Kdo někdy zkoušel hrát po síti, určitě mi dá za pravdu, že to většinou není úplně povznášející zážitek. Většinou platí, že lidé schovaní za anonymními přezdívkami při vypjatých situacích snáze zapomenou na své dobré vychování.
Čím populárnější hra, tím větší šance na srážku s blbcem.
Sprostá slova jsou jen vrchol ledovce a kdo se chce pravidelně pouštět do online šarvátek, musí si vypěstovat hroší kůži. Rasistické, homofobní a sexistické nadávky nejhrubšího zrna tam nejsou nevítaným zpestřením, nýbrž naprostou normou. Platí, že čím populárnější hra je, tím větší je šance, že se setkáte s nějakým trollem nebo alespoň zpovykaným mladým frackem. Nejproslavenější je svou toxickou komunitou hra League of Legends, dnes však zřejmě neexistuje titul, kterého by se tento problém netýkal. Otázkou je, co s tím.
Cenzura je na h***o
Na jednu stranu tu máme jedince, jejichž největším zdrojem zábavy je kazit zábavu jiným, na druhou pak absolutní svobodu slova, která je jedním z pilířů internetu. Pro mnohé je totiž prostředí, v němž mohou jakkoliv nadávat na cokoliv, tím největším ideálem a i pouhá snaha o dodržování základní lidské slušnosti bývá nálepkována jako přehnaná politická korektnost.
Dopadneme jednou jako ve filmu Demolition Manovi, kde lidé za nadávku dostávali finanční pokutu?
Tím nejjednodušším nástrojem, jak online prostředí pročistit, je paušální cenzurování nevhodných výrazů. Jenže to se samozřejmě dá také nejsnáze obejít. Než aby lidé přestali nadávat, raději si vymyslí nová slova, nebo si pomohou komolením těch stávajících, aby je filtr nedokázal rozpoznat. Jenže i kdyby to nakrásně fungovalo, co uděláme s hlasovým chatem? A s těmi, kteří kazí hru ostatním třeba střelbou do vlastních řad nebo prostou nečinností?
Žalobníček žaluje
Overwatch sice působí lehce infantilně, ale pro děti to není úplně nejpřátelštější prostředí.
Řešením je samozřejmě stěžovat si na nevychovance přímo u provozovatelů hry. Jenže systém „bonzování“ je zdlouhavý, snadno zneužitelný a především funguje až zpětně. Než je viník potrestán, často už nemáte ani chuť ve hře pokračovat.
Vývojáři se proto neustále snaží přicházet s lepšími řešeními. Například v Blizzardu mají speciální „zásahový“ tým, který se věnuje jen této problematice. Hlavní návrhář Overwatche Jeff Kaplan nedávno ve videu s všeříkajícím názvem Play Nice s povzdechem poznamenal, že nutnost umravňovat hráče výrazně odčerpává lidské a finanční zdroje, které by jinak mohli věnovat na přidávání nového obsahu.
Buď dobrý
V Blizzardu proto pracují na automatizovaném systému, který by dokázal toxické hráče identifikovat na základě vzorců chování. Je to však náročný úkol. Kromě rozpoznávání řeči v různých jazycích si umělá inteligence musí poradit i s kontextem. Něco jiného je, když si parta přátel během hraní jen tak mimochodem zanadává na politiku, něco jiného když vám neznámí lidé z druhé strany světa slibují znásilnit matku.
Jak přesvědčit provozovatele Gran Turismo Sport, že nejsem troll ale jen neumím řídit?
Oproti tomu třeba takový Ubisoft ve stále populárnější Rainbow Six Siege sází na již fungující způsoby, které chce jen maximálně zefektivnit. Přidává tak selektivní vypínání hlasového chatu, důrazné napomínání „sprosťáků,“ že je jejich chování nevhodné a jako největší trest i pokutování hráčů zákazem hraní (tzv. banování) na různě dlouhé časové intervaly.
Zajímavou metodu pak zvolili tvůrci závodní simulace Gran Turismo Sport. V ní se vám za kolize s ostatními snižuje rating, čímž ztrácíte možnost závodit s těmi nejlepšími hráči. Pokud bouráte opravdu často, vaše vozidlo se navíc stane nehmotným „duchem,“ který nemůže nijak ovlivnit ostatní auta na trati. Problém tohoto přístupu je v tom, že řadí do stejné kategorie lidi, kteří úmyslně škodí, s těmi, kdo prostě neumí hrát na dostatečné úrovni. A není snad nic horšího, než když vás po těžkém dnu v práci seřve ještě videohra, že nejste dost dobří.
Git gud
Streamer Tyler1 se proslavil jako „nejtoxičtější hráč na světě.“ A nouzi o fanoušky rozhodně nemá.
Problém toxického chování v online hrách je to natolik velký, že byla založena organizace Fair Play Alliance, jejímž cílem je sdílení poznatků z boje proti vulgárním hráčům napříč celým průmyslem. Mezi členy najdeme ty největší firmy jako Riot Games, Twitch, Epic Games nebo třeba právě Blizzard. Jenže samotné chování v anonymních online hrách je jen malou částí většího problému.
Takové projevy totiž nejsou záležitostí jen několika zakomplexovaných budižkničemů, ale jsou na současné herní scéně úplně běžné. Neuteče měsíc, aby médii neproběhl skandál nějaké e-sportovní celebrity (psali jsme tady), který youtuber ještě nedostal ban za použití slova negr, jako by prakticky neexistoval, a třeba takový Tyler1 si na svém neandertálském vystupování vybudoval úspěšnou kariéru. Jenže chtít zrovna po hrách celospolečenskou nápravu je samozřejmě naivní.
Ta dnešní mládež je prostě hrozná a nic podobného by se za našich mladých stát nemohlo, viďte?
