S novým rokem nám Microsoft nadělil další aktualizaci Flight Simulatoru 2020, a byť neobsahovala vrtulníky, které mnozí k tomuto termínu očekávali, přinesla, alespoň z mého pohledu, něco mnohem zajímavějšího. Jak titulek napovídá, podporu pro virtuální realitu. Právě tato skutečnost mě přiměla rozbít prasátko a konečně si VR pořídit. Oculus Rift S začal být zase dostupný, a to za celkem rozumné peníze. Těsně před Silvestrem jsem jeden objednal a kupodivu ho druhý den měl doma.
Na nic jsem tedy nečekal a poprvé usedl do skutečně virtuálního kokpitu. První polétání však přineslo hned několik zklamání. Asi nejhorší byla deformace obrazu, ke které docházelo při pohybu hlavou. Nebylo to tak strašné, aby se nedalo létat vůbec, ale kazilo to radost a ve výsledku vedlo k tomu, že jsem na čas, alespoň pokud šlo o simulátor, virtuální realitu odložil. V danou dobu se mi nepodařilo dohledat žádné řešení.
Dalším zklamáním byla skutečnost, že simulátor nepodporuje ovladače pro virtuální realitu. Těšil jsem se, že budu pravou rukou přepínat všechny přepínače přesně na místech, kde se opravdu nachází, což by bylo mimořádně užitečné pro zautomatizování postupů a zapamatování si jejich polohy ve skutečném letadle.
A aby toho nebylo málo, i s téměř nejnižšími detaily se simulace značně sekala a došlo i na pády. Nikoliv letadla na zem, ale aplikace na plochu. Na stránkách simulátoru jsem se nicméně dočetl, že na podpoře pro ovladače se pracuje a bylo vidět, že i mnoho jiných věcí se dočkalo vylepšení. Zadoufal jsem, že snad s dalšími aktualizacemi a záplatami se situace zlepší.
Po pár týdnech jsem znovu nasadil helmu, leč záhy zjistil, že nejnovější záplaty po stránce VR nepřinesly nic nového. Opět jsem hledal na internetu a tentokrát ihned na oficiálních stránkách simulátoru našel přesný popis problému i s řešením.
Problém spočíval v tom, že Windows 10, pokud komunikují s virtuální realitou přímo, předpokládají, že půjde o „rozšířenou realitu“ od Microsoftu. Pro změnu tohoto nastavení je nutno jít do registrů a v záznamu HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Khronos\OpenXR\1 upravit hodnotu na C:\Program Files\Oculus\Support\oculus-runtime\oculus_openxr_64.json (pokud používáte Oculus a nainstalovali jste ho do standardní složky – u Vive a jiných VR je řešení obdobné, jen se bude lišit cesta a název souboru). Návod v angličtině je na této adrese.
Plný radosti jsem se posléze jal znovu spouštět simulátor, jen aby přišlo další nepříjemné překvapení. Totiž, centrování obrazu teď všechna meníčka i kokpit umisťovalo někam tři metry nade mne a ještě to celé bylo zarámováno do černého čtverce. I zde ovšem řešení bylo snadno k nalezení na stránkách simulátoru.
Microsoft Flight Simulator - Noční přistání ve Vodochodech
Stačilo se v aplikaci Oculus v záložce Beta zapojit do testovacího programu, stáhla se beta verze aplikace a po jejím spuštění už všechno fungovalo jako po drátkách. Až na to, že vše bylo jaksi větší, ale to se snadno dalo napravit změnou hodnoty vzdálenosti zornic (IPD), rovněž v aplikaci Oculus. Stránku se známými problémy (AJ) spojenými s VR naleznete zde.
Není mi sice jasné, proč všechny výše zmíněné kroky musí dělat uživatel, ale záhy jsem vše odpustil. Pocit z létání ve virtuální realitě v mé oblíbené Cessně 152 byl naprosto fantastický a velmi srovnatelný se skutečností. Chvílemi jsem měl pocit, že opravdu sedím v letadle. Oproti předchozí zkušenosti se špatným ovladačem bylo vše téměř úplně plynulé a ani ovládání myší mi tolik nevadilo.
Nastavení grafiky jsem sice oproti placaté verzi musel citelně snížit, ale i tak svět vypadal stále velmi hezky a věci, jako je vykreslovací vzdálenost trávy (která je u VR v základním nastavení vypnutá úplně), jsem mohl nechat na maximum. Může se to zdát jako detail, ale při odhadování vzdálenosti při přistání na travnatou plochu to je zcela zásadní.
Pokud si budete chtít Flight Simulator zahrát ve VR v detailech vysokých, bude to chtít alespoň RTX3070 nebo vyšší. Létání ve virtuální realitě na FS 2020 je sice téměř ve všech ohledech dokonalejším zážitkem (i s nižšími detaily) než na monitoru, a alespoň u Cessny 152 mohu bezpečně tvrdit, že se prakticky vyrovná skutečnému létání, má to však i pár drobných úskalí.
Tím nejzásadnějším je, že si člověk nemůže dělat záznamy o průběhu letu do navlogu (ten digitální v simulátoru je stále nepoužitelný a i kdyby obsahoval potřebná pole, práce s ním je dramaticky pomalejší). Obdobný problém je i s mapou. Ta virtuální je stále naprosto nedostatečná a trať a kurzy do ní také nelze zanést.
Létání ve VR bych doporučil spíše pro okruhy, nácvik nouzových přistání a různých dalších postupů, což jsou často ty nejdůležitější dovednosti. A právě na ně se virtuální realita hodí skvěle.
Kdo se nechce zdokonalovat, jistě si také užije létání jen tak, které je o to zábavnější, že si nemusíme lámat hlavu minimální povolenou výškou, hlukovými normami či zakázanými prostory. Velmi působivá jsou v tomto ohledu fotogrammetricky nasnímaná města a oblasti, kterých už je v simulátoru přes tři sta. A s každou větší aktualizací přibývají další. Je tak i naděje, že třeba s plánovanou aktualizací Evropy dojde i na některá česká města.
Přes všechny dětské nemoci a nedostatky, kterými Flight Simulator stále trpí, jeho autoři nezahálí, chrlí aktualizace a velmi otevřeně komunikují s komunitou. Například implementace nových prvků či priority při odstraňování chyb se primárně řídí hlasováním na oficiálních fórech, jak je vidět zde. Vlastní přání můžete přidat, nebo dvě jiná svým hlasem podpořit zde.
Když se zaměřím na nedostatky, které jsem popsal v původní recenzi, tak jich většina zůstává, nicméně hned v první aktualizaci alespoň přibyly sloupy elektrického vedení (a podle odkazu výše snad dojde i na kabely). Zjistil jsem také, že ohřev karburátoru se ovládá přepínačem protinámrazového systému (anti-ice), což zřejmě šlo již od začátku, ovšem jen v polohách zapnuto/vypnuto. Jako osu ho bohužel namapovat nelze.
Gyroskopický kompas stále utíká, když dáte hru do aktivní pauzy, selhání systémů lze definovat stále jen velmi jednoduše, ale z aktivity vývojářů a také třetích stran, které ve velkém rozjely vývoj modelů, letišť a všeho možného, se myslím můžeme oddat opatrnému optimismu.
A pokud fandíte létání a vlastníte virtuální realitu, vůbec není o čem přemýšlet. Pro sportovní letce je to navíc zcela neocenitelný nástroj pro udržování dovedností v době novodobého kovidismu. Tak ať to létá!
