Průzkum, který měl zjistit, jak je na tom Kanada se vztahem k videohrám, přinesl nečekaný výsledek. Jako první výstup celé studie se objevila zpráva, že pouhých pět procent rodičů ví o tom, že jejich děti pravidelně hrají videohry on-line s dalšími lidmi. Nevědomost v tomto případě znamená nepřehlédnutelné bezpečnostní riziko.
Podle průzkumu, ve kterém odpovídalo více než 3 500 hráčů, preferuje společenský způsob hraní videoher 77 procent dětí ve věku od šesti do 17 let. Toto číslo platí bez ohledu na platformu nebo typ hry. Zahrnuje jak Farmville na Facebooku, tak střílečky nebo hry na hrdiny, tedy hry s různou úrovní možností sociální interakce.
Rozpor mezi počtem dětí, které hrají na internetu, a povědomím jejich rodičů o takovém trávení času představuje problém hned ze dvou důvodů. Tím prvním je skutečnost, že v on-line prostředí nefunguje žádný rating her, který by zaručil, že se v on-line verzi hry neobjeví žádný obsah, který by mohl dětem (nebo jejich rodičům) vadit. Druhý problém je závažnější: on-line hry se opakovaně stávají terčem internetového zločinu a sexuálních predátorů.
Jasné vodítko
Narazit ve hře na obsah, který není vhodný pro děti, je překvapivě obtížné, samozřejmě v závislosti na stylu rodičovství. Při porovnání televizních pořadů pro mládež a videoher pro stejnou věkovou skupinu jsou videohry často krotší. Ale na to se nehraje.
Důležité je, že se rodiče mohou spolehnout, že při nákupu hry dostanou důvěryhodné informace, co jejich děti ve hře čeká. I v Česku nese drtivá většina dostupných her symboly jednoho ze dvou rozšířených systémů hodnocení obsahu videoher. Česká legislativa nicméně nevyžaduje, aby vydavatelé nechávali hry hodnotit. Stejně tak nenutí prodejce, aby prodej her omezovali podle věku.
Členové české Asociace herního průmyslu, mezi které patří Microsoft, Sony, ConQuest a Electronic Arts nicméně v rámci stanov asociace zaručují, že jejich hry označení vhodnosti her ponesou.
Hodnocení PEGI (evropský systém) a ESRB (systém používaný zejména v USA a Kanadě) hry člení podle doporučeného věku. K jednoduchým věkovým kategoriím, které slouží jako orientační vodítko, přidávají oba systémy také konkrétní informace o obsahu hry. U her pro nejmenší děti tak může na obalu stát upozornění, že hra může nahánět strach. Další obsahová varování se týkají násilí, sexu, hazardních her, drog nebo vulgarismů.
Díky dlouhodobé snaze herních firem i médií (ESRB funguje již 16 let), se při koupi her pro děti hodnotícími systémy řídí 77 procent rodičů. Více než 90 procent rodičů pokládá jejich existenci za užitečnou.
Problém je v tom, že pokud hra obsahuje možnost hrát proti živým soupeřům, otevírá se prostor pro možné problémy. I ve hrách, kde není možné se spoluhráči a protihráči přímo komunikovat, je možné ostatní urážet nebo se projevovat vulgárně: stačí "správná" volba herní přezdívky. Autoři her sice zapojují různé filtry, ale ty většinou fungují jen v angličtině či němčině. Čeština je příliš minoritní, než aby tvůrcům her stála za výdaje spojené se sestavením kvalitního filtru nevhodných slov.
Herní zločin on-line
Trocha násilí nebo svůdně odhalený dekolt ve hře nezpůsobí na dětské psychice větší šrámy. Mnohem horší následky ale může mít on-line hraní v případě, že se nedospělý hráč stane terčem internetového zločinu nebo sexuálního obtěžování.
Nejde přitom jen o hypotetické varování. Bezpečnostní firmy objevily hned několik velkých cílených útoků na hráče videoher. Nejčastěji zločinci míří na dospělé hráče, kteří platí za on-line hry na hrdiny, ale odkazy vedoucí ke stažení špionského softwaru se objevují i v souvislosti se sociálními hrami a webovými hříčkami, které lákají i děti.
Například Symantec letos objevil server, na kterém byly uložené ukradené přihlašovací údaje k 44 milionům uživatelských účtů ve hrách typu World of Warcraft, Aion nebo Guild Wars. Neopatrnost při on-line hraní může mít v tomto případě za následek vybílený bankovní účet. Častější ale je, že napadený počítač slouží bez vědomí majitele k rozesílání nevyžádané pošty nebo distribuce nelegálních materiálů.
Pro většinu rodičů představuje největšího strašáka možnost, že se dítě prostřednictvím hry spojí se sexuálním predátorem. Hry v tomto případě fungují jen jako další způsob, jak mohou pedofilové kontaktovat své oběti. Namísto postávání před školou nebo v parku může moderní pedofil sedět u počítače, hrát hry na dětských serverech a zjišťovat informace o dětských spoluhráčích. Bezpečnostní firmy a policie v USA zaznamenaly už několik případů, kdy se pedofilové dostali do kontaktu s dětmi prostřednictvím videoher.
Jednoduchá ochrana
Pokud jste rodič, musíte v první řadě zapomenout na to, že zákazem her nebo jejich on-line elementu své dítě nebo bankovní účet ochráníte. Nejdůležitějším prvkem ochrany dětí ve světě on-line zábavy je důvěra a komunikace mezi rodiči a dětmi. Ideální je začít si s dětmi na počítači nebo herní konzoli hrát od předškolního věku a vysvětlovat, že děti nemohou říkat cizím lidem, kde bydlí nebo kam chodí do školy.
Pomůže i používání technických pomůcek. Herní konzole i počítače s Windows nabízejí funkci rodičovského zámku, která znemožní dětem pouštět hry s nevhodným obsahem. Úroveň nevhodného obsahu stanoví sami rodiče. Neuškodí ani používání bezpečnostního softwaru, který chrání proti škodlivému softwaru. V některých případech umožňuje sledovat a zaznamenávat i to, co děti bez dohledu rodičů na internetu dělají.
