Loni na podzim se ukázal nový model brýlí pro virtuální realitu od HTC. Jde však typově o trochu jiné zařízení, než jaké známe z hlavní produktové linie HTC Vive. Novinka s názvem Vive Flow je zaměřená na přenosnost, lehkost a skladnost. Tím samozřejmě musí dělat několik zásadních kompromisů ve výbavě a rovnou na úvod musím upozornit, že na těchto brýlích si Half-Life: Alyx či Beat Saber nezahrajete. I tak mohou posloužit hráčům, ovšem v trochu jiném ohledu.
HTC Vive Flow toho rozhodně neumí tolik jako jeho sourozenci. Novinku nepropojíte přímo s počítačem a nedisponuje vlastními ovladači (pouze několika tlačítky přímo na brýlích). Zapovězeny vám tak jsou všechny „velké“ VR hry, výběr máte omezen pouze na několik jednodušších titulů z nabídky obchodu Viveport, povětšinou to jsou však jen takové hříčky na úrovni toho, co jsme hráli kdysi i na brýlích s vloženým mobilem místo obrazovky.
Jak to vypadá?
Výhoda brýlí tkví v jejich konstrukci. Jsou to nejmenší a nejlehčí brýle, jaké jsem kdy viděl, přitom pokud si je nasadíte na oči, dostanete lepší kvalitu obrazu, než jakou disponovaly ony ohromné helmy ještě pár let zpátky. Vive Flow se na hlavu navíc nijak neupevňují popruhy, nic takového, prostě si je nasadíte jako jakékoliv jiné brýle. Na hlavě drží pomocí běžných nožiček přes uši a podepírá je nos. Jinak se mi design brýlí líbí, styl „moucha“ je docela zajímavý a odvážný, a rád bych ho viděl i u nějakých dalších produktů.
Abych však konstrukci Vive Flow moc nepřechválil, pohodlnost tohoto modelu se pořád nedá nazvat jako optimální. Samozřejmě se stále i se svou hmotností 189 gramů nemohou vůbec srovnávat s klasickými slunečními či dioptrickými brýlemi (třeba ty moje váží 26 gramů) a zkrátka to tak pořád nějaká výraznější zátěž na nos je. Za ušima moc nedrží, hlavu spíše nožičky svírají jako kleště, což také na dlouhé nošení není tolik pohodlné. Je to ovšem také i o zvyku.
Další problém související s pohodlností je také fakt, že je třeba mít do Vive Flow neustále připojený zdroj energie, optimálně mobil, který slouží zároveň jako ovladač a případně zdroj pro zrcadlení obsahu. Z ničeho jiného zatím Vive Flow přenášet obraz neumí, byť se hovoří o podpoře zařízení od Applu a také propojení s notebooky někdy v budoucnu. Tak či onak musíte mít do brýlí zapojený kabel, která vám může trochu překážet. Je to rozhodně lepší, než třeba když za sebou u PC modelů vláčíte několikametrový kabel připojený do počítače, ale stále to není úplně optimální stav.
Pohodlnost se také pojí s displeji, které jsou v podstatě na úrovní levnějších současných modelů. Panely mají dohromady rozlišení 3,2K, tedy 1 600 × 1 600 na jedno oko. Jakožto krátkozrakého mě těší zabudovaná dioptrická korekce, a to až do -6,0D. Obraz se dal jednoduchým otáčením prstence okolo očnic krásně zaostřit. Obnovovací frekvence displejů je 75 Hz a úhel záběru 100 stupňů, což je zhruba na úrovní původního modelu Oculus Quest. Brýle mají dále zabudované také reproduktory a ventilátor na odvádění tepla z obličeje.
Šest let mobilního VRHTC Vive Flow do jisté míry připomíná staré „krabice na oči s vloženým mobilem“, byť posun za zhruba šest let, kdy se začaly objevovat na trhu, je významný. V první řadě je to výrazně menší zařízení, které si nemusíte upevňovat na hlavu, nýbrž je brýlemi v tom běžnějším slova smyslu. V druhé řadě se sem vešel i veškerý vlastní hardware a lepší displeje, které se dají lépe zaostřit. Ano, VR zážitek je to vlastně celkem podobný, zejména pokud bereme v potaz jeden ovladač s 3DoF pohybem, jenže forma, v jaké je to celé nabízené, je prakticky jako z jiného světa. Mobil je navíc v případě Vive Flow pouze doplňkem, nikoliv hlavní součástí.   HTC Vive Flow a Samsung Gear VR |
Vzhledem k tomu, že Vive Flow mají zabudovanou jen velice malou baterii a nejsou určené pro samostatné používání nejde jejich výdrž hodnotit. Zkrátka záleží na tom, co k brýlím připojíte, jestli velkou powerbanku, a nebo mobil s menší baterií. My jsme například testovali brýle propojení s mobilem HTC U12+ (trochu smartphonové retro, jelikož mobily této značky se v Česku už neprodávají) a baterie klesala velice rychle, telefon by byl vybitý do dvou hodin.
Co na tom můžu hrát?
Vive Flow nabízí dva typy her. První už jsem zmínil, jsou jimi jednodušší VR hříčky, které se vyplatí trochu probrat, jelikož se mezi nimi skrývají i poměrně zajímavé tituly, například Virtual Virtual Reality. Vesměs to jsou však jen spíše takové zážitky, kterými virtuální realitu můžete představit někomu, kdo ji ještě nezkusil. Jsou to prakticky ty samé tituly, popřípadě s velice podobnou kvalitou, jaké dříve nabízelo typické mobilní VR (viz boxík).
Co je o poznání zajímavější je však schopnost využít zrcadlení obrazu z mobilu na velké virtuální plátno a rozjet v brýlích v podstatě na obří virtuální obrazovce snad cokoliv, co se dá do mobilu streamovat: Google Stadia, Xbox Game Pass, Geforce Now. A právě to mne osobně na potenciálu brýlí zajímalo nejvíc: bude z nich taková vysoce přenosná obří obrazovka na hraní, pokud hodně často cestujete? Za mě spíše ne, tedy alespoň ne na hry.
Problémem virtuální obrazovky je její ostrost, která zejména ve vašem zorném poli u krajů je docela špatná. I na nejvyšší oddálení obrazu od vás (pořád si ovšem připadáte jak v kině) v podstatě vidíte ostře hlavně střed obrazu, třeba s vaším herním hrdinou či závodním autem a podobně. Jenže veškeré ukazatele na bocích, minimapa a podobně jsou neostrou šmouhou, pokud tedy fyzicky nepohnete hlavou a nezaměříte se na daný roh obrazovky.
Druhou věcí je pak samozřejmě limitace streamování obrazu hry, který je vždy odkázán na kvalitu wi-fi sítě či mobilních dat, což pořád úplně není optimální situace. Ano, většina her už funguje po streamu „bezdrátově“ obstojně, stále však preferuji možnost to vše jistit spíše kabelovým připojením. Bezdrátové ovládání je naopak v pořádku, mobily dnes už pohodlně podporují připojení bezdrátového ovladače třeba od Xboxu.
Naopak filmy a seriály se mi s headsetem dívalo vcelku komfortně a rozostření krajů vašeho zorného pole zde už tolik nevadí. HTC má navíc na sledování videa i pár vlastních aplikací (v obchodě Viveport), kde je to zážitek ještě příjemnější. Škoda, že chybí nativní aplikace třeba pro YouTube nebo Netflix, i ty musíte zapnout až zrcadlením obrazu telefonu.
Nové HTC Vive Pro 2 je virtuální lahoda pro oči. Levné to stále není |
Nakonec ona relaxace je také docela příjemný prvek, jenže musíte na ní být už trochu vycvičeni v používání Vive Flow: zvyknout si na tento typ obrazu, na těsnost nožiček brýlí, aby vás pak už opravdu nerušilo nic jiného. Pak se odpočinek ve virtuální kavárně či meditace ve virtuální přírodě dá považovat za zajímavý nápad.
Nakonec je tu také možnost využít Flow více „byznysově“, díky podpoře nástroje Vive Sync, který vám umožní se s ostatními uživateli setkat ve virtuální realitě. Jak to funguje, si můžete přečíst v reportáži na Technetu.
Zmíním ještě ovládání, které je řešeno právě pomocí připojeného mobilu, který díky svému gyroskopu funguje v podstatě jako laserové ukazovátko, takže se sním snadněji listuje v menu či píše na virtuálních klávesnicích. Funguje však pouze v 3DoF (degrees of freedom, směry pohybu), takže je spíše stacionárnější a slouží hlavně jako ukazovátko než jako opravdový ovladač pro VR, kterým můžete mávat okolo sebe ve všech směrech.
Sem tam se mi navíc povedlo při používání displeje jako dotykové plochy ji vypnout (omylem potažením od horní části displeje) a sem tam se musí překalibrovat, jelikož má tendence se ztrácet, pokud se moc hýbete. Není to úplně optimální řešení, byť na to, k čemu má sloužit, postačí. Jsem nicméně hodně zvědavý, jestli HTC implementuje i nějaké jiné řešení, jako třeba sledování pohybu rukou.
Mám si je koupit?
HTC Vive Flow měly na český trh dorazit už loni v listopadu, jenže zatím je na českém trhu stále nemáte šanci najít. Musíte na oficiální evropský e-shop HTC, kde se dá model pořídit za 569 eur. Jejich doporučená cena pro český trh je 13 999 korun a dorazí později. Dále si můžete také předplatit přístup do knihovny her ve Viveportu za 6 eur měsíčně (asi 150 korun).
Zařízení má každopádně hodně úzce zaměřenou cílovou skupinu lidí a zákazníky, pro které by to bylo to pravé ořechové, si tedy bude muset poměrně pečlivě hledat. Překážkou je jednak vyšší cena a prozatím (ne)dostupnost na českém trhu, ale také fakt, že je to zkrátka zatím věc, u které si člověk připadá spíše jako tester něčeho, co se do budoucna může, ale také nemusí ještě výrazně zlepšit.
Vive Flow bych doporučil asi zejména příznivcům virtuální reality, kteří často cestují, nemají hluboko do peněženky a rádi by třeba o VR vzdělávali ostatní lidi, které potkají. S Vive Flow je totiž extrémně snadné někoho dalšího s tímto fenoménem seznámit, protože zatímco doposud se všechno muselo obtížně nastavovat, teď se prostě jen nasadí brýle na oči.
Hráčům se naopak spíše vyplatí si na cesty pořídit nějaký tablet, a nebo se zkrátka spokojit s obrazovkou vlastního mobilu. Na sledování seriálů a filmů je to pak takové 50:50 – někoho Vive Flow může uchvátit, někoho ne. Každopádně celkově je dojem z tohoto zařízení spíše rozpačitý a musíme doufat, že se z Vive Flow spíše časem vyvine něco zajímavějšího, nebo alespoň že svou formou inspiruje nějaká další zařízení, která budou buď všestrannější, nebo levnější.
