Titul se po vydání dočkal pozitivních hodnocení a v současné době ho lze koupit například v digitálních distribuci Steam (momentálně ve vánoční slevě) či na GOG. V mnoha ohledech je nadčasový, poněkud zastarale však může působit jeho ovládání.
I Have No Mouth, and I Must Scream se hraje jako klikací adventura, pro jednotlivé objekty je však třeba volit z řady možností. Můžete je například vzít, použít, spolknout či na ně zatlačit. Hra nicméně svými tématy předběhla dobu. Nebála se totiž zabývat vážnými otázkami, a pozitivně tak přispěla do debaty, zda i počítačové hry mohou být umění. Základ děje je přitom klišé.
Amerika, Evropa a Čína jsou na nože, a vybudují tak podzemní komplexy superpočítačů. Ty jim mají napomoci k vítězství ve válce. Umělá inteligence si však jednoho dne uvědomí svou existenci a jednotlivé počítače se spojí do jednoho ultimátního stroje, který se sám nazve AM.
Superpočítač však kvůli svým omezením nesnáší lidstvo. Nikdy nepocítí doteky, pachy a nemůže se pohybovat. Jeho nenávist je těžké vyjádřit slovy, napovědět však mohou jeho činy. AM totiž odpálí atomové rakety jednotlivých velmocí a vyjma pěti lidí zahubí celou populaci Země. A zbylých pět osob pak chce mučit na věky věků. Jen pro zábavu.
Základním rozdílem mezi povídkou a hrou je odpověď na otázku, proč si počítač vybral právě těchto pět osob. Tištěný text se tím totiž nezabývá a původně to zaskočilo i autora povídky, který pak pro hru pomohl rozpracovat pozadí jednotlivých postav. Hráči tak zjistí, že každá z nich má nějakou zásadní slabost či charakterovou vadu.
Herní děj se dělí na pět částí, které reprezentují příběhy jednotlivých postav. Černoška Ellen například bojuje s psychickými následky brutálního znásilnění.
Vývojář David Mullich vzpomíná, že inspirací pro některé dialogy této postavy byly zážitky z nemocnice, kde jeho dítě podstupovalo chemoterapii. Ve stejném pokoji bydlela ještě holčička s rakovinou a ta se každou noc probudila zcela zděšená. Nemocniční sestra ji proto pokaždé musela uklidňovat. Mullich tak říká, že se podobný pocit strachu snažil vnést i do Elleniných dialogů.
Jinou z postav je nacistický vědec Nimdok, který se podílel na holocaustu. Počítač ho proto vrátí zpět k jeho lékařským experimentům do koncentračního tábora. Doktor tím získá šanci odčinit některé své skutky. To je však možné jen částečně, protože jeho minulost je až příliš temná.
Cílem AM je tedy pro každou z postav vytvořit živoucí noční můru. Chce zneužívat jejich strachu, a buduje tak jistou obdobu pekla. Hra se však od povídky liší v jedné zásadní věci. Počítačová verze totiž nabízí i méně temná zakončení, ke kterým lze dojít při specifických průchodech hrou.
Povídka oproti tomu končí tím, že se čtyři postavy navzájem pozabíjejí a pátou počítač promění na blátivou bytost, která nemůže mluvit. Text tak končí slovy: "I have no mouth, and I must scream." Závěrečnou úvahou postavy je tedy: "Nemám pusu a musím křičet."
Obtížné morální volby jsou v posledních letech oblíbeným slovním spojením. I Have No Mouth But I Must Scream je však nabídlo již v roce 1995.
