Když na naše harddisky zaútočil svoji motorovou pilou Doom, zrodil se král - otec mnoha a mnoha synů - 3D stříleček, jejichž hraní se v současné době změnilo v regulérní sport. Ve své době neměl Doom přemožitele ani nástupce, mohl se sním poměřovat jen jeho bratranec nesoucí hodně říkající jméno Descent - tedy klesání či spád. Příbuzný, který místo ozbrojeného pěšáka přinesl do herního světa rychlou a mrštnou raketku. A hlavně, poprvé se zde objevila možnost zcela volně se pohybovat všemi směry - tedy nejen vpřed a vzad ale i nahoru a dolů.
Od svých stejně slavných bratránků Dooma a Heretica se lišil i docela hezkým příběhem, nebo spíše zdůvodněním proč se na svou nebezpečnou pouť vydáváte. Společnost Post-Terran, jenž těží na spoustě planet a planetek vzácné kovy a minerály, má problém. Někdo zaviroval kontrolní počítače jejich automatických těžebních stanic. Z robotů, kteří poklidně létali podzemními štolami a rubali cenné materiály se staly smrtící mašiny, které jdou každému kdo se dostane do jejich blízkosti po krku. Ještě horší jsou bezpečností roboti. Ti se změnili v zabijáky se vším všudy a není téměř nikdo kdo by se jim mohl postavit. Až na vás. Vy jako zkušený kosmický vlk přijímáte nabídku firmy na likvidaci dolů. Ano slyšíte správně, ne robotů, ale dolů. Jediná šance jak řádění robotů zastavit je totiž celé těžební komplexy zlikvidovat. Naštěstí nebudete muset roznášet po podzemních 
chodbách nálože, bude stačit odpálit hlavní reaktor, který při své explozi zničí úplně všechno. Kdyby to ale bylo tak jednoduché jak se zdá, nepozvali by si na tu práci vás. Ono probojovat se k reaktoru spletí chodeb není nic jednoduchého, roboti vám nedarují zadarmo ani metr. A když už se vám jej povede najít, musíte ještě objevit východ, kterým se dostanete ven.
Docela zajímavý nápad, že, ale největší revolucí, již Descent přinesl bylo samotné létání. Vaše raketka může létat opravdu kamkoli. Kromě klasického zrychlování a otáčení se, umí viset v prostoru, kolmo stoupat a klesat nebo uhýbat do stran - když tyto její schopnosti zkombinujete dohromady, dokážete neuvěřitelné věci. Revolučnost hry nejlépe ilustruje označení Descentu za první komplexně zpracovanou virtuální realitu ve hrách. I když manévrovatelnost vašeho stroje byla neuvěřitelná, nikam byste se nedostali bez pořádné výzbroje - k dispozici bylo několik typů laserů, řízené i neřízené rakety, miny reagující na blízkost robotů, rotační kulomet a světlice. Právě světlice byly další zajímavostí. Hodily se ve všech tmavých chodbách. Pocit kdy do temné chodby vystřelíte světlici, v její záři se na několik okamžiků objeví nepřítel, načež stisknete spouště svých zbraní a tmu před vámi ozáří výbuch, jste do té doby snad v žádné hře nemohli zažít. Roboti ale rozhodně nebyli žádná ořezávátka a dokázali vám pořádně zatopit. Uhýbali kličkovali a snažili se vás dostat neméně stejně nebezpečnou výzbrojí jako máte vy. Ale s trochou zkušeností jste je dostali.
Pak jste již přidali plyn a jízda po podzemním kolotoči pokračovala. Zamotané tunely střídaly obrovské sály, k některým dveřím bylo nutné najít přístupové karty a cestou jste ještě mohli zachraňovat uvězněné pracovníky stanic. Pár jich totiž přežilo a pokud měli štěstí našli jste je a odvezli pryč. Stačilo se k nim "jen" probojovat skrz zuřivé roboty a zamčené dveře. Tím jsme se dostali k další novince Descenta. Tuším jako první 3D řežba vám umožnil některé části interiérů rozstřílet. Nejvděčnější v tomto směru byly obrazovky, ale rozbít se daly i některé dveře. Když jste se po mnoha a mnoha bojích konečně dorazili k samotnému reaktoru, mohli jste jásat, ovšem jen v případě, že znali cestu k východu a ta byla volná. Jakmile jste totiž reaktor odpálili, začalo odpočítávání měřící poslední vteřiny života stanice a dveře únikového východu se otevřely. S nervy napnutými jako špagáty bylo nutné dostat se okamžitě ven, každé zaškobrtnutí mohlo znamenat konec. Vžum, váš stroj proletěl otvorem do volného vesmíru. Mise splněna, jde se na další.
Ovšem nejen singleplayer. Descent měl nekonečné možnosti i ve hře pro více hráčů. Pokud pomineme úžasnou možnost likvidace všech soupeřů pomocí vybuchujícího reaktoru, což je ale opravdu nefér, byly samotné boje s možností létat jak se vám zlíbí něčím nevídaným. Zde jste potřebovali nejen dobrý postřeh, ale též dokonalé pilotní schopnosti. Podle mne jedině multiplayer Descentu se mohl 
svou chytlavostí ve své době vyrovnat Doomovi.
Názory na grafické zpracováni hry se různí, někdo říká že je skvělé, někomu se nelíbilo. Pravda je, že podzemní chodby byly trošku pusté, ale lávová pole, roboti i světlice ozařující stěny tunelů jsou docela hezké. Navíc jste kromě klasického pohledu vpřed mohli podívat i za svoje záda, zda tam nevisí nějaký ten nepřítel. Zvuková stránky hry byla však neoddiskutovatelně kvalitní. Co říci závěrem, Descent je hra velkých možností a jeho věhlasu už nedosáhlo žádné z jeho pokračování. Nechci vás přivádět na nekalé myšlenky, ale jestli máte v práci několik slabších sesíťovaných počítačů, poohlédněte se po něm - multiplayer je opravdu dobrý :-).
