15. Sid Meier’s Alpha Centauri
To by v tom byl čert, aby v roce nabitém perfektními strategiemi nevyšel žádný titul se jménem Sida Meiera v názvu. Alpha Centauri nejenže nabídla extrémně propracované mechanismy a možnosti, ale díky většímu důrazu na ekologii a filozoficko-politické otázky hra podle mnohých fanoušků dokonce převyšuje i slavnou Civilizaci. Zvuky ovšem nebyly opravdu nic moc.
Dobová recenze: „Zvukově se mi hra zdála průměrná. Podivné zvuky, do toho přimíchaná divná muzika, která, když chtěla, tak byla velmi zajímavá. Namluvení hry je taky průměrné, přijde mi však, jako by herci, kteří hry dabovali, byli u mikrofonu totálně znudění a zhulení...“
16. Soulcalibur
Dreamcast se u nás sice neprodával příliš dobře, přesto na tomto místě není možné nezmínit jednu z nejzásadnějších (a nejlepších) bojovek historie. Fantasticky plynulé animace, pohyb do osmi různých stran, propracovaná, efektní komba, parádní postavy, a spousta návykového obsahu vynášela Soulcaliburu maximální hodnocení a závist majitelů ostatních platforem. Série se loni dočkala šestého dílu, kde nechybí ani zaklínač Geralt.
Dobová recenze: „Přes usilovnou snahu cokoliv ‚pohanit‘ na tomto titulu mě trochu zklamala pouze jedna jediná drobná věc. A tou je malé využití vibrací při bojích. Čekal jsem třesavku při smrtonosných úderech a záchvěvy při pádech. Ale vibrace jsou pouze občasné a s poměrně malou intenzitou. To je ale opravdu jen drobná výtka, jinak je to bezpochyby nejlepší bojovka pod sluncem všech dob, modla všech vyznavačů tohoto žánru a absolutní nutnost vlastnictví. (…) Hry jako tato mě jen utvrzují v přesvědčení, že Dreamcast má širokou základnu opravdu kvalitních titulů.“
17. Silent Hill
Éru prvního Playstationu si navždy budeme pamatovat mimo jiné i pro dvě legendární hororové značky. Zatímco Resident Evil se inspiroval zombie horory od Johna Romera a jeho druhý díl se přiklonil k větší akci, Silent Hill byl trýznivým psychologickým zážitkem s okultní tematikou, jenž často děsil spíše tím, co jste ve hře neviděli. Hustá mlha skrývala pokřivené, bizarní nestvůry, na jejichž blízkost vás upozornil statický šum přenosného rádia. Silent Hill fungoval i proto, že jeho prostředí působilo nezvykle povědomě. Místo skvadry neprůstřelných, vyrovnaných superhrdinů tu hlavní postavy byly zranitelné a vůči okolí téměř bezmocné. Za vpravdě legendární lze označit i soundtrack od Akiry Yamaoky. Hra s velkým přesahem znatelně ovlivnila i populární seriál Stranger Things. O druhém dílu a celé sérii jsme vám loni přinesli obsáhlý článek.
18. System Shock 2
Strhující příběh s parádní atmosférou a jedním z nejlepších herních záporáků vůbec si zaručeně pamatují ti, kteří měli to štěstí si tuto pecku od tvůrců pozdějších Bioshocků a Thiefů zahrát. System Shock 2 nejenže dokázal, že herní příběhy nemusí být přímočará jednoduchost, ale perfektně skloubil několik žánrů do jednoho úžasně hratelného celku. Vrátí se někdy? A bude stát za to?
Dobová recenze: „Konečný verdikt je v případě System Shocku 2 zcela jednoznačný – možná to zní jako otřepaná fráze, ale pokud se chcete bez uzardění nazývat hardcore počítačovým hráčem, tuhle hru prostě musíte mít!!! Tento žánr sice zdaleka nepatří k mým favoritům (tam se řadí simulátory a sporty), ale ať si fotbalisti a hokejisti říkají, co chtějí (promiň, NHL 2000) – tohle je podle mě hra roku 1999!“
19. Tony Hawk’s Pro Skater
Kdo by to byl řekl, že jedna z nejzásadnějších značek celé konzolové generace se bude točit kolem skateboardingu? Jenže studio Neversoft dokázalo s pomocí Activisionu nabídnout mimořádně vyladěnou hratelnost, která si hráče dokázala omotat kolem prstu a nutila jej překonávat další a další výzvy. Velký podíl na úspěchu hry měl i chytlavý soundtrack, který hře padl jako ulitý. Mezi inteprety nechyběly kapely jako Goldfinger nebo Dead Kennedys. Můžete sice namítnout, že druhý THPS jedničku po všech stránkách překonal, bez prvního dílu by ale nebylo na čem stavět. Hra zaznamenala ohromný úspěch a nejednoho teenagera donutila vyzkoušet skateboarding i v reálu.
20. Unreal Tournament
Válka mezi Unrealem a Quakem byla nelítostná, což jenom podtrhuje vysokou kvalitu obou těchto her. Také Unreal bodoval parádními mapami a mimořádně vyváženým zbrojním arzenálem. Jeho celková modifikovatelnost, pestrost a snad i větší přístupnost mu hrála do karet. Na rozdíl od Quakea se arénová akce dočkala tří pokračování. Snahu o jeho nedávné oživení bohužel v podstatě zařízl superhit Fortnite. Podobné hry dnes prostě tolik netáhnou.
Dobová recenze: „Jak můžete vidět z obrázků, tak grafice Unreal Tournament nemůžu naprosto nic vyčítat, snad jen že Q3 má přece jenom o něco málo grafiku lepší, ale to je jen detail a koneckonců grafika Unreal Tournament je přesně taková, jaká by měla být. Na rozdíl od Q3 není kýčovitá, je ladná, neonová a místy skoro snová, prostě krása, která opět potvrzuje, že Fire enginu ještě neodzvonilo, ba co víc, ještě se ledasčeho dočkáme (Duke Nukem Forever).“
Velmi čestná zmínka |
*Do ankety byly zahrnuty hry dostupné u nás v roce 1999. Proto zde nenajdete například The Longest Journey, Gran Turismo 2, EverQuest a mnohé další tituly. Nedostalo se ani na betu Counter-Striku, který byl oficiálně vydán o rok později.