Hodně lidí tady píš že prý nechápe proč KCD. Pokusím se vysvětlit proč jsem miloval každou minutu hraní KCD a proč jsem na takovou hru čekal deset let.
Příliš mnoho her je dneska ve stylu "hrál jsi jednu, hrál jsi všechny" mechaniky jsou ondobné, principy se až tak neliší - člověk v zásadě ví co čekat. A co je nejhorší - kolikrát se hrají samy - skoro jak žvýkačka pro oči a prsty. Dokonce i třetí zaklínač, kterého jinak miluju byl často buď primitivní rubačka nebo frustrující grind - ta hra měla fakt velké problém s balancováním obtížnosti.
KCD má své chyby a problémy - budu první kdo to přizná. Ale k sakru je to hra co od základů stojí na své vlastní, originální vizi. Svět je krásný, organický a žijící. Mechaniky dávají smysl způsobem jaký je vidět málokde: Cheš krást? Oblíkni si černé? Jsi nemytý a máš potrhané oblečení? Nikdo se s tebou nebude bavit. Jsi nevyspalý a máš kocovinu? Může tě to stát život. Jsi blbec, co hrrrr vlítne proti přesile těžce ozbrojených banditů? Nejspíš umřeš pokud nemáš rozum a nezkusíš utíkat.
Navíc je to hra, kterou člověk opravdu musí hrát. Naučit se bojový systém, proniknout do mechanik hry a naučit se je používat. Je to snad poprvé, co jsem viděl že by hlavní postava byla negramotná a musela se naučit číst a to bylo naprosto super!
No pak drobnosti jako okouzlující visuální styl UI atd.
Fantastický počin. Ale ještě jsem neokusil RDR2. 
urcite slovak
