Martin Kaller - Nejraději vzpomínám na úplně první díl Tomb Raidera z roku 1996, který mi ve své době vyrazil dech. Pravda, u Lary Croft se o nějakých ladných křivkách tehdy nedalo mluvit snad ani v eufemismech. Ale pro mne osobně se nesmírně přitažlivá herní náplň, spolu s vynikající atmosférou, nesmazatelně zapsala do paměti. Koneckonců před téměř dvěma desetiletími jsem téhle herní klasice věnoval i něco hodně pochvalných řádek (Tomb Raider – hra roku 1996).
Tomb Raider (1996)
Podobně kladně bych ještě mohl zareagovat na remake prvního dílu s podtitulem Anniversary (Tomb Raider: Anniversary - PC verze), který přinesl komplexnější hádanky a celkově zajímavěji řešený level design.
Nicméně vrátíme-li se na okamžik do devadesátek, nemohu zde nezmínit jednu úsměvnou historku ze světa. Tehdejší velmi známý brankář fotbalového FC Liverpool David James komentoval pokles své formy odkazem na skutečnost, že příliš mnoho času trávil s videohrami. Konkrétně s Tomb Raiderem. Jeho zpověď se pak stala mediálně velmi vděčným tématem po mnoho dalších let. Dokonce se v roce 2011 dostala do deseti nejlepších sportovních výmluv podle serveru ESPN.
Ondřej Zach - Lara je tu s námi 25 let a popravdě z těch prvních her už si toho dokážu vybavit jen velmi málo, tedy kromě toho, že mě dost bavila dvojka. Na druhou stranu si pořád vzpomenu na takové blbosti, jako byla mise v Praze v Angel of Darkness (2003), v níž tvůrci udělali ze Strahova centrum mafiánských operací, a hlášku „Intruders don’t last long in the Strahov“. Herně díl ale za moc nestál. Takže oči upínám k restartovanému Tomb Raiderovi a pokračování Rise of the Tomb Raider, které oba považuji za fantastické.
Tomb Raider: Angel of Darkness
PlayStation 4 Pro - 4K - Rise of the Tomb Raider
Honza Strachota - Na tu první, což je jen jedna ze dvou, kterou jsem hrál, a jediná, kterou jsem dohrál. Dodnes mi přijde zábavnější než Tomb Raider z roku 2015, což je druhá z instancí, kterou jsem si zahrál a dohrál asi do poloviny. Rozdíl spočívá nejspíš v tom, že zatímco první díl přinášel plno originálních prvků, v současnosti většina her (až na vzácné výjimky) bohužel jen opatrně recykluje zavedené mechanismy, s minimální inovací, což je logickým a nevyhnutelným důsledkem rostoucí korporátnosti herního průmyslu.
Jan Lysý - Pokud jde o hry s Larou Croft, tak mi asi nejvíce utkvěl v paměti druhý díl z roku 1997. Mám pocit, že jsem ho hrál jako první hru ze série, takže se mi zapsal do paměti nejvíc, žádný jiný speciální důvod, proč se mi vybavil jako první nemám.
Lara Croft GO
Olda Mánert - Jelikož mě tato videoherní série celkem míjí, vzpomínám snad jen na úplně první díl, kde měla Lara Croft prsa ve tvaru jehlanu a její tvář připomínala Scarlett Johansson po úderu kovadlinou. I přesto hra dokázala pobavit. Až o mnoho let později se mi pod ruku dostala odbočka od hlavní série v podobě mobilní Lara Croft GO. A vlastně to nebylo vůbec špatné. Hravé puzzly a přímočará hratelnost. Mnohem lepší než regulérní porty starých klasik, které se na telefonech takřka nikdy nedají hrát.
Jan Srp - Tomb Raiderů už vyšlo tolik, že mám hokej v tom, co jsem vlastně hrál a co ne. Moc jsem si užil moderní trilogii, ale nejraději ze všech mám dnes už téměř pravěkou dvojku. Nevím, na kolik mi ji za ta léta od vydání změnila ve vzpomínkách nostalgie po „starých dobrých časech“, ale přijde mi zpětně jako jedna z největších a také nejtužších her, jaké jsem kdy hrál.
Myslím, že jsem v Tomb Raiderovi 2 manuálně uložil svůj postup vícekrát než ve všech ostatních hrách dohromady a hádanky byly obtížné i při nakouknutí do návodu. Doteď si vzpomínám na poskakování v benátských kanálech, podvodní honičku se žraloky nebo třeba slavný neviditelný most v Tibetu. Bohužel, i když jsem hru měl půjčenou na několik měsíců, nestihl jsem ji dohrát až do konce. Třeba to ještě někdy napravím, nejlépe díky nějakému remaku, nebo alespoň pořádném remasteru.
Emanuel Svoboda - Sérii Tomb Raider mám opravdu rád. Hrál jsem kdysi na PlayStationu 1 delší dobu první i druhý díl. Bez studu se přiznám, že jde o velmi těžké hry s dnes už nesnesitelně toporným ovládáním, které jsem kvůli němu nedohrál. Mým nejoblíbenějším dílem je proto Tomb Raider Legend. Jakmile převzali po vývojářích z Core Design otěže Crystal Dynamics, celá série se stala o poznání lepší a zábavnější.
Tomb Raider Legend
Tomb Raider Legend
Legend jsem hrál na Xboxu 360 hned dvakrát. Důvodem byl bug na konci hry, který ji znemožňoval dohrát. V tu dobu jsem z nějakého důvodu neměl internetové připojení. Konzole mi pak odešla a s ní i uložená pozice. Později jsem hru rozehrál znovu na novém Xboxu 360 a po stažení patche ji nebyl problém dohrát. Velmi si cením všech dílů od Crystal Dynamics. Novodobá rebootovaná trilogie je celá skvělá a k zahození nejsou ani izometrické spin-offy Lara Croft and the Guardian of Ligh a Lara Croft and the Temple of Osiris.
Tomb Raider z roku 2013
Petr Zelený - Nejhlubší stopu ve mně bezpochyby zanechal restart série s jednoduchým titulem Tomb Raider, na tento díl jsem psal na Bonusweb i recenzi (i když už je to hezkých pár let). Důvod je jednoduchý - „nová“ Lara je tady mnohem uvěřitelnější, zranitelnější a vůbec působí jako skutečná lidská bytost, kdežto v prvních dílech z 90. let to byla plastiková frajerka s dvojicí pistolí u pasu. Doporučuju všem, kteří tento skoro deset let starý restart série minuli, aby se k němu vrátili. Je to opravdu parádní, nefalšované dobrodružství.
Ondřej Martinů - Kdysi ještě v dětství jsem viděl kamaráda hrát Tomb Raider 2, ovšem to byl na hodně dlouhou dobu asi můj jediný kontakt s touto herní sérií. Až s koupí PS4 Pro jsem vyzkoušel sérii Uncharted, která je v podstatě to samé, a to mne nasměrovalo o něco později vyzkoušet i nový restart série Tomb Raider z roku 2013. Je to hodně aktuální, bylo to totiž asi týden zpátky. A hru jsem si opravdu užil a těším se jak na novinky k 25. výročí, tak i další dva díly (Shadow a Rise), které jsem si nakoupil dopředu.
