Navzdory všeobecným předpokladům mnoho lidí z hraní videoher nevyroste a věnuje se mu i v dospělosti. Samozřejmě při běžném zaměstnání a po založení rodiny už na tento koníček zdaleka není tolik času jako během studia, kdy byl hráč schopný propařit celé dny v kuse.
Člověk je tak většinou rád, když si na hraní dokáže párkrát týdně urvat hodinku dvě před spánkem. Čas však ve skutečnosti není jediným problémem. Vzhledem k astronomickým nákladům na bydlení musí většina lidí slevovat ze svých nároků a vlastní „domácí jeskyně“, kam se člověk může zavřít před okolním světem, je pro ně nedostupným snem.
Proto se hraní her postupně přesouvá do obýváků, což však přináší jistá specifika. Například stále rostoucí popularitu herních konzolí. Takový futuristicky vypadající PlayStation 5 sice v konzervativně zařízených místnostech působí jako pěst na oko, ovšem dá se snadno schovat do skřínky pod televizí.
Jenže, co když člověk nedá dopustit na hraní na PC? Pak to má mnohem těžší. Decentně vypadající PC, která mohou sloužit jako multimediální centrum, sice pořídit lze, ovšem hráči potřebují výkon a moderní grafiky schopné rozběhat novinky na plné detaily, už tak snadno neschováte.
K tomu je pak samozřejmě nutné ještě připočítat neméně velký motherboard a ještě to celé nějak uchladit. Moderní herní PC jsou tak často veliká „monstra“ maskující svoji nevzhlednost za kolotočářská LED podsvícení. Což sice může vypadat cool u streamerů na Twitchi, ovšem zkuste si něco takového prosadit před partnery. Anebo radši ne, buďte rádi, že mají pro vaše neproduktivní zírání do obrazovky pochopení a raději je už dál víc neprovokujte.
Dánský architekt a grafický designér Morten Foller Larsen se však tento problém rozhodl vyřešit kreativně a vlastnoručně si pro herní „železo“vyrobil minimalistickou dřevěnou skříň, která nejenže v jeho obýváku nepůsobí trapně jako ponožky v sandálech, ale naopak jako pohledná dekorace. Při výrobě se totiž nechal inspirovat „zlatým věkem“ dánského, skandinávského a severského nábytkářského umění od 30. do 70. let. Samozřejmostí je pak naprosté minimum kabelů a minimalizace hluku.
Jak si asi dokážete domyslet, výroba něčeho takového nebyla nic snadného a vyžadovala velikou míru tolerance od jeho partnerky. „Vzal jsem si v práci týden volna, abych mohl skříň vyrobit přímo v našem obývacím pokoji. Každé ráno odváděla našeho syna do školky, abych si mohl přinést všechno nářadí a pak ho zase stihl uklidit, než ho zase vyzvedne. Věděla, že nepořádek v našem obývacím pokoji je jen dočasný, a ví, jak moc rád tvořím rukama,“ popsal mi Morten v e-mailu složitý proces vzniku svého díla.
Celkem mu jeho výroba zabrala něco mezi 60 a 70 hodinami, včetně ručního skicování, 3D skicování, nakupování surovin (pořídit si kvůli tomu musel ponornou pilu), samotné práce se dřevem, samotného sestavování a nakonec úklidu. Kromě estetického dojmu kladl veliký důraz na tichost celé sestavy, což vyžadovalo vymyslet dobré proudění vzduchu (do vodního chlazení si netroufl) a také tlumení vibrací.
Výsledek se však bez debaty podařil a kromě pochvaly od přítelkyně, která, ač sama nemá ke hrám bližší vztah, počítač schválila pro použití v obýváku, se mu dostalo velikého respektu i na specializované moderské stránce Builds.gg. Objevily se i hlasy, že by měl tyto skříně vyrábět na zakázku.
Celý příběh má ovšem i svojí stinnou stránku – Morten mi přiznal, že na hraní stejně nemá ani zdaleka tolik času, kolik doufal, a tak PC zapíná jen párkrát týdně. Dnes stále solidní grafická karta 3070 tak většinou mrhá svým výkonem na jednoduché dětské tituly, které hraje se svým malým synem. Ale doufá, že do budoucna se to zase změní, ostatně skříň stavěl i s tím, aby šla později snadno upgradovat.