Pevné disky Serial ATA 250 GB
– zatím tři soutěžící
Minulé hardwarové minutky byly především pro hráče
z okruhu „horních deseti tisíc“, tedy těch, kteří by si pod stromeček mohli
chtít bez rozpaků nadělit systém osazený Athlonem 64/FX. V tomto duchu
budeme prozatím pokračovat a povíme si něco o dosud největších pevných
discích s rozhraním Serial ATA. Dva 250GB modely těchto disků jsou na trhu už
dobrý půlrok – firmy Maxtor
a Western Digital si
v tomto směru pospíšily. Ostatní výrobci si dávají na čas; ani takoví
giganti jako Seagate či Samsung dosud hranici 200 GB nepřekročili. Nedávno
však přišla se svým ambiciózním reprezentantem firma Hitachi a ukazuje se, že dokázala
své slavnější konkurenty překonat.
Pevné disky těchto velikostí mohou samozřejmě zajímat i „normálního“ člověka – a to zejména tehdy, zabývá-li se počítačovým zpracováním videa. Nejen z hlediska kapacity, ale i po stránce rychlosti jsou dnes diskutované modely vhodným řešením. Všechny se točí rychlostí 7200 otáček za minutu a disponují vyrovnávací pamětí o kapacitě 8 MB, což je u ATA disků v současné době špička, pomineme-li 10000otáčkového rychlostního šampióna (ale 36GB mrňouse) WD Raptor. A jak si Western Digital Caviar WD2500JD, Maxtor DiamondMax Plus 9 a Hitachi DeskStar 7K250 vedou proti sobě?
Vzhledem ke shodným hlavním parametrům lze v této skupince těžko hledat výrazného favorita nebo outsidera. Rozhodujícím faktorem se zde stává přístupová doba (seek time), jejíž hodnotu udává Hitachi 8,5 ms, WD 8,9 ms a Maxtor < 9,3 ms. Disk od Hitachi vskutku své konkurenty konstantně jemně předstihuje, což z něj činí vítěze tohoto klání. Totéž mimochodem platí i o jeho 250GB kolegovi se starším rozhraním Ultra ATA: i ten je mezi svými vrstevníky nejrychlejší.
Koupí disku s rozhraním Serial ATA nezískáme vyšší rychlost než v případě, že si koupíme odpovídající disk s „klasickým“ rozhraním. Pokud však rozdíl v ceně činí jen několik stovek, není u takto velkých a drahých disků od věci zvolit modernější řešení, které umožní připojení podstatně užšími sériovými kabely a přináší další drobné výhody.
Zdroj: Tom's Hardware Guide
Linuxáři se militarizují –
vedení firmy SCO si najímá tělesné strážce
Pokud trochu sledujete dění
kolem operačního systému Linux, jistě víte o právním tažení, které zahájila
americká firma SCO proti dodavatelům
a velkým uživatelům Linuxu. Pokud ne, můžete se poinformovat například zde nebo zde.
V kostce jde o to, že podle názoru firmy SCO všichni distributoři
a uživatelé Linuxu neoprávněně používají její patenty a musejí toho
buď nechat nebo zaplatit SCO slušné peníze. Je a bylo nabíledni,
s jakou odezvou se tyto aktivity SCO střetnou.
Právní boje a zákulisní jednání jsou stále v plném proudu, ale už se našli i jedinci, kteří to chtějí vypořádat jaksi „mimosoudní cestou“ a inzultovat čelné představitele SCO fyzicky. Podle zprávy, kterou přinesl časopis Salt Lake Tribune, si vedení SCO najalo osobní strážce, protože telefonické a e-mailové vyhrožování už přesáhlo míru, kterou byli schopni snést. Šéf CEO Darl McBride to v rozhovoru pro výše uvedený list komentoval slovy „Je to šílené.“ a tvářil se, jako když nechápe, čím si podobnou nevraživost zasloužili. Někteří zástupci hnutí Open Source jsou toho názoru, že se ze strany firmy SCO jedná o akci, která má za účel zdiskreditovat její protivníky. Tak či onak, SCO ze svých pozic ustoupit nehodlá, do právního prosazení svých zájmů chce investovat milión dolarů a dalších 400 000 v akciích, a jejím heslem zůstává „Neexistuje oběd zadarmo – ani Linux zadarmo.“.
Zdroj: The Salt Lake Tribune
