Nelžeme si do kapsy, hraní počítačových her není zrovna tou nejproduktivnější formou trávení volného času. Na druhou stranu je to opravdu zábavné a co by to bylo za život, kdybychom ho pořád brali jen vážně, že? Čas, který máme na tomto světě vyměřený, je jen krátký a každým okamžikem se zmenšuje, je proto žádoucí ho strávit ho co nejvíce naplňujícím způsobem, na pozdější reklamace se totiž zřetel brát nebude.
Ve hře celkem 21 dovedností, Hippo_R_Us jich zatím vyhnal na maximum sedm.
Hráč vystupující na redditu pod přezdívkou Hippos_R_Us se ve svém příspěvku přiznal, že má o svém konání pochyby. „Ptám se vás – jsem idiot, nebo je moje snaha působivá,“ táže se ostatních uživatelů sociální sítě a většinová odpověď se mu patrně líbit nebude – převládá názor, že je idiot. Jeho snaha stát se nejsilnější postavou na prvním levelu ve světě remasterovaného kultovního RPG The Elder Scrolls: Oblivion totiž není náročnou výzvou z hlediska obtížnosti, ale jen z hlediska časové investice. Člověk totiž při jejím plnění neprokáže mimořádný postřeh, taktiku nebo um, nýbrž musí pouze dokola opakovat v podstatě banální činnosti.
Ve velikém otevřeném světě Oblivionu si většina hráčů najde to své.
V sérii The Elder Scrolls se kromě klasického levelování, které hráčově postavě vylepšují celkové statistiky, trénují i různé dovednosti. A to ne tím, že si do nich čas od času můžete přiřadit nějaké nasbírané body zkušeností, ale prostě tím, že danou činnost praktikujete. Čím více mácháte mečem, tím větší zranění s ním způsobíte. Rozumíme si, ne? Maximální hodnotou pro každou činnost je sto bodů, čehož u většiny z nich nedosáhnete přirozeným hraním ani do konce příběhové kampaně.
Hippo_R_Us je ovšem trénuje cíleně. Stobodové hranice v atletice dosáhl tak, že neustále poskakoval v úvodní cele, kde je hráčova postava uvězněna. Opravdovou odhodlanost hraničící až s šílenstvím ovšem ukázal až při pilování magické školy mysticismu, což v praxi vypadalo tak, že stále dokola sesílal kouzlo jasnozřivosti (clairvoyance). Celkem mu to zabralo sto hodin reálného času, což sám nazval torturou.
„Vím, že to nedává žádný smysl ale věřím, že mé malé já by bylo hrdé a taky, že je to tak trochu cool,“ vysvětluje svojí motivaci v příslušném vlákně. Většina chlapců v pubertě se podle mého spíše těší až budou konečně souložit, řídit auto a pít pivo, budiž, každý jsme nějaký. Zajímavé na tom je, že podle všeho nejde o losera, který bez tak nemá co lepšího na práci, ale o fungujícího člena společnosti, který touto bizarní činností relaxuje. „Zítra podepisujeme smlouvu na náš první dům a po všem tom stresu jsou to právě chvíle jako tato, kdy si říkám, že, být dospělý nemusí být až tak špatné.“ A tak ve své činnosti bude nejspíše dál pokračovat, což mu ještě chvilku vystačí – dovedností je totiž celkem jednadvacet, na maximu jich má zatím „pouze“ sedm.
