1 / 28
Na počítačové hry se často nahlíží jako na zábavu pro malé děti, ve skutečnosti je však daleko jednodušší najít dobrou hru pro dospělého než pro školáka na prvním stupni. To je samý Fortnite, Roblox a podobné tituly, existující především proto, aby z rodičů tahaly peníze. Vybrali jsme proto pár méně známých titulů, u nichž si lze společně užít spoustu zábavy, aniž by přitom zruinovaly vaši peněženku. Otestováno na vlastních dětech.
Autor: Oficiální materiály distributora
Nejprve nutné obecné upozornění. Nejsme psychologové, ale moc dobře si uvědomujeme, že zírat dlouhé hodiny do svítící obrazovky není optimální trávení času. A u malých dětí to platí obzvlášť. Na druhou stranu, většina z nás žije v každodenním obklopení digitálními technologiemi, tak je nemá smysl zbytečně démonizovat. Videohry jsou prostě jedním z mnoha druhů zábavy, která může nabývat různých forem i kvalit, jde jen o to, jak k ní přistupujete.
Autor: Nintendo
Pro spoustu dnešních mileniálů byl první hrou nejčastěji „Princ“ či nějaká podobná dosová klasika, pro generaci Alfa by to klidně mohla být roztomilá adventura Piku Niku. Jednoduchá barevná grafika a vtipný název (jde o japonský výraz pro piknik) zaujmou na první pohled, hravý soundtrack a ozvučení ještě víc, takže jde o ideální příležitost posadit si děcko na klín a poprvé ho nechat ochutnat tu „moc“, kterou má nad postavičkou na obrazovce.
Autor: Oficiální materiály distributora
Ovládání je primitivní, s hádankami budete muset pomáhat, odlehčená stylizace ale dokázala spolehlivě vyloudit úsměv na tváři i dospělému. Všechny scény jsou poměrně statické, takže pozornost dítěte rychle padá dolů, ale to je možná právě výhoda, na dlouhé vysedávání před obrazovkou je ještě brzy.
Autor: Oficiální materiály distributora
Ať už chcete, nebo ne, nejpozději ve školce zasáhne vaše dítě nějaký popkulturní fenomén. Teletubbies jsme se díkybohu vyhnuli, před prasničkou Pepinou už ale nebylo úniku. A obchodníci toho umí pořádně využít – z regálů obchodů na vaši peněženku neustále útočí nejrůznější puzzle, plyšáci, magnetky, nálepky… Před dalším utrácením nás zachránilo zařazení Peppa Pig: World Adventures do předplatného Game Pass. Herně sice primitivní, ale svůj účel splnilo.
Autor: Oficiální materiály distributora
Dítě si vytvoří vlastní zvířátko, které pak v doprovodu věčně vysmáté vepřové rodiny cestuje po světě a zažívá různorodá dobrodružství. Každá zastávka zabere tak 20 minut, což umožňuje ideální fragmentování herního času do menších bloků, po nějakých dvou hodinám vám pak cinkne platinová trofej. Čeština k dispozici není, ale postavy mluví tak pomalu a jednoduše, že to zvládnete simultánně překládat, i když v angličtině nejste zrovna kovaní.
Autor: Oficiální materiály distributora
Největší zábavu ovšem přináší společné hraní, ideálně v kooperaci. Díky ní jsou zábavné i sériově vytvářené rychlokvašky založené na slavných licencích. Za nás jela hlavně „tlapkovka“ a „poníci“, a díkybohu za ně – tyto hry nám pomohly přežít covidové období, kdy jsme byli dlouhé týdny uvěznění doma.
Autor: Oficiální materiály distributora
Osobně mě nejvíc bavil Paw Patrol: World, který nabízí i něco jako otevřený svět. Dítě si tak může zvolit vlastní tempo, vy se mezitím můžete věnovat sbírání poschovávaných sběratelských trofejí. Čeština samozřejmě není, ovšem vzhledem k tomu, že se názvy postav nepřekládají, nebudete mít větší problém vše přetlumočit.
Autor: Oficiální materiály distributora
Kdysi jsem v nějakém článku označil Stray za banální číčovinku, za což na mě dokonce přišla do redakce stížnost. Její existenci jsem vzal na milost až díky dceři, které tehdy stačilo ke štěstí, že může s nádherně vymodelovanou zrzavou kočkou pobíhat po zajímavě navrženém sci-fi světě plném robotů.
Autor: Oficiální materiály distributora
S většinou obtížnějších pasáží budete asi dětem muset pomáhat, protože jsou docela náročné, ale hádankami se s případnou lehkou nápovědou zvládnou popasovat většinou samy.
Autor: Oficiální materiály distributora
Oblíbenost a skvělé hodnocení Goat Simulatoru mi bylo vždy záhadou, bezcílné toulání se po mapách a páchání destrukce s úmyslně špatným fyzikálním modelem působí maximálně jako zdroj zábavy pro youtubery. Jenže pak vyšel druhý díl („vtipně“ nazvaný Goat Simulator 3) a najednou to bylo úplně o něčem jiném.
Autor: Oficiální materiály distributora
Daleko propracovanější svět, který si postupně můžete otevírat plněním úkolů, přináší kýženou motivaci. Tím hlavním faktorem zábavy je ovšem multiplayer na rozdělené obrazovce. A to až pro čtyři hráče. Můžete hrát kooperativně, nebo si navzájem škodit, navíc je zde spousta různě náročných miniher, obrovské množství kostýmů a různých legrácek zásadně ovlivňujících hratelnost. Za mě jedna z nejzábavnějších her, co jsme spolu zatím hráli, dokonce jsem si „vytrkal“ platinovou trofej.
Autor: Oficiální materiály distributora
Na první pohled bizarní Untitled Goose Game vzala před pár lety internet útokem, dokud si ji ale nevyzkoušíte na vlastní kůži, nepochopíte proč. Hrát jde v jednom, opravu zábavná je až ve dvou, kdy si musíte pomáhat. Cílem hry je co nejvíc škodit lidem, což sice není příliš výchovné, je to ale podané velmi vtipně a odlehčeně, takže nemá smysl zde moralizovat.
Autor: Oficiální materiály distributora
Untitled Goose Game vyžaduje jistou mírou spolupráce, což je občas frustrující, na druhou stranu tak vznikají velmi vtipné a napínavé situace. Husy se neovládají úplně snadno a přijít na to, co po vás autoři vůbec chtějí, je někdy náročné. Ale povětšinou se budete skvěle bavit.
Autor: Oficiální materiály distributora
Na Želvách Ninja jsme sami vyrůstali, předat jejich odkaz mladší generaci se nám bohužel ještě nepodařilo. I tak jsme s Ninja Turtles: Shredder’s Revenge zaznamenali velký úspěch. Jde o klasickou mlátičku, jaké se dělaly už před 40 lety, a jednoduchá pravidla fungují dodnes. Ve víc hráčích je to skvělá zábava, mezi několika nastaveními obtížnosti si určitě najdete tu vyhovující.
Autor: Oficiální materiály distributora
Ano, podstatou hry je boj, s čímž může mít někdo problém, na druhou stranu, jde o komiksovou nadsázku, která snad na dětech nenechá žádné šrámy. Třeba oproti rafinovanému násilí, kterým myšák Jerry pravidelně týrá kocoura Toma, je to úplná pohádka.
Autor: Oficiální materiály distributora
Klasikou jsou samozřejmě Lego hry, kterých už vzniklo tolik, že si vybere téměř každý. Máme tu Harryho Pottera, Jurský Park, Hobita, svět Marvelu i DC, Hvězdné války, Indianu Jonese a další… Všechny se přitom hrají podobně a fungují i v případě, že danou předlohu neznáte.
Autor: pro iDNES.cz
Výjimkou je zatím poslední díl ze světa playstationové exkluzivity Horizon. Ten se zaměřuje hlavně na boj, každý level je v podstatě slepencem samostatných arén korunovaný střetem s obrovským bossem. Tady už to chce od děcka trochu iniciativy, sami to jednoduše nezvládnete. Ale zábavné to je, o tom žádná.
Autor: Oficiální materiály distributora
Že jste o Tinykin nikdy neslyšeli? V pohodě, my taky ne, dokud se tento nenápadný poklad najednou nezjevil v předplatném PS Plus. Premisa hry je jednoduchá – hrajete za kluka, který ovládá dav roztomilých příšerek, s jejichž pomocí řeší zábavné environmentální hádanky. Tu je potřeba zatížit nějakou plošinku, jindy vytvořit řetěz či žebřík… těch nápadů je do relativně krátké hry nacpáno bezpočet.
Autor: Oficiální materiály distributora
Hra je tak zábavná, že jsem se vždy těšil, až malá „zakysne“ a budu moct zase chvíli hrát sám. Což se až tak často neděje – křivka obtížnosti je hodně plochá. Ale když už máte pocit, že všechno umíte a hrozí stereotyp, objeví se nějaká nová mechanika, která vše posune na další úroveň. Ono hodnocení 97 % na Steamu opravdu není náhoda.
Autor: Oficiální materiály distributora
Pamatujete na kultovní animovaný seriál Kočkopes? Premisa Phogs je podobná, jen s tím rozdílem, že na obou koncích zmutovaného zvířátka je psí hlava, každý hráč přitom ovládá jednu. Většina kooperativních her počítá s tím, že jeden z hráčů je schopnější a toho druhého může obrazně řečeno „nosit na zádech“. Phogs jsou ovšem jiní a vyžadují od obou hráčů dokonalou koordinaci.
Autor: Oficiální materiály distributora
Jedna věc je vymyslet správné řešení hádanky, úplně jiná pak toto řešení přenést do praxe. Kromě toho, že je to extrémně zábavné, učí to člověka i sebeovládání – kdyby vedle mě místo dcery seděl nějaký kamarád, určitě by nadávky sršely proudem. Mohla by si prosímtě jít doprava? Doprava! DOPRAVA! Tak nic, to nevadí zlato, že posledních pět minut hraní přišlo vniveč, zkusíme to později.
Autor: Oficiální materiály distributora
Pokud máte doma holčičku, s největší pravděpodobností jí to táhne ke koním. Ne, to není náhoda, jsou na to studie, které ovšem patrně nechcete číst, aspoň tedy ne ty inspirované Freudem. Každopádně obchodníci jsou si této fascinace moc dobře vědomí a tak je na trhu bezpočet nejrůznějších titulů. Vyzkoušel jsem jich mnoho a většina stála za prd.
Autor: Oficiální materiály distributora
Tou nejlepší, co jsem zatím našel, jsou Horse Tales: Emerald Valley Ranch. Hele, není to nic extra, ale má to hezkou grafiku, otevřený svět, možnost budovat si vlastní stáje a koně křížit. V průběhu let jsme v tom utopili spoustu hodin, máme platinovou trofej a stejně se tam občas ještě někdy vracíme.
Autor: Oficiální materiály distributora
Skvělou věcí jsou i tzv. party hry, které jsou ovšem z velké části dominantou Nintenda. Pokud si nechcete domů pořizovat další kus hardwaru, jsou možnosti omezenější. Přiznám se, že o tomto žánru nemám až takový přehled, ale Rabiids: Party of Legends tuto potřebu saturuje dostatečně. Nabízí 50 miniher, hrát můžete až ve čtyřech lidech, zábavný je ovšem už ve dvou.
Autor: Oficiální materiály distributora
Hrát lze jak kampaň, tak i sólové minihry, či si případně sestavit vlastní sérii jen z těch nejlepších. Některé jsou čistě na postřeh, jiné otestují paměť či přesnost, své favority si najde každý. Jen pozor na ego, může se snadno stát, že od svých ratolestí dostanete krutý výprask.
Autor: Oficiální materiály distributora
A to nejlepší nakonec. Když It Takes Two dostalo „herního Oscara“, trochu jsem se ušklíbal, přece jen mi přišel oproti konkurenci poněkud infantilní. Sypu si popel na hlavu, protože snad žádná jiná hra v historii Game Awards si nezasloužila vítězství tak moc jako tato mnohovrstevnatá arkáda.
Autor: Oficiální materiály distributora
Poprvé jsme to zkoušeli, když dceři bylo šest let, ale to ještě nešlo. Hra je totiž poměrně obtížná a vyžaduje spolupráci, takže jsme se nedokázali dostat ani z první lokace. O dva roky později byla ovšem situace úplně jiná a hru jsem si užil jako málokterou jinou. Ano, občas to bylo frustrující, ale právě společné překonávání překážek, které zpočátku můžou vypadat nepřekonatelně, má až výchovný efekt. It Takes Two by si měl zahrát každý! A co vy, máte také nějaké tipy na společné hraní s vašimi potomky?
Autor: Oficiální materiály distributora
