V loňském roce se na PS5 objevil remake dvě desetiletí starého hitu z konzole PS2, který je zasazen do období studené války. Konkrétně do poloviny šedesátých let minulého století, přičemž nabízený příběh pokládá jakýsi základ a opěrný bod pro celé toto herní univerzum.
 |
V hlavní roli operativce, pohybujícího se na nepřátelském území bývalého Sovětského svazu, je muž s kódovým označením Naked Snake. Budoucí Big Boss, s jehož odkazem se nadále setkáváme, protože má silnou vazbu na další známé tváře, včetně samotného Solid Snakea.
Posun od druhého dílu
Ve hře Snake Eater tedy půjde o obvyklou sólo misi, s tradičními stealth mechanismy a nápady. Tedy kradmý postup vpřed a v krajním případě tichá likvidace hlídkujících vojáků. To je občas okořeněné adrenalinovým soubojem s některým z pestré palety zde představených bizarních bossů. Děj se přitom více posunul do exteriérů, kulisy pro vaše snažení tvoří živě působící džungle, přesto se stále jedná o koridorové dobrodružství. Mapy jsou však leckdy o poznání rozmáchlejší a tím pádem zajímavější a přibylo prostředků a udělátek pro osobní realizaci.
RECENZE: Metal Gear Solid na stole funguje lépe, než jsme se odvážili doufat |
Podle prvotně zvolené obtížnosti získáte k ruce přiměřeně širokou škálu diagnostických nástrojů, které vám umožní lépe se zorientovat v členitém prostředí plném nepřátelských hlídek. Ovšem nebezpečí tu má i jiné formy, přes pasti a nástrahy po jedovaté hady, s čímž souvisí nová idea. Ve Snake Eater totiž budete zdejší faunu cíleně lovit a flóru sbírat, což vám v kritických chvílích poskytuje možnost doléčit šrámy a vyhnout se únavě. Tvůrci však šli mnohem dále, v menu jsou k dispozici zdravotnické potřeby nejenom pro nutné sešití otevřených ran a zastavení krvácení.
Metal Gear Solid: Snake Eater
Mám-li být upřímný, oba výše připomenuté nápady mne dneska už nechávají chladným. Celá survival myšlenka mi přijde spíše zdržující než obohacující. Například zmíněný akt léčení úplně zbytečně kazí dynamiku boje, neboť ve finále představuje jenom rutinní administrativu. Vzato kolem a dokola vlastně vidím vícero věcí, které by šlo vypustit. Minutovému lezení po žebříku vůbec nerozumím a vyloženě únavnou a krutě nezáživnou pasáž s bossem jménem The Sorrow bych z fleku nahradil nehratelnou příběhovou sekvencí, kterých tu je spousta.
Pouze pro trpělivé hráče
Právě příběhové scény se mi vesměs líbí, především ryze akční mají opravdu filmový náboj. U dalších jsem trochu na rozpacích, ale beru to tak, že byly poplatné době a cílovému publiku. Zde mám na mysli příležitostné vstupy půvabné ženské protagonistky, která se věčně producíruje v podprsence. Akčněji nyní působí i Snake, jenž má do vínku dány velice efektivní chvaty pro střet nablízko. Ačkoliv jsem tuze moc toužil vypořádat se tímto stylem s jedním z bossů – Volginem, bohužel zrovna u něj není na podobný způsob konfrontace čas.
Souboje s bossy jsou poměrně rozmanité, rád bych ale vypíchl jeden konkrétní, který mě i po těch letech zaujal. Jde o shledání se starým odstřelovačem The End. Pomalejší tempo s obezřetným našlapováním, přesně v duchu zbytku hry. Maximální využití technologických vychytávek, jež máte k ruce. A velký prostor, na kterém se duel odehrává. S tím úzce souvisí zjištění, že koncept hry vás tlačí do pozice hodně trpělivého hráče, třeba jen ležícího pod koly zaparkovaného náklaďáku a vyhlížejícího odpískání poplachu, který jste neprozřetelně vyvolali.
Metal Gear Solid: Snake Eater
Příjemným zpestřením jsou momenty, kdy se v získaném převleku musíte někam dostat. Když překvapeného vojáka chytnete zezadu do kravaty a před jeho pacifikací z něj zkoušíte vypáčit nějaké informace. Například kodeková frekvence, na níž lze zrušit v dané oblasti poplach, je vděčný benefit. A je-li řeč o kodeku, komunikace s vaším týmem občas překvapí a někdy i pobaví. Za zmínku také stojí hezké detaily, jako jsou zásahové zóny u nepřátelských hlídek, postupné znečištění (samozřejmě od terénu) viděné na Snakeových maskáčích, či reakce NPC na specifické podněty.
Třetí díl ano či ne?
Snake Eater nabízí možnost zahrát si původní verzi. Ačkoiv ji dostanete ve velice slušivém grafickém kabátku remaku, není už o co stát. A člověk tak brzy pozná, o kolik je moderní hraní přístupnější a významně komfortnější. Leč ani moderna není zcela bez poskvrny. Technické problémy bezprostředně po vydání jsou sice pryč, ale zase jsem místy bojoval s horší odezvou tlačítek, která v jistých chvílích způsobovala menší bolehlav. Přesto přese všechno se tato předělávka zapsala do historie úspěšně, protože dokázala vygenerovat na dva miliony prodaných kopií.
Metal Gear Solid: Snake Eater
Stranou pozornosti najisto zůstane online multiplayer, který byl do hry implementován dodatečně ve formě updatu. Umožňuje vstup až 12 hráčům a očekávané hraní ve stylu „hide and seek“. Navzdory ambicím nevzbudil až takový zájem a vypadá to, že šlo o krok vedle. Co se týče celkové pozornosti, březnová statistika (Steam) pracuje se stovkami lidí, kteří svůj čas denně tráví u hraní Snake Eatera, přičemž nejvyšší měsíční hodnotou bylo 800 hráčů. V době vydání se číslo dokázalo vyšplhat na bezmála 20 tisíc lidí.
Snake Eater představuje oproti předchozím dvěma dílům z PSX a PS2 zřejmý posun vpřed a jako fanoušek jsem za něj rozhodně rád. Tvůrčí pokus kvituji tím spíše, že předělávka hru znatelně vylepšila nejenom po vizuální stránce. Stále je tam znát Kojimův rukopis a snaha o souběh herního a filmového prožitku. Nicméně, jakkoli má remake své nepopiratelné kvality, pokud bych si měl v rámci série vybrat stealth akci, upřednostňuji Phantom Pain, který je prostě ve všech herních ohledech lepší!
