Kde kdo by řekl, že si herní svět vezme ponaučení z trapasu ze začátku roku 2020, kdy Blizzard vydal hodně nepovedenou moderní verzi Warcraftu 3. Snaha o nalákání nostalgiků tehdy pohořela na mizerném technickém stavu hry, chybějících prvcích a celkově nesplněných slibech obsahu navíc. Warcraft 3 má přitom opravdu kultovní status a je tedy jasné, že takovou věc nejde jen tak odfláknout a doufat, že hráči natěšení na pořádné retro jim chybky prominou.
Prakticky stejná situace se následně opakovala hned několikrát. Modernizovaní Commandos 2 byli prolezlí technickými chybami a opět se hráči nedočkali ničeho navíc, než kdyby si nainstalovali původní verzi. A co teprve remaster trilogie her Grand Theft Auto? Opět stejná písnička: mizerná technická stránka a prakticky nulová motivace hrát tuto verzi oproti té původní. Navrch jsme se ještě dočkali urážky, když si za tuto kompilaci her Rockstar naúčtoval plnou cenu a vyřadil z nabídky ony klasiky.
Všechny tyto snahy velkých studií motivuje k vydávání moderních verzí právě apel na naši nostalgii. Kdo by se netěšil na to si zavzpomínat, jak jsme v GTA Vice City ukradli tank a jen tak demolovali virtuální město? Nebo jak jsme ve Warcraftu pilovali strategii za naši oblíbenou herní rasu? Představa vrátit se myšlenkami zpět do našich mladších pařanských let je hodně lákavá. A vývojáři to vědí.
Bohužel, dost z nich na to jde úplně špatně. Ano, najde se pár uhlazenějších „HD verzí“, které se dočkaly hráčské přízně (třeba trilogie Mass Effect nebo série Age of Empires) či povedené kompletní předělávky, jako třeba původní česká Mafia. Spousta studií si však bláhově myslí, že stačí vzít starou hru, vyladit grafickou stránku, uživatelské rozhraní a ovládání tak, aby dopovídaly současným požadavkům na hry, a poslat ji do obchodu.
Nejenže takovou hru autoři často více rozbijí než zkvalitní, ale zároveň dělají něco, co vlastně spousta z nás ani nechce. K čemu nám jsou super odlesky na kapotách aut v GTA, když se stále odrážejí jako hopíky při srážce s jiným vozem? K čemu nám je detailnější rozlišení map ve Warcraftu, když se na holé prázdné mapě není stejně na co dívat? A proč bychom měli naši nostalgii roubovat na něco, co nám autoři raději pozměnili, aby byli nyní korektnější (viz třeba odstraněná symbolika v Commandos)?
Do toho všeho z mého pohledu vstoupila parta polských nadšenců hry Gothic a ukázala, jak má vypadat apel na naše nostalgické vzpomínky na staré hry. Obyčejným modem zdarma, který předkládá něco úplně nového s několika významnými modernějšími prvky, ovšem zabaleného přesně tak, že bychom možná ani nepoznali, že hrajeme hru dokončenou v roce 2021, a ne o dvacet let dříve.
Chronicles of Myrtana: Archolos je ukázkovou inspirací pro velká studia, jak má vypadat správné herní retro v moderním pojetí. Na grafiku ani ovládání autoři prakticky ani nesáhli, jenže zároveň vymodelovali herní svět celý znovu od píky. Oproti původním hrám zde tak třeba najdete praktičtější způsob rychlého cestování po mapě (dostavníky s body na mapě), propracovanější systém craftingu a herních povolání či náhodná setkání různě po světě.
Modifikace na hru Gothic 2 - The Chronicles Of Myrtana
Hra zároveň dobře pracuje s původním materiálem po příběhové stránce (jedná se o prequel), a tak nám vedle retro pocitu vlastně dává i něco navíc, něco nového. Samozřejmě, že nejde vzhledem k povaze fanouškovské modifikace o canon (události brané jako oficiální), ale vzhledem k tomu, že Gothic série už v podstatě skončila, to asi nikomu z původních autorů příliš vadit nebude. Leda těm, kteří se snaží vzkřísit jedničku do moderní podoby.
Obecně se vracet ke starým hrám je vhodné leda v případě, že na celkovém fungování starých pecek nic neměníte, a když už, tak je jen opatrně vyladíte k lepšímu fungování na moderních strojích a přidáte třeba nějaký ten bonus navíc: dobrým příkladem je právě HD verze Age of Empires II. Zde autoři v podstatě jen přidali HD textury, opravili pár bugů a glitchů, vylepšili AI a jinak nechali vše při starém. Plus kdo chce něco málo navíc, dočkal se nových civilizací, které ovšem nijak nebrání si hru užívat přesně tak jako kdysi.
Chronicles of Myrtana pak slouží jako výborná šablona, jak dělat nostalgii jinak než jen „HD remakem“. Vykašlete se na moderní grafiku a dejte naopak hráčům zážitek ze staré školy, ovšem se zcela novým obsahem. Rockstar tak třeba místo nových efektů počasí mohl raději k původnímu Vice City přidat nový datadisk, který ve městě otevře úplně novou čtvrť. Warcraft 3 zase mohl mít spíše ke své staré podobě třeba jednu hratelnou rasu navíc a k ní i krátkou kampaň.
Na škodu by vlastně nebyla ani kompletní konverze: starý engine i hratelnost, ale úplně nové město a gangsterský příběh od Rockstaru nebo třeba úplně nové rozšíření na Warcraft 3 typu Ledový Trůn. Ono to retro totiž člověka často láká jen v hlavě, ale když se opravdu vrátí tam, kde už jednou před dvaceti lety byl, je občas nakonec těžké se naplno ponořit. Obsah navíc či zcela nová kapitola ve starém stylu však přidávají motivaci prozkoumávat nepoznané, ale cítit se u toho vlastně hrozně pohodlně, jelikož je to pořád ta stará dobrá hra.
