zavřít
1 / 29
náhledy
Ve videoherní historii už se objevila celá řada příslušenství, nad kterým zůstává rozum stát. Připomeňme si ty největší podivnosti, které mohly zastoupit herní ovladač či jinak sloužily k rozšíření zážitku z hraní.
Autor: Grasshopper Manufacture
Naprosto neobvyklý tvar herního ovladače se dočkali fanoušci série Resident Evil v roce 2005. Motorovou pilou totiž mohli vidět nejenom ve hře, ale díky kreativitě výrobce NubyTech si ji užít i ve skutečnosti.
Autor: NubyTech
Ovladač byl vyrobený pro hru Resident Evil 4 (na obrázku je už letošní remake) a pila byla vyrobena po vzoru ikonického Chainsaw Mana. Výrobce ji nabízel jak pro PlayStation 2, tak i GameCube.
Autor: Resident Evil 4 (2023)
Motorová pila sice vypadala atypicky, jenže ve skutečnosti nenabízela (tedy kromě horší ergonomie) žádný extra zážitek navíc. Dostupná na ní byla všechna tlačítka, jako na běžném gamepadu.
Autor: NubyTech
Další podivný herní ovladač pro PlayStation 2 nabídl tvar samurajského meče. Vyrobila jej společnost Hori a na trh dodala v roce 2004.
Autor: Reddit, u/SuperLouis64
Katana byla vyrobena pro hru Onimusha 3: Demon Siege, která vyšla v roce 2004. Na rozdíl od předchozí motorové pily dokonce nabídla i senzor pohybu, takže máchnutí mečem mohla hra vyhodnotit jako stisk tlačítka pro útok.
Autor: Capcom
Na jílci meče pak byla umístěna běžná ovládací tlačítka, včetně analogových páček. Už podle obrázků nicméně soudíme, že ergonomie ovládání nemohla být žádný zázrak.
Autor: Hori
U pohybových ovladačů ke konzoli Nintendo Wii byl docela známý problém, že hráčům často při zběsilých pohybech a ignorování poutka létaly z rukou. Jeden výrobce příslušenství však tuto hrozbu posunul na úplně novou úroveň a vyrobil ovladač ve tvaru bowlingové koule.
Autor: CTA Digital
Ovladač se pochopitelně hodil především pro hry jako Wii Sports, Brunswick Pro Bowling, Ten Pin Alley 2 a další, prostě všechny, kde můžete házet i virtuální bowlingovou koulí.
Autor: CTA Digital
Výhoda tohoto ovladače byla prostě ve „věrohodnějším“ pocitu ze hry. Na druhou stranu nevážil se svými 680 gramy ani zdaleka tolik jako běžná koule. Uživatelé si také mohli i přizpůsobit velikost děr na prsty.
Autor: CTA Digital
Co takhle jít na digitální ryby? S konzolí Dreamcast bylo možné se do virtuálního rybaření ponořit ještě více díky ovladači Tsuri, který měl imitovat rybářský prut. Šlo o originální příslušenství, které vyráběla přímo Sega.
Autor: segaretro.org
Ovladač byl uzpůsobený pro hru Sega Bass Fishing, ovšem využít se dal i v celé řadě dalších her, jelikož nabízel i všechna standardní tlačítka.
Autor: Sega
Ústřední roli měl pak naviják, který simuloval použití toho skutečného, a také pohybové senzory, jež sledovaly mávání prutem ve čtyřech směrech. Ovladač uměl i vibrovat.
Autor: segaretro.org
Dalším hodně zvláštním příslušenstvím k PlayStationu 2 byl Rez Trance Vibrator, což bylo vibrační zařízení. Nešlo však o žádnou erotickou pomůcku (tedy alespoň ne záměrně), jeho úkolem bylo doplňovat hry vibrační odezvou navíc.
Autor: eBay
Vyrobený byl pro hru Rez (dnes možná znáte nástupce v podobě Rez Infinite) v roce 2001, což byla směsice akčního a rytmického titulu.
Autor: Q Entertainment
Rez Trance Vibrator jste si mohli umístit třeba do kapsy a následně jste mohli zase o něco lépe vnímat rytmus hry, kdy vibrace například zesilovaly basovou složku.
Autor: Reddit, u/Beerbrewing
Konami Laser Scope byl celkem neúspěšný experiment, co se týká úplně nového pojetí ovládání her. Šlo o nástavec na hlavu s laserovým zaměřováním, které už hráči mohli znát od jiných „světelných pistolí“, kterými se ovládaly hry.
Autor: Creative Commons
Laserový zaměřovač byl navržen pro hru Konami Laser Invasion, ovšem fungoval u jakékoliv jiné hry na systému NES, která podporovala zaměřování cílů pomocí detekce světla.
Autor: Konami
V Konami Laser Scope byl dále zabudovaný také mikrofon, který měl rozpoznat hlas hráče a střílet na hlasový pokyn „Fire!“. Údajně to však moc nefungovalo a hráči si stěžovali, že příslušenství vyhodnocuje jako pokyn ke střelbě prakticky cokoliv, včetně okolního hluku.
Autor: eBay
Sega Game Gear byla osmibitová konzole do kapsy z roku 1990: S podsvícenou obrazovkou a schopností hrát pomocí adaptéru prakticky všechny hry z „velkého“ sourozence Master System. Jedno příslušenství pro Game Gear bylo však přinejmenším zvláštní.
Autor: Creative Commons
Řeč je o externím TV tuneru s vysouvací anténou. Ten se dal zapojit tam, kde byla obvykle cartridge se hrou. Sloužil k příjmu analogového televizního vysílání a pomohl popularizovat kapesní herní konzoli i mimo segment hráčů her.
Autor: Creative Commons
Sega Game Gear bohužel i tak prohrál boj s konkurenčním Game Boyem od Nintenda a Sega jej v roce 1997 stáhla z trhu.
Autor: Sega
Když už je řeč o kapesní konzoli Game Boy, tak i ta disponovala poněkud podivnými doplňky. Jedním takovým byl například fotoaparát, který se dal otáčet kolem dokola, a mohl tak sloužit jako takový prapředek dnešní selfie kamerky u mobilů.
Autor: Creative Commons
Kamerka měla v době svého vydání na trh (1998) maličký CMOS senzor s rozlišením 128 × 128 bodů. Fotila navíc pouze černobíle, respektive ve 4 stupních černé, bílé a šedé.
Autor: Creative Commons
Vedle kamerky šla ke kapesní konzoli od Nintenda pořídit také tiskárna, která mohla tisknout jak fotky pořízené zmíněnou kamerkou, tak i momentky z her. Papír rovněž sloužil i jako samolepka.
Autor: Creative Commons
Nintendo R.O.B. (Robotic Operating Buddy neboli „robotický kámoš“) bylo podivné příslušenství z roku 1985 pro konzoli Nintendo NES. Robot byl navržený na spolupráci s pouze dvěma hrami: Gyromite a Stack-Up.
Autor: Creative Commons
Robot byl navržený tak, aby hrál vybrané hry spolu s vámi, ovšem jeho skutečný účel byl v tom, aby prodejci mohli herní konzoli společně s robotem inzerovat jako hračku. Samotným konzolím se totiž tou dobou moc nedařilo, a firmy se proto do videoherního segmentu snažily moc nešťourat a raději inzerovat své novinky jako „zábavní systémy“ či právě hračky.
Autor: Creative Commons
Rukavice Power Glove je celkem ikonickým příslušenstvím ke konzoli Nintendo Entertainment System. Firma ji vydala v roce 1989 a zařízení vypadalo jako něco ze vzdálené budoucnosti. Vedle klasických ovládacích tlačítek na předloktí nabízela rukavice ještě něco navíc: senzory pohybu detekující otáčení zápěstí a prstů.
Autor: Creative Commons
Rukavic se tehdy sice dokázalo prodat skoro milion, jenže hráči si stěžovali na vysoce nepraktické ovládání, složitou konfiguraci pro jednotlivé hry, špatnou odezvou pokynů a také fakt, že přes tehdy vysokou sumu 100 dolarů byly specificky pro rukavici navrženy jen dvě hry. Nintendo ukončilo prodej hned následující rok.
Autor: Creative Commons
