Herní RPG série Final Fantasy má po celém světě milióny svých příznivců. Řeč je zejména o posledních třech dílech prezentovaných na 32-bitové konzoli PSX. Ty totiž, vyjma zvýšeného zájmu o RPG žánr jako takový, stanovily nový standard v oblasti technologického zpracování her, v němž hráče vcelku pravidelně přivádějí v údiv úchvatné FMV neherní sekvence. Snad v každém tyto pasáže vzbudily pocit, že spojit FMV animace v jednu, musel by zákonitě vzniknout skvělý film. Tato myšlenka se nyní konečně stala skutečností, neboť do našich kin dorazil snímek Final Fantasy: Esence života (v originále Final Fantasy: The Spirits Within). Navzdory názvu se však nejedná o převod některého z dílů početné herní edice na plátna kin. Squaresoft trochu mazaně využil zájmu o projekty s podtitulem Final Fantasy a ve spolupráci s počítačovými odborníky z celého světa vyprodukoval film, jenž má s videohrami společnou jenom skutečnost, že tu tvůrci maximálně popustili uzdu své fantazii. Vlastně přeci jen něco. Osou zdejšího příběhu je dimenze Gaia, kterážto je nedílnou součástí naší Země, do níž se ukládají duše a vzpomínky zemřelých živých organismů, což zákonitě vyvolává věčnou otázku, zda-li existuje „život po životě“. A právě uvedená Gaia je shodou okolností pojem, který má vazbu na řadu japonských RPG her - např. Legend of Legaia či Final Fantasy IX (planeta, na níž se příběh odehrává).
Kromě faktu, že se jedná o Final Fantasy, je největším lákadlem tohoto filmu jeho technické zpracování. Ačkoliv jsou totiž postavy namluveny známými herci (např. Alec Baldwin, Donald Sutherland a další), vše je zpracováno jen a pouze jako počítačová animace. Oprava - jako špičková počítačová animace. Tvůrcům se pochopitelně nepodařilo splnit svůj slib, že jejich výtvor bude k nerozeznání od hraného filmu, ale i tak odvedli velice slušnou práci. Sice můžeme namítnout, že jejich virtuální herce by si se živými spletl snad jen slepý, ale buďme trošku tolerantní. Vytvořit téměř dvě hodiny trvající animaci, v níž by se všechny postavy nejen hýbaly naprosto přesně jako živí lidé, ale navíc měly i dokonalou mimiku, na to zkrátka současná technika nestačí, alespoň ne v takové míře, aby bylo použití této iluze rentabilní. Často vás tedy během sledování filmu udeří do očí nějaký nepatřičný pohyb, strojové gesto nebo přílišná statičnost obličejů, ale co si budeme povídat, virtuální herci jsou jen jedním, byť velice důležitým prvkem z mnoha ostatních. Podíváme-li se na ty ostatní, musíme před pracovníky Square Pictures smeknout klobouk. Ztvárnění prostředí je naprosto špičkové, ať již mluvíme o Zemi budoucnosti nebo o fantastických snech hlavní hrdinky. A ve chvíli, kdy se setkáte s Fantomy, pak zapomenete na jakékoliv srovnávání s realitou a jen s úžasem sledujete, co se odehrává na plátně, a je vám naprosto jedno, jestli je film hraný, animovaný, nebo třeba loutkový.
Protože se ale věnujeme filmu a ne počítačové hře, přejděme k tomu nejdůležitějšímu - k ději, zápletce, atmosféře a hratelnosti... Eh, promiňte, nemoc z povolání. To poslední tam pochopitelně nemělo být :o). Takže jaká je naše startovní pozice? Píše se rok 2065 a Země je, jako již tolikrát, na pokraji zkázy. Před několika desítkami let na ni dopadl meteorit obydlený jakousi podivnou rasou Fantomů, kteří jsou za normálních podmínek sice neviditelní, ale i tak (nebo právě proto?) se jim podařilo během krátké doby zničit téměř veškerý život na naší planetě. Nezabíjejí klasickým způsobem - pokud se vás dotknou, vyrvou vám doslova duši z těla. Část populace se naštěstí podařilo zachránit, a tak zbytky lidstva přežívají na několika málo místech chráněných silovými poli. Ani zde však nejsou v bezpečí, protože čas hraje ve prospěch mimozemšťanů. Podaří se najít nějakou zbraň, která by je spolehlivě zničila?
Právě to je úkol spanilé doktorky Aki Rossové. Ona sama je navíc nakažena Fantomem, takže v jejím případě nejde jen o abstraktní záchranu světa, ale i o zcela konkrétní záchranu vlastního života, neboť Fantom v ní roste a je jen otázkou času, kdy prolomí uměle vytvořenu bariéru a svou hostitelku zahubí. Před Aki ale stojí ještě jeden úkol - rozluštit sen, který se jí zdá pravidelně noc co noc už několik měsíců. Předpokládá, že totiž právě v něm spočívá klíč k tajemství vražedných vetřelců, klíč k nalezení zbraně proti nim. Podaří se jí to včas?
V hledání jí bude pomáhat nejen její nadřízený a rádce doktor Sid, ale též její bývalý přítel Gray Edwards a jeho speciální vojenská jednotka Deep Eyes, která mimochodem více než silně připomíná skupinku bojovníků z Vetřelce (k této paralele se ještě vrátíme). Úkol je ale mnohem složitější než se zdá - a že již na první pohled vypadá pěkně nepříjemně. Zatímco se totiž Aki společně s doktorem Sidem snaží objevit osm životních esencí, jež mohou spojením vytvořit jakousi energetickou vlnu ničící neviditelné Fantomy, militantní generál Hein se s nezvanými návštěvníky pokouší bojovat po svém - pomocí obřího děla Zeus. Ačkoliv je varován, že svým počínáním ohrožuje samotnou planetu, rozhodne se odstranit Aki a Sida z cesty a jde za svým cílem doslova přes mrtvoly. Jak asi všechno dopadne?
Nyní můžete namítnout, že zápletka filmu není až tak moc nápaditá. Postapokalyptické vize tu byly již mnohokrát a jen málokdy se jim přitom podařilo překonat slavný Den poté. A nenamlouvejme si, že je Final Fantasy lepší. Najdeme zde mnoho logických děr, obehraná klišé i laciné úlitby komercechtivému obecenstvu. V tom se ostatně nijak neliší od většiny filmů z hollywoodské produkce. Jedno ale tomto filmu upřít nikdo nemůže, a to ani jeho nejzapřísáhlejší nepřátelé. To, co mu schází v logice děje, propracovanosti zápletky a překvapivosti rozuzlení, totiž zase v pohodě nabírá na kvalitě zpracování a atmosféře. Ačkoliv je totiž počítačové zpracování slabinou v případě ztvárnění lidských postav, ve všech dalších ohledech je obrovskou výhodou. Můžete se tedy těšit na vynikající kameru a nebývalé množství impozantních speciálních efektů. Pohled na červené, napůl průhledné pavoučí Fantomy velké jako dům, kteří se noří z podlahy a blíží se k vám, je prostě nepopsatelný, stejně jako snové scény Aki Rossové, jež se odehrávají na vzdálené cizí planetě zmítané krvavou válkou. Špičková atmosféra je navíc umocněna ještě tím, že mnohé scény více než náznakem připomínají již jednou zmíněného Vetřelce. To lze brát pochopitelně jak jako zápor filmu (plagiátorství), tak i jako obrovský klad (Vetřelec je přeci jen jedním z nejlepších akčních thrillerů). Asi se nikdy nedozvíme, jestli je tato podobnost čistě náhodná, nebo zda se tvůrci záměrně inspirovali u tohoto snímku, ale jisté je, že částečně i díky tomu je Final Fantasy filmem, u kterého se rozhodně nudit nebudete. A to je přeci jen to nejdůležitější ze všeho.
Martin: Zdejší monumentální scenérie postapokalyptického světa blízké budoucnosti vám v mnoha případech prostě vyrazí dech. To samé se týká prezentace postav, které, pravda, nevyhlížejí zcela realisticky, ale takové detaily jako je organická textura pokožky a některé další impresivní maličkosti jsou prostě skvělé. Horší to je s motion capturingem. V některých scénách se postavy pohybují poněkud roboticky či nepřirozeně, na druhou stranu tu najdete spoustu momentů, v nichž byste nerozpoznali rozdíl mezi skutečností a pohybovou animací postav. Má největší výhrada však patří nulovým emociálním projevům. Přese všechnu snahu tu totiž nedokážete akceptovat pocitové změny ve tvářích hlavních hrdinů, kdy zejména doktorka Aki vzbuzuje mimořádně prázdný dojem. Dále zde cítím absenci charakterového vykreslení konkrétních postav a třebaže se v podstatě jedná o akční žánr, i v „Aliens“ jsem brzy nabyl pocitu, že jednotlivé členy elitního mariňáckého výsadku už trochu znám – tady to jsou všechno jen nic neříkající osoby na pozadí. Nicméně, abych pořád nehanil. Nadějete se zde zajímavého příběhu, byť pro mě byl místy poněkud nesrozumitelný. Netradičního zpracování nepřátelské mimozemské rasy a tady oceňuji zejména skvělé pasáže jejich střetů s lidskými vojenskými jednotkami, jež jsou mnohem působivější než hollywoodské trháky plné krve – viz Hvězdná pěchota. A zapomenout nemohu ani na velice pěkné hudební pozadí. Takže, pokud jste příliš nedali na obvyklé hype, hovořící o maximální fotorealističnosti filmu (což se podařilo splnit jen částečně) a tudíž od tohoto díla až zase tak moc neočekáváte, budete z kina určitě odcházet spokojení. Final Fantasy musíme brát především jako první a ještě ne zcela dokonalou počítačovou exkurzi do světa filmové tvorby a jako taková tu nastavila kvalitní startovní laťku pro své následovatele. Bruce Willis se však zcela jistě o svůj job bát nemusí. I když kdoví, jaká bude blízká počítačová filmová budoucnost…Takže pokud vůbec mohu nějak procentuálně zhodnotit svou spokojenost, tak asi takhle. Film pro mne, navzdory svému plochému zpracování, znamenal silný a hlavně zcela nový zážitek. Takže mnou obvyklé racionální počítání pro a proti u herních titulů dostalo vážnou trhlinu, z níž se na světlo dere 70%.
Mondy: Podle mého názoru sice není Final Fantasy naprosto špičkovým filmem - vadily mi na něm logické kiksy, používání ohraných schémat a podobně. Nelze mu ale upřít notná dávka té správné atmosféry, příběh postupně graduje a až skončí, budete se divit, jak rychle to ty zhruba dvě hodiny utekly. Obrovským kladem je také způsob zpracování, jenž nezná obdoby. Postavy sice nejsou jako živé, ale to Tom a Jerry také ne - a přitom se na ně každý rád podívá. Film Final Fantasy: Esence života zkrátka posunul hranice animovaného filmu hodně daleko. Kdybych měl hodnotit procenty, asi bych se pohyboval někde kolem 70%, což je poměrně slušný nadprůměr.
Alenka: Protože většinu mých dojmů už celkem trefně popsali kolegové, mnoho nevyřčeného toho pro mě nezbylo. Samotný příběh bych označila za klasické sci-fi – nic extra originálního, spíš směs osvědčených postupů, ale kdo má tenhle žánr rád, měl by být spokojen. Námitky bych měla především k animacím, které se mi zdály nepřirozené až na výjimky takřka po celou dobu – k lidským pohybům měly postavy ve filmu skutečně daleko a o jejich mizerné obličejové mimice už se tu zmiňoval Martin. Prubířským kamenem pak byly vypjaté scény, při kterých obvykle nějaké ty emoce pociťuji, ale v tomto případě jsem se za celý film nedokázala přenést z pozice nezúčastněného diváka do poněkud angažovanější polohy. Za zbytečně degradující považuji i použití směšných filmových klišé, kdy na například na otázku „Jsi v pořádku?“ odpovídá hlavní hrdinka pokaždé kladně, i když je evidentně v posledním tažení. Přes všechnu kritiku, kterou jsem teď na tento nepochybně novátorský počin snesla, bych neřekla, že Final Fantasy: Esence života je špatný film. Nemohl sice dostát pověsti, která se kolem něj vytvořila ještě před jeho uvedení do kin, ale ve svém žánru rozhodně nezapadne. Pominu-li své výhrady k realističnosti ztvárněním většiny postav, zůstane vcelku slušné sci-fi s nadprůměrně dobrým zpracováním (scény s Fantomy jsou opravdu úchvatné). Proto mi nezbývá než se přihlásit k již dvakrát uděleným 70%.