Když jsem nedávno tak procházel rubriku Klasika, s hrůzou jsem zjistili, že o hře Duke Nukem 3D jsme zatím na BonusWebu nenapsali ani řádku. A přitom se jedná o titul, který se nesmazatelně vryl do paměti všech milovníků 3D akcí, a to navzdory skutečnosti, že ne každý se setkal s plnou verzí a musel se tedy spokojit s jedinou sharewarovou epizodou. I ta však byla natolik působivá, že se k ní stále stovky, ba i tisíce hráčů vracejí a připomínají si ty krásné zlaté časy, kdy byl Duke Nukem 3D králem. Nebudu zastírat, že sám do této kategorie patřím a nenechám si ujít jedinou příležitost, abych v deathmatchi nerozdrtil své "mobilácké" redakční kolegy (že, Hajmare, že, mistře Holíku :o) ).
Ale dost planých řečí, přejděme od vychvalování sebe sama ke skládání komplimentů tomuto produktu společnosti 3D Realms. Co vlastně hráče na Dukovi tolik zaujalo? Určitě to nebyl příběh, který zde sice je (a dokonce plynně navazuje na předchozí dva arkádovité díly), ale v té záplavě příšer jej stejně nikdo příliš nevnímá. Nebudou to ani zbraně, protože ty najdeme u jiných obdobných titulů lepší. Spíš za to všechno Duke Nukem 3D vděčí 
velice kvalitnímu, vtipnému a hlavně neotřelému designu úrovní, pestré škále prostředí a nepřátel a vskutku nebývale vysoké hratelnosti. Svou roli zde také bezpochyby sehrál Dukův suchý humor a interaktivita prostředí. A to nemluvíme o tom, že prostředí je zde pro hráče mnohem zajímavější, než například u Dooma.
Celá hra je doslova prošpikována všemi možnými vychytávkami, které vás přinejmenším při prvním kontaktu pěkně vyvedou z míry. Zde mám na mysli například nástražné miny s fotobuňko, zmenšovací paprsek, který z vás (či vašich nepřátel) na určitou dobu udělá neškodné skřítky, či nutnost probourávat se stěnami v případě, že žádná jiná cesta už nikam nevede. Možná namítnete, že to jsou jenom drobnosti, ale právě ty dělají z třetího dílu Duke Nukema hru, na kterou nikdy nezapomeneme. Co také mnozí z nás při hraní ocenili, byl pohyb ve vodě, který dal některým misím zcela nový rozměr. Vzpomeňme si například na horké chvilky v potápějící se ponorce, kdy bylo zapotřebí zabít protivníky, zjistit kód pro otevření poklopu a přitom se neutopit. Ne, že by byl tento úkol až tak těžký, ale ruku 
na srdce, zažili jste u Dooma něco takového? Já tedy ne.
Zmíněn zde byl humor, a ten se zde vyskytuje hned na dvou frontách. První jsou pochopitelně hlášky samotného Duka, ve kterých často nechybějí dvojsmyslné narážky (jak jinak si vyložit větu "I don't have time to play with myself" - Nemám čas si hrát sám se sebou). Mnohé citace se dokonce staly natolik nesmrtelnými, že se bezpochyby objeví i v pokračování Duke Nukem Forever. Druhou formací útočící na vaši bránici je způsob, jakým se na hře vyřádili designéři úrovní. Nabídli nám příšeru, kterou zastihnete sedící na záchodě, příšeru sledující peepshow, kulečník zdarma, o překvapeních v zábavním parku ani nemluvě. Skoro se zdá, že tvůrci se při vymýšlení bavili stejně tak dobře (pokud dokonce ne ještě lépe) jako my při hraní. Jen je škoda, že humorných situací postupem času ubývá a i Duke se stává jaksi vážnějším. Úrovně si naštěstí ponechávají svou kvalitu až do konce, takže se sice nebudete tak často smát, ale i tak se budete bavit.
Obrovskou zábavu poskytuje Duke Nukem 3D i ve své multiplayerové podobě. A to dokonce i v případech, kdy nebojujete proti duu H+H (viz úvodní odstavec - sorry, pánové, nemohl jsem si to odpustit :o)) ). Spojit se může až osm hráčů, přičemž na výběr je deathmatch a kooperativní mód. Asi netřeba zdůrazňovat, že deathmatch je mnohem, mnohem záživnější.
Samozřejmě, že i na této hře by se našly chyby. Pár mě jich i napadá (jako např. umělá inteligence nepřátel), ale upřímně řečeno, nikdy jsem neměl to srdce otcům třetího Nukema něco vyčítat. Dle mého názoru odvedli naprosto špičkovou práci a přichystali nám neskutečně kvalitní zábavu na celé týdny, měsíce, v mém případě dokonce roky. Děkujeme, pánové.
