Hlasovat ve všech anketách můžete na Bonuswebu zde.
Ondřej Martinů
It Takes Two
It Takes Two: Ultimátní překvapení roku. O hru jsem se původně ani moc nezajímal, o to víc mne pak zasáhla. Velký podíl na tom má fakt, že hru je nutné hrát s parťákem, musíte umět spolupracovat a navíc na oba klade stejné nároky. Gaučový co-op opravdu ještě nevymřel a It Takes Two je parádní ukázkou toho, že tento žánr ještě má co říct.
The Artful Escape
Artful Escape: Divná a krátká hra, která mi ovšem opravdu sedla. Mix surrealistických vizuálů, sci-fi žánru a osmdesátkového rocku udělal překvapivě lákavý koktejl nápadů. Líbilo se mi i to, že hra při tom všem řeší jinak obyčejné lidské problémy a neuhnula do nějakého sebemrskačského patosu.
Hades
Hades: Ano, ano, já vím, že hra vyšla loni, ale až letos pro Xbox game pass, kde jsem se k ní teprve dostal já. A to byla jízda! Za mě snad nejlepší roguelite, jaké jsem kdy hrál. Skvělá hratelnost, parádní vizuální stránka a ten příběh mě opravdu dostal. Tak má vypadat motivace hráče opakovat jeden dungeon pořád dokola.
Ondřej Zach
Metroid Dread
Dal bych sem Super Mario 3D World + Bowser’s Fury, protože toto je hra, kvůli níž máte Switch. Ale budu se řídit tím, že ve čtenářské anketě Hra roku do finále žádný remake/remaster ani vylepšenou verzi neposíláme, tak řeknu Metroid Dread. Tato sci-fi akce vám nedá nic zadarmo. Návrh úrovní a roboti E.M.M.I. vyvolávající pocit ohrožení jsou naprostá špička.
Lost Judgment
Lost Judgment. Uznávám, že v době, kdy se i od hry očekávají přesahy a řešení celospolečenských témat, nemusí každému vonět vyznění, že prakticky jakýkoli problém vyřeší to, že dáte někomu přes hubu. Lost Judgment přesto nabízí temný, dospělý příběh, který nejde na ruku euroamerickým trendům (proto ho také některá zahraniční média kritizovala), ale i super ujeté vedlejší příběhy tak, jak je známe ze série Yakuza. K tomu si připočtěte tunu miniher včetně skvělého boxu, sympatické postavy a vynikající soubojový systém. Maximální spokojenost.
Forza Horizon 5
Forza Horizon 5 je pro mě závodní událost roku. Uznávám, že pokud někdo vyhořel u čtyřky, pětka se mu těžko zalíbí. Mně se to tak stalo u trojky, proto jsem Forzu Horizon 4 v poslední době omezil, abych si pak pětku užil naplno. A povedlo se. Ačkoli na PC to prý není žádný velký rozdíl, na Xboxu Series X je posun v grafice znát.
Honza Srp
Všude čtu, že byl letošek na hry velice slabý, ale nesouhlasím. Ano, žádný srovnatelný zážitek, jaký mi loni připravily The Last of us 2 a Disco Elysium se sice nekonal, očekávat takto přelomové tituly každým rokem by však bylo naivní.
Ratchet & Clank: Rift Apart
Nejvíce mě letos „vyzul z bot“ remake Final Fanatsy VII, ale vzhledem k tomu, že šlo jde technicky vzato jen o datadisk, volím za hru roku Ratcheta & Clanka z Rift Apart. Ano, je to pořád to samé, co u této série vidíme již téměř dvacet let, ale funguje to pořád stejně dobře. Díky famóznímu technickému zpracování jsem si celou hru užil s otevřenou pusou a neméně si užívám i opakovaný průchod kvůli platinové trofeji.
Tales of Arise
Na druhé místo pak dávám Tales of Arise. Se strachem na sobě začínám pozorovat, že na stará kolena začínám propadávat japonským RPG, kterým jsem vždy tak trochu opovrhoval. I když mám vůči „Tales“ spoustu výhrad, jejich dlouhý a sympaticky bizarní příběh mě u hry udržel více než šedesát hodin. A to vzhledem k tomu, jak si vážím každé minuty volného času, ten největší důkaz kvality.
Marvel's Guardians of the Galaxy
Na třetí místo jsem se dlouho rozhodoval mezi Psychonauts 2 a Marvel’s Guardians of the Galaxy, přes nesporné umělecké kvality hopsačky od Tima Shafera ale nakonec volím Strážce vesmíru. Jde totiž o poctivý návrat do starých dobrých časů, kdy vývojáři před hráče nekladli umělé překážky a chtěli je prostě jen bavit. Během těch zhruba sedmnácti hodin nutných k dohrání jsem se nenudil ani vteřinu, hlavní hrdinové prakticky po celou dobu nezavřou pusu a navíc se na to celé báječně kouká., Co na tom, že samotné souboje a střílení příliš zábavné nejsou, zážitek to byl parádní.
Honza Žďárský
Když jsem si dělal soupis her, které by se mohly stát hrou roku, tak jsem se víceméně rozhodoval mezi Valheimem a Resident Evil Village, kdy hra ze známé hororové série těsně předčila Valheim. Po dohrání Halo Infinite musím ovšem predikci změnit a hrou roku se pro mě stalo právě Halo. Halo Infinite je velice důstojným nástupcem. Studio 343 Industries udělalo celou řadu změn oproti nepovedenému pátému dílu, přičemž otevřený herní svět je pouze jednou z nich. Kupodivu to aspoň u mě fungovalo.
Resident Evil Village
Halo Infinite
Jan Kouba
Death Stranding Director’s Cut
Jan Lysý
Ratchet & Clank: Rift Apart
Ratchet & Clank: Rift Apart: Toto intergalaktické dobrodružství jsem si zamiloval od první minuty. Je to zábavné, je to svižné, je to kouzelné a nedá se od toho odtrhnout.
Diablo II: Resurrected: Jako ten, kdo u původní verze strávil hodiny a hodiny a hodiny, jsem si musel vyzkoušet „oprášenou“ podobu téhle kultovní záležitosti, a byť asi některým můžou připadat herní mechanismy zastaralé, já jsem si u hraní vzpomněl, proč jsem tuhle pecku tak miloval.
Scarlet Nexus: Takto si představuji akční hru, spojení zajímavého bojového systému a epických speciálních schopností je podle mě receptem na zábavnost. A minimálně ve Scarlet Nexus to fungovalo na výbornou.
Petr Zelený
Resident Evil Village
Resident Evil Village: Pokračování skvělého sedmého dílu zaběhnuté hororové série mě nezklamalo. Sice to není dokonalá hra a má svoje mouchy, ale nesmírně mě bavila. I proto jsem RE: Village dohrál už dvakrát a je možné, že to celé absolvuji i potřetí, tentokrát na tu nejvyšší obtížnost.
Tales of Arise
Tales of Arise: Vynikající akční RPG s rozsáhlým světem, dynamickým soubojovým systémem a sem tam přiměřeně přidanou vyšší obtížností. I když jsou tam některé japonské „ujetosti“, doporučuji tenhle díl RPG série Tales of každému fandovi her na hrdiny.
Ruined King: A League of Legends Story
Ruined King: A League of Legends Story: League of Legends jsem sice nikdy nehrál (mám radši Dotu), ale do tohoto světa jsem nedávno pronikl díky karetní odnoži Legends of Runeterra. RPG s tahovými souboji Ruined King od autorů nedoceněných Battle Chasers mi málem uniklo, což by byla obrovská škoda. Hra zaujme především specifickým vizuálním stylem, nabízí ale i překvapivě propracované postavy s uvěřitelnými motivacemi a asi dvě desítky hodin solidní zábavy.
Petr Kárník
Cyberpunk 2077: Patřím ke skupině šťastlivců, kterým se bugy a glitche vyhnuly a já si celou hru užil naprosto bez pádů a nesplnitelných úkolů. A užil jsem si to náramně. Night City se stalo mým domovem na pěkných pár týdnů a já se opravdu těším, až v budoucnu vývojáři vydají nějakou GOTY edici s všemi případnými datadisky a patchi a já si to dám celé znovu s jinými volbami. Za mě to dlouhé čekání stálo za to.
Mezi čestné zmínky by patřil Valheim, kde jsem s kamarádem také utopil
nejeden večer, PC verze fantastického Days Gone a povedený remaster Diablo II: Resurrected, který od vydání pouštím prakticky denně.
Cyberpunk 2077
Diablo II: Resurrected
Honza Strachota
Rail Route
Rok 2021 nepřinesl nic, co by mě vysloveně nadchlo, vyjma snad Into the Radius VR, ovšem tam jde o update a původní verze hry vyšla už v roce 2019. Ze zcela nových her se mi letos dost líbily Necromunda: Hired Gun, díky působivému ztvárnění světa WH40k a návyková česká železniční hříčka v předběžném přístupu Rail Route. U těchto her jsem se asi nejvíce bavil, ale bohužel platí, že čím jsem starší, tím je těžší uspokojit můj zhýčkaný jazýček.
Hlasujte v anketách |
