Herní procesory od AMD – blízká budoucnost
O tom, že společnost AMD plánuje v nejbližší době vypustit šestijádrové procesory Phenom II X6, se ví už poměrně dlouho. Očekávání, že by mohl příchod šestijádrových Phenomů nějak výrazněji zahýbat s cenami konkurenčních Core i7, zůstanou nenaplněna. Přesto to jsou velmi zajímavé procesory, které budou navzdory vysokému počtu jader dostupné mnoha uživatelům.
Řada procesorů Core i7 od Intelu zastiňuje všechny Phenomy již od doby svého vzniku. Mezi hráči se Core i7 stalo jakousi zárukou kvality, která je podložena silnou architekturou. Neznamenalo by to ale, že AMD není schopna vyrobit slušný procesor na hraní. Řídí se přitom spíše peněženkami svých zákazníků, než jejich lačnou touhou po brutálním výkonu. I z tohoto důvodu bude možné procesory Phenom II X6 provozovat v některých ze současných základních desek, které nabízejí Socket AM3.
Ze strany AMD jsou odtajněny nebo polooficiálně odhaleny čtyři připravované modely, které by se na trh měly dostat v nejbližší době. Objeví se nejspíše pod označeními Phenom II X6 1035, 1055, 1075 a 1090. Již teď lze říci, že budou naprosto odlišné od konkurenčního Core i7 980X. AMD nabízí méně robustní architekturu Thuban, která nebude pracovat na vysokých frekvencích. Trojice procesorů začíná na 2,6 GHz a končí na rovných 3,0 GHz.
I přes značný handicap, který v náročných úlohách rozhodně nezůstane bez povšimnutí, mají procesory Phenom II X6 své světlé stránky. Pro model X6 1035 je totiž plánována cena do 6000Kč. Pokud vezmeme v úvahu možnost osadit procesor do levnější základní desky, bude možné šestijádrový základ počítače pořídit bez větších problémů pod 8000 Kč.
Procesory postavené na architektuře 45nm Thuban navíc vynikají velmi kultivovanou spotřebou. Zde se podepsaly do značné míry nižší taktovací frekvence a tak má být celková spotřeba někde mezi 95 Watty a 125 Watty (dle konkrétního modelu). Neznamená to sice, že byste v počítači nepotřebovali pořádný zdroj, v případě kombinace s nějakou střídmější grafickou kartou ale nebude třeba kupovat nejsilnější highend.
Pro další rozdíly mezi tím, co nám může v současnosti nabídnout Intel a AMD, nemusíme chodit daleko. Zatímco šestijádrový procesor od Intelu nabízí 12 MB vyrovnávací paměť, první série Phenomu II X6 bude mít jen 9 MB. K tomu je ještě třeba dodat, že u Core i7 to je skutečná L3, ale u Phenomu II X6 to bude 3 MB v úrovni L2 a teprve poté společných 6MB v úrovni L3.
Novinkou, na které AMD pracuje od září loňského roku, je technologie s pracovním označením dynamic overclocking. Některé její detaily se dostaly na veřejnost díky neopatrnosti členů vývojového týmu. Díky ní by měla být AMD schopná v případě potřeby soustředit výkon do menšího počtu jader. Ta budou přetaktována, nicméně nebujde to nic dramatického. Původní odhady (vycházející ze zveřejněného patentu a článku na serveru Xbitlabs) hovořily o zvýšení frekvence o 200 MHz. Ve skutečnosti však může AMD přetaktovat jednotlivá jádra až o 500 MHz.
AMD rozhodně jen tak neokopírovala technologii Intel TurboBoost. Phenom II X6 totiž nebude při přetaktování vypínat ostatní nečinná jádra. Namísto toho bude docházet k jakémusi inteligentnímu přelévání frekvencí. Méně využitá jádra poběží pomaleji, přičemž tím do jisté míry umožní stabilně napájet a chladit vytíženější jádra s vyšší pracovní frekvencí. Technologie má jen jednu výraznou slabinu a to, že její funkčnost je přímo svázána se správnou funkcí teplotního čidla.
To nejdůležitější však zůstává nadále nezodpovězeno – neví se, kdy přesně AMD nové procesory představí. Samotná společnost se k nim formou tiskové zprávy vyjadřovat nechce, za čímž jsou možná současné úspěchy s představením osmi a dvanáctijádrových Opteronů pro servery. Phenom II X6 zůstává odložen na horší časy a k oficiálnímu odhalení může dojít klidně až na samém konci dubna.
Ostatní informace o procesorech Phenom II X6 jsou spíše ve stádiu spekulací. Proslýchá se například, že AMD má v rukou ještě jeden výrazně silnější model. To samozřejmě může být pravda, nicméně rychlejší řada Phenom II X6 je přislíbena až ke konci letošního roku. Taktéž zvěsti o výkonu podobném šestijádru Core i7 980X jsou naprosto přehnané a bylo by naivní se domnívat, že první série procesorů Phenom II X6 může jeho pozici nějak ohrozit.
(Ne)konkurence pro Eee Keyboard?
Při pohledu na klávesnici Asus Eee Keyboard mnozí pamětníci zavzpomínali na své počítače ZX Spectrum, Commodore nebo Didaktik. Společným znakem kdysi oblíbených (z dnešního pohledu ovšem prehistorických) počítačů bylo vestavění samotného počítače do klávesnice. Vše bylo jednoduché a vlastně i vcelku praktické. První počítače typu PC byly na zástavbu do klávesnice příliš velké a tak se tato koncepce u nich nikdy nechytila. Časy se ale mění a počítače v klávesnici se vrací ve velkém stylu.
Hned na úvod zapomeňte na Asus Eee Keyboard. Teprve před několika dny se začal prodávat počítač v klávesnici, který je skutečně více počítačem než pouhou klávesnicí s displejem. Postaven je na platformě od Intelu, ale Atom byste v něm hledali marně. Disponuje slušným výpočetním výkonem, bohužel na hry není úplně ideální.
Ve výbavě počítače s názvem ZPC-GX31 se objevilo rovnou čtyřjádro. Použit je socket LGA 775 a s ním procesor Core 2 Quad s taktem na 3 GHz. Konstrukce nedovolila osadit běžnou dedikovanou grafiku a v kombinaci s čipsetem GX31 to je poněkud sporadická konfigurace. O grafiku se totiž stará integrované jádro Intel X3100, které je přímo proslulé svou pomalostí v 3D.
Hráčům nemůže zachránit situaci ani možnost osadit až 4GB operační paměti nebo 1TB pevný disk. Konstrukce je opravdu masivní a podařilo se do ní s úspěchem umístit DVD vypalovačku. Co se týká možnosti připojení příslušenství, možnosti jsou spíše podprůměrné. Počítač má běžný výstup na zvukovou kartu, čtyři USB porty (2.0), výstup obrazu přes DVI a D-SUB konektor a světe div se, najdeme zde i PS2 porty pro připojení externí klávesnice a myši.
K síti se ZPC připojuje výhradně přes gigabitový ethernet. Bezdrátová síťovka v základu úplně chybí, což může způsobovat komplikace. Možnosti rozšíření přitom nejsou velké a v počítači jsou pouze dva sloty mini-PCIe, stejně jako je tomu u většiny notebooků. Do tohoto slotu naštěstí potřebnou WiFi kartu umístit lze a navíc lze přidat i SSD disk.
Největší šok však na nás výrobce připravil při stanovení ceny. Za úplně nejnižší verzi (C2D,2 GB RAM, 160 GB, bez OS, bez DVD a WiFi) žádá v přepočtu kolem 15 000 Kč. V plně vybaveném modelu s Windows se dostáváme bez příslušenství někam k 30 000 Kč. Přestože je počítač v klávesnici určitě zajímavý, lze takové finance při nakupování hardwaru využít rozhodně i lepším způsobem.
XP Mode je dostupný pro všechny
Příjemnou změnou, kterou přinesl závěr minulého týdne, je zpřístupnění aktualizace XP Mode všem majitelům Windows 7 bez ohledu na to, jaký používají procesor. Až doposud přitom byla vyžadována podpora technologií, které nejsou běžné u levnějších procesorů. Kdo investoval do procesoru s virtualizační technologií Intel VT nebo AMD-V má sice náskok, ostatní uživatelé již ale nebudou odkázáni na prostředí MS Virtual PC.
Výhody používání Windows XP Mode ve Windows 7 tkví především v jednoduchosti přístupu. Běžně je třeba pro spuštění programu, jež se v nových Windows nechová podle vašich představ, spouštět zdlouhavě virtuální stroj (ne nutně od MS), XP Mode se spustí automaticky při spuštění požadovaného programu. Nevytváří přitom iluzi dalšího počítače, ale sdílí prostředky skutečného systému. V důsledku toho není například nutné udržovat pořádek v datech, která jsou dostupná pouze na virtuálním stroji a která už jsou dostupná běžně z Windows.
Ke zprovoznění Windows XP Mode potřebujete kromě samotných Windows 7 další tři komponenty systému. Ty lze zatím ve verzi bez požadavku na virtualizační hardware stáhnout jen v anglické verzi. Potřebujete Windows XP Mode balík, který obsahuje základ Windows XP, Virtual PC a nakonec aktualizaci XP Mode Update, která zařídí čistě softwarovou virtualizaci.
V případě, že se nevyskytnou žádné komplikace, je instalace otázkou cca 40 minut. První balík má okolo 500MB a je tedy potřeba rychlejší připojení k internetu. Po stažení následuje poněkud zdlouhavější instalace. Bohužel výsledek je na práci, rozhodně ne na hraní. XP Mode neumí žádnou hardwarovou akceleraci a ve své podstatě může mít problém i s náročnějším 2D. Důkazem toho je například nemožnost spustit původní verzi Diabla, která potřebuje pro 2D grafiku "jen" DirectX 3.0.
Jednoznačným důvodem, proč si Windows XP Mode nainstalovat, je podpora USB ve virtuálního režimu. Stále totiž platí, že Windows 7 jsou pěkný systém a za lepší distribuce platíme nemalé obnosy. Kompatibilita staršího hardwaru je ale mizerná a například se spoustou skvělých tiskáren pod Windows 7 nic nesvedete. Některé utility s ovladači je ale možné nainstalovat přímo do XP modu. Znalci by samozřejmě mohli namítnout, že emulaci USB přinesl už dávno VMWare. Ale když už je jednou něco od Microsoftu zdarma, není důvod, proč toho nevyužít.
Zdroje: AMD, CDR-info.com, Dailytech, Fudzilla, HardSpell, Hexus, HKEPC, TechPowerUp, VR-Zone & Xbitlabs
