Když společnost Epic v roce 2018 oznámila svůj plán spustit vlastní digitální obchod, nikoho to vlastně ani příliš nezajímalo (viz náš dobový článek). Nebyli zdaleka první, kdo se pokusil narušit prakticky monopolní postavení Steamu, snad až na GOG se však v této oblasti nikomu nepodařilo oslovit většinové publikum.
Hráči ze začátku nadávali na chybějící funkce herního klienta, dnes je situace odlišná.
Jenže Epic, podpořený zisky z globálního hitu Fortnite a financemi od čínských investorů, se do toho pořádně obul. Pod příslibem větších procent ze zisků se mu podařilo odloudit Steamu spoustu velikých herních hitů, pro které si za značné peníze zakoupil výhradní exkluzivitu. Tímto razantním krokem ovšem naštval hlasitou minoritu fanoušků Steamu, kteří nového hráče na trhu jednoduše nedokázali vydýchat, a tak jsme se v následujících měsících stali svědky poměrně nechutných akcí jako třeba review bombingu některých titulů nebo dokonce výhrůžek smrtí (viz náš článek).
Po čtyřech letech už se ovšem situace uklidnila. Drahých exkluzivit ubylo, uživatelská aplikace byla zásadním způsobem vylepšena a především – Epic si každý týden uplácí fanoušky hrou zdarma. A nejde o žádná béčka, vedle zajímavých projektů nezávislých vydavatelství se čas od času v nabídce objeví i nějaký AAA hit typu Grand Theft Auto 5, český Kingdom Come: Deliverance nebo třeba moderní trilogie Tomb Raiderů.
Metro Exodus je jedna z nejlepších her poslední dekády, ať už ji spouštíte přes cokoliv.
Za dobu své existence už Epic rozdal stovky her a já si je (i kvůli tomu, že o tom pravidelně píšu) všechny poctivě přidávám do knihovny. Aktuální Epistory nám sice stála jen za kratičký článek, pro mě osobně však byla přelomovým titulem. Díky němu se totiž situace obrátila, a tak má nyní v „epické“ knihovně více her než v té Steamové, kterou si buduji od roku 2010.
Je tu ovšem jeden podstatný rozdíl. I když jsem si na Steamu koupil ve slevových akcích desítky her, které jsem nakonec nikdy ani nespustil, o většině z nich mám alespoň rámcové povědomí. Zato o tom, co jsem za ta léta nahromadil v Epicu, nemám vůbec žádný přehled. Co víc, přestože si čas od času nějakou skutečně nainstaluji a vyzkouším, ve skutečnosti je nehraju. Za tu dobu existence obchodu jsem vlastně dohrál do konce jedinou hru, fantastické Metro: Exodus. A to jen proto, že jsem tehdy recenzoval a mám v něm téměř 60 hodin.
Epic většinou rozdává nezávislou produkci, čas od času ovšem vytáhne těžší kalibr. Jako například český Kingdom Come: Deliverance.
Co z toho vyplývá? Asi jen to, že jsem zdegeneroval v „páčkovače“ a většinově hraju na konzolích, protože už mě nebaví neustále rvát do počítače další a další peníze, abych se stejně musel dvě hodiny hrabat v menu a hledat, kde osekat detaily. Jenže v Epicu by se také měli zamyslet nad tím, jestli se jim stávající přístup vyplatí.
Ono přece jen ty hry zdarma něco stojí, a i když se takto podařilo oslovit masy, je také potřeba od nich nějaké peníze získávat zpátky. K čemu jsou miliony uživatelů, kteří jen hromadí hry, ale nevytvářejí komunitu ani dále neutrácejí? Samozřejmě do účetnictví amerického giganta nevidím, obecně jsem však z pohybu na internetu získal dojem, že stejně pragmaticky jako já (hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere) k hrám od Epicu přistupuje téměř každý. Vlastně si jen budujeme zásobu her „na důchod“, i když tak nějak v hloubi duše víme, že na ně stejně nikdy nebude čas. Nebo to máte jinak?
