Čtenářská anketa Rozcestník ke čtenářské anketě Hra roku 2019 naleznete zde. Hlavní hlasování, s nímž se pojí i soutěž o PlayStation 4, je pak tady. |
Dan Jarocký
Metro Exodus (PC)
1. Metro Exodus – Metro Exodus si bere to nejlepší z předchozích dvou her a navrch přidává o poznání pestřejší svět a překvapivě velký pocit volnosti. Výsledkem je komplexní titul se skvělou hratelností a celou řadou atmosférických momentů. Když k tomu všemu přičtu specifický a i po letech stále svěží rukopis ukrajinských autorů, tak se z Metra Exodus vykrystalizoval můj největší herní zážitek roku.
Resident Evil 2 (2019)
2. Resident Evil 2 Remake – Původní Resident Evil 2 jsem nikdy nevyzkoušel. O to radostněji a s nemalým očekáváním jsem uvítal jeho remake. Výsledek je takový, že jsem po dohrání dlouho přemýšlel, zda jsem někdy hrál lepší survival horor. Kombinace strachu, akce, lekaček a hlavolamů vytváří nechutně dobrý mix, který je korunován skvěle zpracovanými nepřáteli a do detailů propracovanými mechanismy.
Control
3. Control – Po nepříliš vydařeném Quantum Breaku jsem ke Controlu přistupoval obezřetně. Nakonec ale novinka od Remedy dopadla nad očekávání dobře. Quantum Break mě štval svou repetitivní hratelností, nudnými přestřelkami v nezajímavém světě a stále stejnými lokacemi a nepřáteli. Proč o tom píšu? Protože ve všech těchto aspektech naopak Control vyniká. Vývojáři se jednoduše nebáli experimentovat, což se ve výsledku jednoznačně vyplatilo.
Petr Zelený
Sekiro: Shadows Die Twice
1. Sekiro: Shadows Die Twice – U této hry jsem se hrozně navztekal, ale stejně jsem ji neodložil. Byla totiž zatraceně těžká, ale férová a sedla mi řádově víc než Dark Souls. A ten pocit uspokojení po zlikvidování těžkého (mini)bosse jsem snad u žádné jiné hry ještě nezažil.
2. Red Dead Redemption 2 – Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jsem se rozmáchlého videoherního westernu dočkal i jako PCčkář. A i když nejde o bezchybný titul, pořád je to parádní zábava s poutavým světem a myriádou dobře napsaných postav – viz recenze PC verze.
3. Star Wars Jedi: Fallen Order – Nejlepší singleplayer titul ze světa Hvězdných válek od stařičké Jedi Academy si místo „na bedně“ rozhodně zaslouží. A já doufám, že autoři brzy oznámí, že už kutí pokračování.
Ondřej Zach
Mojí hrou roku je s přehledem duchařský Luigi’s Mansion 3. Skvěle totiž kombinuje průzkum, radost z objevování, akci, hádanky, a to vše v odlehčeném duchu. Navíc lze hrát ve dvou a pak se ještě chvíli vyblbnout v multiplayeru. Dvojkou je nádherná hopsačka Yoshi’s Crafted World, kterou jsem celou prošel v kooperaci, což ještě podtrhlo zážitek. A na třetí místo zařadím motorkářskou post-apo akci Days Gone. Hrál jsem až chvíli po vydání s patchema, na PS4 Pro a vše běželo krásně. Navíc je to jedna z mála her, u níž se mi různé obrazy vybavují ještě dnes.
Luigi’s Mansion 3
Yoshi's Crafted World
Days Gone
Ondřej Martinů
Control
Z letošních her je pro mě zcela jasným vítězem Control. Je to jeden z nejstylovějších titulů, co jsem kdy hrál. Chvílemi dovede být divný, matoucí, ale neustále mne nutil postupovat dál, odhalovat další střípky příběhu a náramně jsem si to užíval. I po vizuální stránce je to naprosto úchvatné dílo. Když přičtu i skvělý a zábavný gameplay a zajímavý příběh i postavy, zkrátka není o čem přemýšlet. Control si můj titul hry roku poctivě zasloužil.
Ring Fit Adventure
Samostatně bych ale zmínil jednak mou letos nejoblíbenější hru na Nintendo Switch. Nehrál jsem jich sice moc, ale Ring Fit Adventure je titul, který mne opravdu hodně překvapil. Je to totiž opravdu skvělý nástroj, jak donutit i tak „líného hráče“, jako jsem já, pravidelně cvičit. Společně se speciálním příslušenstvím je to skutečně jedinečný a zábavný zážitek, který vás zároveň i dostane do formy. A to se u her jen tak nevidí.
Star Wars Jedi: Fallen Order
Nakonec bych ještě dal prostor zmínce o Star Wars Jedi: Fallen Order, který jsem i pochválil v recenzi. Ne, že by to byl titul hodný absolutního vítěze hry roku, ale je to zkrátka taková srdeční záležitost. Na tituly jako Jedi Outcast a Academy dodnes nedám dopustit a Fallen Order zkrátka po dlouhé době ukázal, že se dá vytvořit Star Wars hra plná soubojů se světelným mečem a prozkoumáváním galaxie bez toho, aby jí něco zásadně táhlo k zemi. Pevně doufám v další podobné díly.
Michael Mlynář
Popravdě řečeno, od té doby, co psaní o hrách už není mým denním chlebem, tak moc nedržím krok se soudobou produkcí. Užívám si, že můžu hrát, co chci, kdy chci a jak dlouho chci. Dojíždím tak spíše věci, ke kterým jsem se v době jejich vydání nedostal, nebo si donesu domů třeba i „úplnou blbost“, na kterou bych si asi ani nevzpomněl, ale když se v bazaru válí za cenu kolem nula celá nula něco, tak proč to nezkusit. Navíc můžu každou hru pořádně prošmejdit. Mám na to totiž čas, protože nemusím spěchat s recenzí. Jsem tedy tak zhruba rok pozadu, ale aktuální dění samozřejmě sleduji a někdy neodolám a nějakou novinku si pořídím.
Judgment
Shenmue 3
Chci tím říct, že z letošních pecek jsem ani zdaleka nevyzkoušel všechny, ale myslím, že jako pravověrný yakuzák bych i přesto volil stejně. Z letošních her mě tedy nejvíc potěšily Judgment a Shenmue. Judgment je totiž velmi povedený mladší bráška mé velmi oblíbené Yakuzy a Shenmue zase její duchovní předchůdce.
Jan Lysý
Mortal Kombat 11
1. Mortal Kombat 11 – Bojovek je v posledních letech málo a každá kvalitní je pro mě darem z videoherních nebes. Navíc Mortal Kombat je má srdcová záležitost. A musím říct, že ani jedenáctý díl mě nezklamal, mám nějaké menší výhrady k určitým příběhovým linkám, ale jinak mě potěšil bojový systém, nabídka postav i šťavnaté fatality.
Borderlands 3
2. Borderlands 3 – To jsem potřeboval, zběsilou svižnou sci-fi střílečku s hromadami zbraní. Můžeme polemizovat o tom, jestli jsou záporáci lepší, nebo horší než v předchozích dílech, můžeme nadávat na to, že se tvůrci nepřetrhli, pokud šlo o originální prvky, můžeme nadávat, že některé souboje s bossy byly otravné až hanba, ale ve finále šlo o hru, u které jsem strávil až překvapivé množství času, a to nejen kvůli recenzi, ale čistě jen pro zábavu.
Crash Team Racing Nitro-Fueled (PS4)
3. Crash Team Racing Nitro-Fueled – V poslední době mě to netáhne k serióznějším arkádovým závodům, ale spíše ke zběsilostem ve stylu Mario Kart nebo oprášené verzi Crash Team Racing. Člověk se u nich vyblbne i sám, ale minimálně desetkrát větší zábava je to ve více lidech. Ano, Crash Team Racing občas nemá zrovna vyváženou obtížnost, ale jinak na něm těžko hledat něco, co by mi vysloveně vadilo.
Jan Kouba
Death Stranding
Tento rok byl na kvalitní tituly celkem štědrý. I přes počáteční obavu jsem naprosto propadl kouzlu Death Stranding, který se stal v mých očích jasným vítězem. Hned v závěsu jsou Disco Elysium a Sunless Skies, vlastně pojetím dvě dost podobné hry, které hlavní důraz kladou na téměř literární vyprávění.
Honza Srp
Za mě skvělý rok. Hned v únoru mě naprosto odpálilo Metro: Exodus a nadšení ze mě nevyprchalo doteď. Tato v podstatě čistokrevná střílečka geniálně kombinuje výhody lineárního vyprávění a otevřeného světa, navíc se zcela obejde bez uživatelského interface. Herní delikatesa, která snese i srovnání s kultovním Half-Lifem.
Můj nejoblíbenější screenshot letošního roku.
Nezapomenutelný zážitek mi připravil i Hideo Kojima se svým Death Stranding. Nikdy jsem žádnou jeho hru nehrál a dopředu mě vyloženě iritoval tím, jak se snažil být za každou cenu jiný. Shodou náhod ale nakonec recenzování padlo na mě a já jsem za to zpětně neskonale vděčný. Myslím, že už mám za ty roky opravdu nahráno, nic podobného jsem ale ještě neviděl a i když nemůžu říct, že bych se celých těch 50 hodin jen bavil, naprosto mě okouzlil. Vzal jsem si na pár dní volno a nechal se absolutně pohltit. Problém ale je, že dva měsíce po dohrání kouzlo zcela vyprchalo a já vlastně nevím, komu bych hru mohl doporučit. Dokonce jsem prodal i lístky na Low Roar, o kterých jsem si chvíli myslel, že jsou nejlepší kapela na světě.
Se třetím místem je to těžší… Ulítl jsem si na Gears 5, ale moc dobře vím, že je to ptákovina, která si ve výročním žebříčku zmínku nezaslouží. Days Gone bylo boží, ale už jen z principu nechci tleskat hře, kterou Sony plivlo majitelům obyčejné PS4 do obličeje. Ani Fallen Order nezklamal, kvůli neuvěřitelně slizkému hlavnímu hrdinovi ho ale bohužel nikdy nedohraju. A jelikož na Disco Elysium jsem ještě neměl čas, dám bronz A Plague Tale: Innocence. Sice je to jen průměrná hra, ale ten příběh byl fakt super.
