Po hektickém týdnu plném těžko uvěřitelných, leč přesto reálných, událostí je na čase vrátit se zpět k čistě herní tematice. Přeci jenom je sobota dnem odpočinkovým. Odpočívat se dá ostatně všelijak – například u dobré hry. Co třeba Final Fantasy IX, nebo Red Alert 2? Že nemáte strategie rádi – tak co třeba Gran Turismo 3, nebo NHL 2001? Nevoní vám ani sportovní hry? Quake 3, Icewind Dale, popřípadě Falcon 4 to jistí. Stačí se podívat na jména těchto titulů a člověk si představí desítky hodin skvělé zábavy, které prožil jak přímo u nich, tak u jejich předchůdců, následníků či datadisků. Vítejte do stojatých vod slavných herních sérií, čili „brands“, které mají miliony skalních fanoušků slepě kupujících všechna další pokračování. Ano, opravdu slepě – lavina nadávek, která se na mou hlavu snesla, když jsem si na loňské E3 dovolil po hodině hraní bety kritizovat některé prvky ještě nevydaného Diabla 2, toho byla jasným důkazem...
Vůbec nejklasičtějším případem společnosti, která se zajímá o čistě „brands“ tituly, je Electronic Arts, přesněji řečeno EA Sports. Situace v této pobočce mamutího vydavatele dospěla doslova do extrému – jejich tituly mají natolik silné postavení na trhu a natolik skvělou pověst, že se (zatím) konkurenci nevyplatí investovat do vývoje her, které by jim mohly plnohodnotně konkurovat. Ono také není divu – zatímco ostatní by začínali takříkajíc „od píky“, stojí za vývojáři EA Sports více než pětileté zkušenosti s výrobou nejlepších her ve svém oboru. Ano, objevují se hlasy, že jak NHL, tak FIFA rok od roku upadají a stávají se jenom extrémně předraženými datadisky, ale jakmile vyjde nový díl, stejně půjde většina oněch kritiků do obchodu, koupí si ho, a začne v něm pořádat turnaje. Sebevědomí vydavatele i vývojářů tak má prostor k dalšímu růstu, ale zároveň se ztrácí určité množství motivace – proč by se měli tvůrci hry piplat s nějakou extrémně složitou implementací pokročilé inteligence brankářů a zamezení stoprocentních gólů jednou provždy, když si nový díl stejně koupí všichni, co hokej na počítači hrají. A upřímně řečeno, nelze se ani jedné straně divit...
Co vlastně stojí za nevídaným rozmachem všech těch pokračování a natahování slavných sérií pomalu až do nekonečna? Hlavním důvodem jsou již tolikrát omílané peníze – těch je potřeba na vývoj kvalitní hry čím dál více a s rostoucími částkami je stále těžší jejich obhájení před vydavatelem. A takoví vydavatelé dokážou být často pěkné držgrešle – něž „pustí chlup“, pokládají různé nepříjemné otázky jako „Co ti lidé už dokázali? Mají se o co opřít? Jaká bude odezva trhu?“. Pokud byste například před několika lety přišli coby český vývojář, který chystá revoluční pěchotní simulátor z dob studené války, za zástupci Electronic Arts, mohli by vás odpálkovat s tím, že „válečné hry už nikdo nehraje a my nebudeme financovat propadák“. Co by však řekli nyní, kdybyste chtěli coby vývojář nejúspěšnější české hry, která úspěšně atakuje hranici milionu prodaných kusů, financovat druhý díl? Odpověď je zřejmá, stejně jako fakt, že si onen tým pro spolupráci na pokračování s velkou pravděpodobností smluvně „podržel“ vydavatel původní hry. Je nám líto, pánové z EA, zkuste to někdy jindy...
Specifický případ „brands“ představují jména slavných osobností. To ostatně potvrdil při našem rozhovoru i Sid Meier, když přiznal, že jeho jméno na krabici je velmi silnou zbraní při hledání vydavatelů nových her. Potenciální zákazník bude spíše důvěřovat hře, která má v názvu jméno legendárního vývojáře, protože si automaticky spojí nový titul s úspěšnými počiny z minulosti. Jenom pozor na „devalvaci“ jména celebrity – stačí dvě, tři vyloženě nepovedené velké hry v řadě a ona spotřebitelská důvěra je tatam. To ostatně platí i o ostatních sériích – úspěch právě chystaného dílu totiž razantně ovlivňuje množství prostředků vydaných na pokračování, ale s rostoucím číslem ustupuje i tento faktor do pozadí. Pokud bude propadákem „dvojka“ s „trojkou“, může se celá série odepsat. Pokud se však nepovede desátý díl, neděje se nic zas tak tragického – série žije dál a autoři se navenek prezentují jako „poučení neúspěchem“.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že kvůli těm všem pokračováním úspěšných her nezbývá prostor pro zbrusu nové projekty, nejde o situaci, kterou by musel člověk jednoznačně odsuzovat. Pokračování již hotových her totiž umožňují efektivnější práci s finančními prostředky na vývoj, kterých je ještě ke všemu ve většině případů více než v případě debutujících titulů. Proto je také nejlepší závodní hrou GT3, nejlepším hokejem NHL2001 a série Final Fantasy, Baldur’s Gate či Command & Conquer kralují svým kategoriím. Obrovská síla zkušených herních týmů spolu s dostatečným množstvím peněz zkrátka udělá svoje. Zároveň však na trhu bude vždy existovat prostor pro ambiciózní nové projekty, byť to jejich autoři nebudou mít tak jednoduché, jako před pár lety. I mezi vydavateli se najde relativně dost lidí, kteří dokážou reálně zhodnotit kvality nabízené hry...
Ještě k otázce z nadpisu článku – dočkáme se opravdu NHL 2005 a MGS 6? Jsem pevně přesvědčený, že pokud nedojde k výraznému zemětřesení na herním trhu, tak ano – jakkoliv mohou vývojáři rezolutně prohlašovat, že „druhý díl je poslední“, síla peněz nakonec zvítězí. A zachování světa i idey MGS je logickým komerčním krokem, byť třeba za cenu změny názvu a smrti původního hrdiny.
