly, to je prostě fakt. Je to dáno především ekonomickou stránkou věci – zatímco dříve vývojáři „dojili“ úzkou skupinu hráčů tím, že je neustále zabíjeli, aby je tím donutili házet do arkádových automatů další peníze, dnes, kdy je herní konzole běžnou součástí obýváků naopak chtějí, aby si zahrála celá rodina.
Hraní se zapnutou nesmrtelností také není žádnou novinkou, cheat IDDQD umožňující nesmrtelnost v Doomovi zná bezpochyby každý hráč nad 30 let. Jenže slovo cheat bylo v herní vždycky vnímáno pejorativně. Ať už se na to koukáte z jakéhokoliv úhlu, jde prostě o podvod, který vás sice nechá vyhrát, ale jen za cenu toho, že porušíte nastavená pravidla. Může podvádění ve hrách pro jednoho hráče přinést spoustu zábavy? Samozřejmě. Můžete díky podvádění dosáhnout stejného zážitku, jako kdybyste hráli fér? Ani omylem.
The Last of Us Part II je přístupná i hendikepovaným hráčům. To ale ještě neznamená, že se vzdává svých základních principů.
„Všichni lidé by měli mít možnost užít si hry. Ať už jsou jakkoliv staří nebo mají jakýkoliv handicap,“ vysvětlují svůj krok Double Fine. Neřekl bych to lépe. Jenže zároveň musím dodat, že by to nemělo znamenat, aby byla každá hra navrhována tak, aby se zalíbila všem.
Psychonauts byli sice ne klasickou ale pořád 3D plošinovkou. Podle dosud zveřejněných záběrů to má být druhý díl také. Pokud vývojáři nemají v kapse nějaký skrytý revoluční trumf musí dodržet jistá základní pravidla, jinak kýženého zážitku nedosáhnou. Podstata akčních her je v tom, že vyžadují hráčovi rychlé reakce. Pokud má být hlavní hrdina nesmrtelný, jaká je motivace v tom, hýbat se rychle?
Ano, blockbusterové trháky stylu Uncharted nabízí na nejtěžší obtížnosti výzvu i pro nejotrlejší, zatímco na tu nejjednodušší je proběhnete i poslepu. I ti nejhorší hráči však musí vyvinout alespoň elementární snahu, jinak prostě skončí. Pokud si zapnou nesmrtelnost během souboje s bossem ani se nemusí obtěžovat zmáčknout pauzu až se půjdou vyčůrat.
Nikdy v historii nebyla nabídka herního průmyslu tak silná jako dnes. Díky nezávislé produkci i mainstreamovým vydavatelstvím si dnes svoji vysněnou hru dokáže najít úplně každý. Vedle sebe tak v poklidu koexistují například brutálně těžký Returnal i „odpočinkový“ Detroit: Become Human. A většina hráčů si ráda někdy vyzkouší oboje, podle aktuální nálady. Z tohoto principu mi snaha zalíbit se všem přijde kontraproduktivní.
Autoři Psychonauts si samozřejmě se svým dílem mohou dělat cokoliv se jim zlíbí, bez pocitu ohrožení se ze hry ovšem stane jen walking simulator (viz náš článek). Nic proti nim, ale hra na to prostě není stavěna a tak hráče stejně nebude bavit. Jejich zážitek bude okleštěný a spousta designových prvků, nad kterými autoři dlouho přemýšleli, přijde vniveč. Je to jako číst zkrácené verze klasických románů – ano, budete vědět o čem to celé bylo, ale umělecký zážitek se rovná nule. Což mi zrovna u této hry přijde jako obrovská škoda.
„Pokud nemůžete prohrát, nemůžete ani vyhrát,“ napsal jeden z diskutujících pod zmíněným příspěvkem a nelze než souhlasit. Ať si každý tráví čas jakkoliv uzná za vhodné, ale vývojáři by alespoň podle mě měli spíše motivovat než se jim podbízet. Existuje spousta způsobů jak udělat hru přístupnou, ohnout její pravidla je tím nejméně šťastným.
