Castlevania | foto: Netflix

Seriál podle Castlevanie byste neměli minout, ani pokud jste hru nehráli

  • 0
Animovaný seriál z dílny Netflixu sice využívá licenci na sérii klasických videoher, ale funguje i jako samostatné dílo. Nedávno uvedená druhá sezona je pak v každém ohledu ještě lepší než ta první.

Společnost Netflix je poslední dobou pod drobnohledem fanoušků videoher. Chystaná seriálová adaptace Zaklínače totiž kromě vysokých očekávání budí i řadu rozpaků. Předloha je všeobecně známá a každý má tu svou představu o tom, jak by mělo výsledné dílo vypadat. Já však zůstávám optimistou a věřím, že je natáčení v dobrých rukou. Netflix si totiž umí kvalitu pohlídat a nedávno vydaná druhá série nenápadné Castlevanie je toho tím nejlepším důkazem.

Až příliš veliké retro

Hrabě Drákula je mnohem víc, než jen obyčejný záporák.

Značku Castlevania si pamatují nejspíše jen ti největší herní pamětníci. První díl vyšel již v roce 1986 a šlo o klasickou 2D plošinovku, v níž se hlavní hrdina Simon Belmont vydal porazit samotného hraběte Drákulu. Následovalo několik pokračování stejného ražení, ve kterých byla zápletka poněkud více rozpracována. V jádru však stejně šlo vždy jen o to, že jsme s některým z potomků rodu Belmontů bojovali proti zástupům upírů. V roce 2010 pak vyšla 3D akční adventura Lords of Shadow (naše recenze), která sice nebyla vůbec špatná, ale díru do světa neudělala.

Tvůrci seriálu tak měli poměrně volné ruce v tom, jak s látkou nakládat, a i když si nejsem úplně jistý, nakolik pevně se seriál drží předlohy, rozhodně jej můžu vřele doporučit.

Chudák Drákula

Zápletka je přitom jednoduchá. Vlado Tepes alias hrabě Drákula se mstí celému lidstvu za to, že mu fanatičtí kněží zavraždili ženu. Na druhé straně barikády je pak nejmladší potomek rodu Belmontů Trevor. Sebevědomý drsňák, který navzdory nekonečné zásobě cynických hlášek z přesvědčení koná dobro. 

Akční scény jsou spíše vzácností, ale když už na nějakou dojde, stojí to za to.

I když je Drákula typickým záporákem, který netouží po ničem jiném než vyhladit lidstvo ze zemského povrchu, je dokonale propracovanou postavou, které lze i občas držet palce. A pokud ne jemu, tak určitě některému z jeho upírských generálů, kteří mezi sebou neustále bojují o vliv.

Více než licence na trochu vyčpělou videoherní značku mě k seriálu přivedlo jméno hlavního scenáristy. Warren Ellis je ve světě komiksu pojem (neplést se stejnojmenným hudebníkem z kapely Nicka Cavea) a jeho série Transmetropolitan je vedle Preachera asi tím vůbec nejlepším, co si v tomto žánru můžete v češtině přečíst.

Kreslené násilí

Seriál je animovaný, rozhodně však není pro děti. Vizuální stránka vypadá fantasticky, jde vlastně o jakousi kombinaci západní a asijské animátorské školy. Akční scény jsou poměrně vzácné, například trojice hlavních hrdinů stráví většinu děje studiem starobylých dokumentů. Ale když už nějaká ta akce začne, je to notně krvavá podívaná, ve které létají vzduchem gejzíry krve a sem tam i nějaká ta useknutá končetina. 

Trevor Belmont a jeho nebezpečný bič.

Loni vyšla testovací minisérie, skládající se ze čtyř půlhodinových epizod, letos pak pokračování s dvojnásobným počtem dílů. A i to je málo, naštěstí se už připravuje třetí série.

Castlevania je možná trochu nenápadný projekt s pomalým rozjezdem, ale pokud mu dáte šanci, nemůže vás zklamat. Nelámejte si hlavu s tím, že neznáte předlohu. Já nehrál ani jeden díl a stejně jsem se bavil královsky. Teď jen nezbývá než doufat, že se chystanému Zaklínači dostane minimálně stejné péče.