Japonci jsou hravý národ a tamní produkce je pro svoji originalitu velmi populární i u západních hráčů, na náš trh se dostane ovšem jen její zlomek. Kulturní bariéra je totiž obrovská a místní převážně konzervativní publikum nemá pro mnohé jejich výstřelky pochopení. Za všechny bizarní hry jmenujme třeba arkádový Boong-Ga Boong-Ga, ve kterém má hráč za úkol strkat prsty do řitních otvorů, případně simulátor znásilňování Rapelay.
Do podobného ranku patří i vizuální novela Dorei to no Seikatsu z roku 2015. Té se sice v Asii prodalo přes čtvrt milionu kopií, anglické lokalizace se ovšem dočkala jen neoficiální a v žádném běžném digitálním obchodě jako Steam nebo PSN ji nenajdete. A těžko se divit, za vše mluví už její název, který se překládá jako Život s otrokem (Life with a Slave). Což docela přesně vyjadřuje její obsah.
Hráč se v ní vtěluje do role Pána, jemuž je v rámci obchodní transakce vydána na pospas mladá dívka a on pak rozhoduje o všech jejích aktivitách. Co bude jíst, do čeho se bude oblékat a především co bude dělat. Asi nemusíme zdůrazňovat, že součástí hry jsou sexuální scény (explicitní), ale i fyzické a psychické násilí. Na základě rozhodnutí se pak děj větví, než dojde k jednomu ze sedmi možných konců.
Hra je plná náročných morálních dilemat. Budete ke své otrokyni shovívaví, nebo ji budete trestat? Dáte jí palačinku nebo čokoládový dort?
Už tak problematická hra ještě provokuje tím, že dívka vypadá nezletile. Ano, v Japonsku je tato stylizace prakticky normou a nikde není přímo zmíněné, že jde o dítě, ale vyznění je jednoznačné.
Nechvalná pověst Dorei to no Seikatsu se stala hlavním důvodem, proč se případ čtyřiadvacetiletého Nora, obviněného z distribuce pornografie zobrazující sexuální zneužívání, dostal nečekaně i na stránky herních médií celého světa.
Na základě tipu od americké organizace National Center for Missing & Exploited Children (Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti) bojující proti zneužívání dětí, objevila norská policie při domovní prohlídce v počítači obviněného mimo jiného i závadnou hru.. Její pouhé vlastnictví je z hlediska tamní legislativy trestné, on ji navíc prý nabízel ke stažení ostatním.
Obyčejné násilí ve hrách nikomu nevadí... proč to sexuální ano?
Podle novinového portálu Stavenger Anfteblad policejní zdroj popsal tento „simulátor otrokáře“ jako „vulgární Tamagoči“, které je v online světě jen těžko přístupné. Obviněnému hrozí až tři roky vězení.
Celý případ vzbudil mezi hráči velikou pozornost a znovu otevírá hojně diskutované téma, co se ve v ryze virtuálním prostoru smí a co už ne. Zatímco zabíjení a klidně i mučení je obvykle přijímáno s bohorovným klidem, jakýkoliv náznak násilí proti dětem je v podstatě tabu. Proto například ani v tak realistických hrách jako je Kingdom Come nebo Grand Theft Auto nenajdete v celém širém otevřeném světě ani jedno.
