Bleskově jsem uhnula Calidorově ráně a popohnala svého mustanga ke klusu.
"Ort Rel!" ozývalo se za mými zády. Sharlotha - svým kouzlem mi vysála část mé magické síly. Calidor mě dojížděl. Napřáhl se svou stříbrnou halapartnou a sekl. Jeho rána měla velkou razanci a já sotva stačila krýt svým štitem. Stačilo málo a Cali by můj kryt prorazil jedna báseň. Opět jsem jen odsekla a můj must mě unášel z Calidorova dosahu.
"Kal Vas Flam!"
Ohnivý výboj mě na chvíli zastavil. Ucítila jsem velmi nepříjemnou bolest a taky to, jak mé tělo odolává magii. Sharlotha mi nadběhla. Už už se zdálo, že jsem v pasti. Bleskovou rychlostí jsem švihla jejím směrem, takže kdyby mi neuhnula, můj meč by ji jisto jistě zasáhl. Naštěstí ustoupila. Calidor se už po mně oháněl, ale já byla rychlejší.
"Ort Rel! Ort Rel!"
Sharlotha se vítězně usmála. Začala jsem ujíždět, co mému koni nohy stačily.
"An Ex Por!"
Zpoza rohu na mě opět vystartoval Calidor. Sharlotě se kouzlo nezdařilo, takže měla smůlu. Okamžitě jsem blokovala Calidorův útok, vrátila mu úder a pryč. Udeř a uteč, říkala jsem si v mysli. Vítězně jsem si pískala...
"Ort Rel! Ort Rel!"
A nedostaneš mě a nedostaneš, bručela jsem si pro sebe.
"An Ex Por! In Ex Grav!"
Něco je špatně, uvědomila jsem si, když jsem zjistila, že se nemůžu pohnout. Calidor přijel až těsně ke mně a začal pomalu tleskat.
"Zase bys byla mrtvá, Jo. Kolikrát ještě uděláš tu stejnou chybu? Ty se pokaždé necháš uhnat..."
Jednou rukou mávl na Sharlothu.
"In Por Ylem!" Stačila jediná magická šipka a já byla opět volná. Tyhle cvičení mě jednou zabijou, pomyslela jsem si.
"Právě naopak, Johauno, jednou ti ten život zachrání," odpověděla Sharlotha, která se naučila jeden zlozvyk - a to čtení v cizí mysli.
"Pro dnešek toho necháme. Jdu ještě prohnat pár Orderů. Večer se sejdeme u gildy."
Věnoval mi jeden káravý pohled. Jen jsem mlčky kývla hlavou na souhlas a únavou klesla do trávy.
Jak jsem se blížila k sídlu Zlatého Kruhu, přemítala jsem, kolik lidí tam na mě již čeká. Trochu jsem se opozdila, protože jsem usnula a probudila se později, než jsem měla původně v plánu. Už se stmívalo. Doufala jsem, že nejdu pozdě a ještě čekají.
"Ahojky, Jo,“ zaslechla jsem, sotva má noha vstoupila do guildy. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Pertha podřimoval, Lance byl jako vždy v dobré náladě, Julča krmila svého koně a Skafloc vypadal, jako by byl duchem nepřítomný.
"Moc se nás tu tedy nesešlo," poznamenala Julča, když se podívala okolo sebe.
"Ještě chvíli počkáme," promluvil Pertha nečekaně. Pak zase sklopil hlavu a opět to vypadalo, jako by spal.
"Tak kam dneska?"
Pertha zvedl hlavu a otočil se Skaflocovým směrem. Chvíli uvažoval, ale mně to přišlo jako celá věčnost.
"Destard," odpověděl krátce.
Destard, opakovala jsem si. Naštěstí to není má první navštěva, takže už vím, co od toho můžu očekávat.
"Klerik dnes nebude?" ozval se Lance
"Asi ne," pospíšil si Skaf s odpovědí. Sotva to dořekl, do místnosti vešel Toms, jeden z našich předních léčitelů. Oddychla jsem si. Kdyby totiž nepřišel, vše by bylo daleko horší.
"Vida, takže klerika máme,“ poznamenal Lance a pohodlněji se uvelebil na židli. Do místnosti se vřítil Nobody, celý rudý a zadýchaný.
"Už jsem tady," vyhrkl, sotva popadajíc dech. Čekali jsme ještě několik minut, ale nikdo již nepřicházel. Vyšli jsme ven a Pertha vykouzlil portál.
"Počkejte na mě, stůjte!" zaslechla jsem Danielčin hlas. Rychle proběhla portálem, po ní Pertha, pak Lance, Julča, Skaf, Nobody a nakonec já. Calidor opět nikde!
První věc, kterou jsem uviděla na druhé straně portálu, byli dva mladíci z guildy, jejíž název mi vypadl z hlavy, jak se bijí se skupinkou orků. Pertha popojel směrem k nim.
"Kolik je vás uvnitř?"
Jeden z mladíků se s bázní zadíval na "pana cechmistra".
"Jen my dva. Nikdo další tu s námi není."
Tahle odpověď nás uspokojila, dávala nám totiž volnou ruku při vybíjení obyvatel Destardu, kteří si stejně nic jiného nezaslouží.
Vjeli jsme do ztemnělé jeskyně. Před námi se rozkládalo veliké otevřené prostranství. Zvědavě jsem popojela kupředu. Nejsme tu sami, pomyslela jsem si, když se ve stínu mihl jeden ohnivý elementál. Tedy, abych byla přesná, bylo jich tam o něco více... Elementál mě musel zahlédnout, protože vykouzlil ohnivou zeď přímo na mě. Plameny po mně natahovaly své ohnivé jazýčky a já chvíli myslela, že uhořím. Rychle jsem ohnivou zdí projela. Polila mě vlna nesnesitelného horka, které k mojí úlevě opadlo, sotva jsem se dostala ke zbytku družiny. To už se na nás ale hrnuli dva ohniví elementálové, kteří se nám rozhodli zatopit. A to doslova.
Pertha není neslušný, a tak je okamžitě pozdravil dvěma dobře mířenými "Por Ort Grav". Lance se Skafym se proti nim ihned rozjeli. Toms využil přítmí, které zde vládlo, a ztratil se ve stínech. Julča s Danielkou si připravily své kuše a jaly se do nich střílet. Elementálové okolo sebe rozdávali rány. Mno, nechat se od nich ošklivě popálit není zrovna nejlepší způsob trávení podzimního večera. Zatímco Lance, Nobody a Julča s Danielka tloukli do jednoho, na mě, Perthu a Skafa zbyl ten druhý. A aby toho nebylo málo, vyběhli na nás ještě agapitoví strážci s vodními elementály.
"An Ex Por!"
To byla jediná možnost. Některé znehybnit, jedny zabít, a pak dotlouct ten zbytek. Julča obrátila svou pozornost na vodního elementála, v okamžení se k ní přidal Nobody a já po chvíli také, protože spálení od ohnivého jsem si užila dost. Navíc Skafloc s Perthou a Lancem si s nimi poradili hravě i beze mě.
"Tudy," vedl nás pak Pertha po úzké cestičce nahoru. Chvíli jsme jeli bez vyrušení, ale potom se jeskyně dělila na dvě strany.
"Opatrně, tam vpravo bývají draci."
"Právě proto se vydáme přímo tam."
Pertha mě nepotěšil.
Obrovitý drak s hnědými šupinami si nás chvíli zlostně prohlížel. Jeho velikost byla úctyhodná, ale už jsem viděla větší a strašnější exempláře. Skafloc byl první, kdo se proti němu rozjel. Když
mu zasadil první ránu, i my ostatní jsme se jali vzít ho útokem.
"Miluju draky!" zakřičel Skaf v bojovém zápalu.
"Já ne!" zareagovala jsem pohotově a uhnula drakovu útoku.
"Jo, miluje jen Calidora," vmísil se Lance do rozhovoru. To mě dohnalo téměř k nepříčetnosti.
"Kdo to řekl?! Ten kdo to řekl je mrtvý!" Rozzlobeně jsem sekla do drakova pařátu. Pertha drakovi projel mandle několika kouzly a za našimi zády se neustále ozývalo zpěvné "An Mani, An Mani" v podání Danielky a Julči. Z temného zákoutí proti nám běžel podivný elementál nazelenalé barvy. A hned za ním dva golemové. Je jich moc, pomyslela jsem si úzkostlivě.
"Hoj lidi!" ozvalo se za námi. To je přeci GreyWolf a není sám! Spolu s ním přišel jakýsi vamp a člověk, jehož jsem rovněž neznala.. Společnými silami jsme zdolali jak draka, tak jeho společníky.
"Kde jsou všichni? Je nás tu sotva půlka," zašveholil vamp Blade, který o sobě tvrdil, že je Chihuriho příbuzný. V jednom měl pravdu. Nějak jsme se rozprchli každý jiným směrem, což mělo za následek strašlivý zmatek.
"Klid, pojedeme dál. Snad je nějak najdeme," snažil se Skafloc o uklidnění situace.
Chodba se větvila do tří stran.
"Nahoru, jedem na sever!" zaslechli jsme odněkud Perthův hlas. Míjeli jsme několik golemů a zamířili severně - jak nám přikázal Pertha. Netrvalo to moc dlouho a připojil se k nám i zbytek družiny, včetně mého učitele Calidora, který se někde opozdil. Asi ho zdrželi ti Ordeři, o kterých mluvil...
Za několik okamžiků se nám naskytl hrůzostrašný pohled...
Na hromadě zlata si v klidu hověl obrovitý stříbřitý drak. Vypadal dost nevzrušeně, dokonce ani náš příchod ho nepřiměl zvednout se ze svého pokladu, který mu sloužil jako poduška. Oněměla jsem úžasem, protože tak strašného, ale zároveň krásného draka jsem v životě neviděla. V tu chvíli zpozorněl a upřel na nás své karmínově rudé oči. Odfoukl si. Znělo to jako přiškrcené zahvízdání. Otevřel svou obrovitou tlamu a odhalil desítky zubů ostrých jako břitva.
Dokonce i Pertha draka sledoval s údivem. "Nikdy jsem nic podobného neviděl."
Drak se k nám začal zlověstně přibližovat. Krutý pohled nás před ním varoval. Téměř v okamžení z drakovy tlamy vyšlehl mocný plamen. Rychle jsme se kryli za svými štíty, nechávaje Julču, Danielku a Perthu, aby se za námi schovali. Vrhli jsme se na něj. Sotva naše zbraně dopadly na drakovy šupiny, ozvalo se zacinkání. Způsobili jsme mu jen malé škrábnutí! V mžiku drak zaútočil svým ocasem. Můj kůň se splašil a začal se vzpínat. Nakonec mě shodil. Netrvalo to dlouho a drakovy drápy se zaryly do těla mého koně. Ten ještě zařehtal, než zdechl. Když se drak nabažil té kruté hry, odhodil zdechlinu s neuvěřitelnou lehkostí, což ve mně vzbudilo hněv a strach zároveň. Nobody ho sekl do šlachy na pařátu. Drak příšerně zařval, ohnal se po něm, ale Nobody měl dostatek rozumu, aby se stáhnul. Skafloca minul, Lance se obratně skrčil, na Caliho nedosáhl, dokonce ani GreyWolfa se mu nepodařilo zasáhnout. Já nestačila včas zareagovat, a tak mě drak sekl svým pařátem. Jeho drápy prošly skrz róbu, skrz kovový nárameník, skrz rameno... ochromující bolest... Mrštil mnou, podobně jako to předtím udělal mému koni, proti mým přátelům. S hlukem jsem dopadla na zem. Chvíli jsem jen pozorovala vyděšené pohledy svých spolubojovníků... pak byla tma...
Když jsem přišla k sobě, skláněl se nade mnou Toms. Kousek od nás zuřil krutý boj mezi lidmi a jedním strašlivým drakem. S počátečními potížemi jsem vstala. Jeskyní znělo mně známé "An Mani", chvílemi se blýskalo a Julča s Danielkou zasypávaly draka šípy. Lancův kůň se splašil a
shodil Lanceho. Rozběhla jsem se jim na pomoc. Calidor se Skaflocem dělali, co mohli, ale drak byl rychlejší. Než se Lance vzpamatoval, drak ho probodl ostrými drápy skrz na skrz. Z jeho úst vytékal pramínek krve. Po chvíli se bezvládně sesul k zemi. Jeho věrný mustang Stínovlas měl větší štěstí, podařilo se mu uniknout. Ovládl mě hněv. Odstrčila jsem Calidora a rozmáchla jsem se. Někdo zařval: "Nééééééé!" Projela mnou ostrá bolest a v okamžení byla tma...
Zaostřila jsem. Rozhlížela jsem se okolo sebe. Drak nikde.
"Drak někam zmizel!"
Zadívala jsem se na Skafloca. Asi to opravdu myslel vážně. Co nám zbylo? Nic jiného, než jít a toho draka najít.
Našli jsme ho ve stejném patře, jen o kousek dál. Sesypali jsme se na něj jako vosy. Nikdo s ním neměl slitování, stejně jako drak nešetřil nás. Skaflocovou hrudí projel drakův pařát, ten upustil svůj štít, ale stále vzdoroval. Několikrát draka sekl, ale zranění ho přemáhalo. Ztratil rovnováhu a spadl na zem. Drak ho začal drtit svým pařátem. Calidor se rozzuřil a přeťal drakovy šlachy. Dračí krev v tu chvíli cákala všude okolo. Do Skafova těla se zabořil drakův ocas. Ten zasténal bolestí a klesl bez života na zem. Pak přišel mohutný plamen, poté už jen strašlivá bolest a milosrdná temnota...
"To není možný! Ten parchant! Zas zmizel!" vztekal se Skafloc. Ostatní s ním naprosto souhlasili. Lancem hýbal hněv, jiní již byli unaveni.
Z naší výpravy se stal hon na draka. Pertha nás vedl, jako by přesně věděl, kam máme jít. Draka jsme našli až velmi hluboko. Už žádné váhání, bez milosti jsme se na něj sesypali. Uviděla jsem nebohého Blada. Drak ho držel ve své tlamě. Pak už jen zapraskaly kosti... Vzplanuli jsme spravedlivým hněvem. Drakův řev se sléval s našimi nářky a projevy bolesti.
K našemu boji se nečekaně připojil Wader, což byla vítaná posila. Ani jsme se nestačili nadít a drak zmizel v oblaku dýmu. Opakoval se hon a hledání. Vrátili jsme se o jedno patro výše. Chvílemi nás obtěžovali golemové a jiná havěť, ale tentokrát jsme šli po něčem větším.
"Chci hlavu toho draka!" zakřičel Skaf.
"Já taky!" ozvala jsem se. Hlasitá vlna podpory potvrzovala náš hněv.
"Musíme ho prostě dostat!"
To, co se odehrálo chvíli nato, byl šok. Drak rozséval smrt všude okolo sebe, ale bylo vidět, že mele z posledního.
Nářky, bolest, výkřiky, krev a smrt...
Grey, Julča, Toms, Wader... boj, bolest a... tma.
"...musí chcípnout!" Skafloc s Tomsem mi pomohli na nohy. Cítila jsem se neuvěřitelně zesláblá. Jediné co mě popohánělo, byla touha po krvi toho hada, protože nechat to stvoření dýchat by byl hřích!
Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Já jsem se hned ztratila, a když jsem našla Bladea, Lanceho a Nobodyho, vzdychla jsem. Sváděli nerovný boj s elementály. Mé tělo oslabovala zranění, jed a únava, ale přesto jsme si s nimi nakonec poradili.
"Je mrtvej, je mrtvej!" uslyšela jsem hlas svého učitele. Pocítila jsem velké zklamání nad tím, že jsem toho hada neviděla zemřít.
"Vypadnem odtud!" zavelel Pertha, když se k nám došoural spolu se zbytkem.
"Kal Ort Por," zašeptala jsem z posledních sil. Už jsem se bála, že to nedokážu...
Únava, zranění a jed v mé krvi si již vybíraly svou daň, ale navzdory tomu jsem se cítila být spokojená. I ve tvářích mých přátel jsem viděla jen hrdost a pocit vítězství. Drak dostal to, co si zasloužil.
Zatočila se mi hlava. Dům společenství Zlatý Kruh se mi najednou zdál být tak malý... a byl stále menší a menší...
"Cali, drak je mrtvý..." splynulo mi ze rtů, ještě než jsem ztratila vědomí...
Johauna, Calidorova učednice
a věrný člen Zlatého Kruhu