Ondřej Zach – Rok 2025 se ponese ve znamení nástupce Switche, o kterém prozatím referujeme jako o Switchi 2. A to znamená i pecky, kterými se nás Nintendo bude snažit nalákat. Jsem si v podstatě jistý, že nás čeká nový díl akčních závodů Mario Kart (Mario Kart 8 Deluxe je s téměř 65 miliony prodanými kopiemi nejprodávanější hra na Switch) a nějaká 3D hopsačka s Mariem. Nenechám si ujít ani nové Pokémony Legends a dál se, co se Nintenda týče, nechám rád překvapit. Ale trochu se obávám, že si kromě lednové hopsačky Donkey Kong Country Returns HD nebudu chtít nechat na starý Switch uniknout ještě JRPG Xenoblade Chronicles X: Definitive Edition, den má ovšem jen 24 hodin, tak uvidím.
Netrpělivě vyhlížím pokračování samurajské pecky Ghost of Tsushima nazvané Ghost of Yōtei, které se odehrává 329 let po původních událostech. Určitě si nenechám ujít ani strategii Two Point Museum, kdy se v odlehčeném stylu budeme starat o vlastní muzeum. Chytlavou karetku Slay the Spire hraju občas dodnes, takže Slay the Spire 2 je pro mě jasná volba. Vzhledem k tomu, že mám slabost pro sérii Yakuza, pustím se i do bláznivého pirátského dobrodružství Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii. A konečně, skvěle vypadá i středověký Kingdom Come: Deliverance 2 od Dana Vávry a jeho týmu.
Honza Kouba – Opatrně očekávám Elden Ring Nightreign. Proč opatrně? Ještě vlastně nevím, co od hry očekávat a zda půjde o plnohodnotný, lorem natřískaný zážitek. Nemůžu opomenout ani Death Stranding 2. Nejspíš bude ještě divnější než první díl, a to mi k radosti bohatě stačí.
Nemůžu si pomoct, ale těším se i na Assassin’s Creed Shadows. Patřím mezi těch pár kacířů, kteří si moderní obří RPG Assassin’s Creed užívají. V Odyssey máme doma nahráno přes 450 hodin a zhruba stejné šílené číslo i v Assassin’s Creed Valhalla. Sice bych byl raději, kdyby Ubisoft vyrukoval s autentičtějším pojetím Japonska, ale na to tu snad budeme mít Ghost of Yōtei. Všechny ty asijským folklorem inspirované hry mám v hledáčku.
Upoutala mě i akční adventura South of Midnight, která by mohla být originální nejen vizuálem, ale i zasazením. Dále Ritual Tides, lovecraftovský horor od původních vývojářů Rockstaru – sem s tím. A sem i s pokračováním The Sinking City 2 od Frogwares. Esteticky „krásně“ vypadá i další počin autora The Shore, Necrophosis – vypadá to jako Scorn ve stylu Beksińskiho. Pořád mě nepřestala bavit série Poppy Playtime a čekám na zase o něco temnější Chapter 4. Určitě by se toho našlo ještě mraky dalšího, ale to by ten seznam jen tak neskončil.
Honza Lysý – Mé agresivní srdce touží po zběsilých střílečkách a tou Doom: The Dark Ages bezesporu bude. A navíc spojení Dooma a alternativního středověku, na to jsem hodně zvědavý. Když už jsme u stříleček, nedočkavě vyhlížím čtvrté Borderlands, zběsilá akce a hromada zbraní, tomu já nikdy neodolám, a to ani v případě, že čtyřka nepřijde s ničím originálním. Mou zvědavost vzbudilo i akční RPG Avowed, které bude klást velký důraz na kouzlení, a i to je má slabina.
Nebudu lhát, velmi zvědavý jsem na Assassin’s Creed Shadows a to proto, zda se naplní očekávání mnohých a půjde o propadák, nebo nás naopak hra překvapí a dočkáme se zábavné samurajské záležitosti. Ovšem víc nadějí samozřejmě vkládám v Ghost of Yōtei s ohledem na to, že Ghost of Tsushima je jednou z mých nejoblíbenějších her. Vůbec neřeším to, jestli je v hlavní roli žena, nebo muž, víc mě zajímá herní náplň a řemeslné zpracování a nezdá se, že to by mě mělo zklamat.
Ondřej Martinů – Vypadá to, že herní svět se nachází v cyklu plnější rok – prázdnější rok. Zatímco 2023 byl naprosto nabitý novými a zásadními hrami, 2024 byl spíš na dohánění restů a s méně zásadními novinkami. Takže co to znamená? Že se letos zase máme na co těšit. A výhled očekávaných her to jen a jen potvrzuje.
Osobně mám v hledáčku opravdu hodně her a přemýšlím, jak to všechno půjde stihnout. Vedle tak naprosto jasných titulů, jako je Grand Theft Auto VI a Ghost of Yōtei vyhlížím i novou Mafii, Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii nebo Split Fiction. To jsou všechno velké pecky, které nepůjde přehlédnout. Radost mi udělal poslední zmíněný titul, který autoři tajili až téměř do poslední chvíle a já se tak na začátek března opravdu hodně těším.
Jsem si dále naprosto jistý, že pokud vyjde Hades 2 z předběžného přístupu, bude to zase hra, které odevzdám desítky hodin a náramně si je užiju. Věřím i Slay The Spire 2, tam v podstatě platí stejné tvrzení. A opatrně se těším i na tituly jako Wanderstop, Dying Light: The Beast nebo Clair Obscur: Expedition 33, což jsou ovšem věci, u kterých nakonec má očekávání mohou trochu minout realitu.
Na závěr chci zmínit i mou velkou naději v žánru metroidvania, s roztomilou grafikou, velkým světem k prozkoumání a spoustou boje, puzzlů i skákacích výzev k překonání. Je to samozřejmě hra Constance, která mi na seznamu přání nahradila Hollow Knight Silksong, protože ruku na srdce, Silksong asi nikdy nevyjde.
Tadeáš Pepř – Rozhodně si nenechám ujít Kingdom Come: Deliverance II z mnoha různých logických důvodů. Jedničku jsem si užil po letech od vydání v mnohem lepším stavu, tentokrát to risknu hned a doufám, že opět rozbiju hru já a ne ona mě. Jako fanouška Gears mě samozřejmě zajímá pokračování E-Day, o kterém toho ale zatím mnoho nevíme. Už jsem také potlačil únavu z Valhally a Mirage, takže jsem připravený na další přebujelé dobrodružství v Assassin’s Creed Shadows.
Mezi těmi trochu nenápadnějšími tituly ale nemůžu nezmínit Avowed od Obsidianu, které chci hrát už od prvního nicneříkajícího traileru. Občas padne v této souvislosti zmínka o inspiraci v Dark Messiah of Might and Magic a to je pro mě jednoznačné ano. Jako kovaný závodník pak samozřejmě očekávám nový ročník rallye od EA Sports a doufám v případné pokračování Forzy (Horizon), které oslaví dvacáté výročí značky.
No a nakonec… ano, nežiju na jiné planetě. Ano, těším se na GTA 6. To prostě jen snáší jiná měřítka než ostatní tituly.
Honza Srp – Už dávno jsem se naučil na nic se přílišně netěšit a přistupovat ke hrám s čistou hlavou. Myslím, že spousta z negativních reakcí, co si můžeme od hráčů přečíst prakticky u každé novinky, je způsobena prostě tím, že si lidé představovali něco jiného, než nakonec dostali. Já se rád nechám překvapovat. Jedinou hrou, kterou si v budoucnosti jednoduše musím zahrát, je Intergalactic od Naughty Dog. Trailer mě tak úplně neodpálil, ale po pár zhlédnutích jsem se na něj dokázal naladit. Komu jinému už věřit než vývojářům mé nejoblíbenější hry vůbec, kteří už třicet let servírují hit za hitem? Otázkou samozřejmě zůstává, kdy hra vyjde, datum nebylo oznámeno ani předběžné.
Již zanedlouho přijde pokračování Kingdom Come, což je hra, u které jsem strávil spoustu času a dohrál všechna DLC. Nikdo mi nevymluví, že byla v době releasu rozbitější než bahnem vláčený Cyberpunk, ale to nic nemění na tom, že žádná podobná hra od té doby nevyšla. Nejblíže se dostal asi Stalker 2. Každopádně očekávám opět hodně syrový zážitek, který svá mnohá kouzla nedá zadarmo.
Určitě si chci zahrát i nový díl Mafie, byť tedy zasazení do doby první světové války mě moc nerajcuje, vždyť ani nebudu moct při jízdě autem poslouchat rádio. Filmové marvelovky už mě dávno přestaly bavit, ale ve hrách to díkybohu stále funguje, takže minimálně jednu z trojice Blade (Arcane), Wolverine (Insomoniac) a 1943: Rise of Hydra (Plaion) si určitě zrecenzuji.
Potenciálního černého koně vidím v restartu série Perfect Dark, Xbox koncem letošního roku doslova vstal z mrtvých a tohle by mohla být skutečná pecka. A i kdyby vše z výše zmíněného selhalo, pořád je tady Hideo Kodžima se svým Death Stranding 2. Perte to do mě.