S videoherním světem je často spojováno slovo závislost a není divu, když rodiče vidí své děti, jak šest hodin denně jsou na všech těch mobilech, tabletech a internetech a hrají a hrají a hrají. Není překvapením, že někteří lidé věří tomu, že stačí na dvě minut zkusit Candy Crush a z člověka se stane „závislák“.
Tak horké to není a byť je videoherní závislost aktuálně uznávána jako skutečná mentální choroba, příznaky se údajně vyskytují maximálně u 3 % hráčů. Jinak řečeno, ano, je tu riziko, ale to, že si na okamžik vyzkoušíte nějakou hru, automaticky nevede k doživotní závislosti, kdy si místo partnerky/partnera pořídíte Nintendo Switch a místo dětí dva GameBoye.
Na druhou stranu, většina z nás narazila minimálně několik her, u kterých strávila víc času, než by asi bylo zdrávo a došlo k typickému: „Dobře, ještě jeden level a pak půjdu spát…“
