Lidové přísloví praví, že cesty do pekel jsou dlážděné dobrými úmysly a projekt Bully Hunters je toho nejlepším příkladem. Původní záměr byl bezesporu bohulibý: upozornit ty, kteří ve hrách hlasitě vypouštějí své frustrace a svým vystupováním kazí zážitek ostatním, že jejich chování nebude tolerováno ani v anonymním kyberprostoru.
Nati Casanova aka ZombiUnicorn byla mediálně nejviditelnější členkou Bully Hunters.
Kyberšikana a nepřípustné chování je (nejen) v počítačových hrách stále větším problémem, se kterým si jejich provozovatelé nevědí rady (více o tématu jsme psali zde). Porce nadávek se dříve nebo později dočká každý, kdo se do nějaké hry připojí, ale ženy to mají v tomto ohledu ještě o něco těžší než muži. Sexistické urážky jsou pro ně denním chlebem, řada z nich proto raději volí mužské přezdívky.
Zřízení specializované organizace, která by měla bojovat proti nenávistným hráčům přímo ve hrách, proto na první pohled nevypadá jako úplně špatný nápad. Bully Hunters (lovci „tyranů“) se měli rekrutovat z řad elitních hráčů (ideálně žen, ale nebylo to podmínkou) a přispěchat na pomoc vždy, když se nějaký podobný incident stane. Do rozehrané hry se pak měl připojit „profesionální zabiják“ a kromě toho, že se snažil verbálnímu agresorovi jít neustále po krku a znepříjemňovat mu hraní, měl ho i poučovat o závadnosti jeho chování.
Bojovat s kyberšikanou se dá mnoha způsoby. Tohle však není ten správný.
Nápad je to možná zajímavý, ale každý, kdo se v tomto prostředí pravidelně pohybuje, rychle zjistí, že je to úplný nesmysl. Pomiňme základní fakt, že bojovat ohněm proti ohni není v tomto případě asi to pravé a spoustu agresivních hráčů může vztek z virtuální smrti naopak vybičovat k ještě horšímu chování. Hlavní problém je spíše v tom, že to z technického hlediska prakticky není možné. Kromě toho, že se pro nahlášení závadného chování musíte zaregistrovat steamovými přihlašovacími údaj, Bully Hunters nic víc nevyžadovali. Nikdo tedy neověřoval, jestli k nějakému takovému chování opravdu došlo a zda ohlášení není vtip či dokonce jen nová forma herní šikany.
Hello #BullyHunters I want to report a dangerous suspect on CS:GO that goes by the handle 'Pu$$yblaster69', I found out the person is the notorious Sam Hyde irl. https://t.co/C0ClsmoqrL
Káže vodu a pije víno.
Zpočátku Bully Hunters operovali pouze ve hře Counter Strike: Global Offensive, ale už tam se ukázala řada prakticky nepřekonatelných problémů. Online zápasy mají dobu trvání jen v řádu minut a než se někdo nový do hry připojí, bude pravděpodobně konec partie. A co by se stalo, pokud budou všechna volná místa ve hře zabraná? A jak bude lovec reagovat na ostatní protihráče? Bude je ignorovat, takže bude pro všechny snadným cílem? A pokud ne, jak se nakonec bude lišit od obyčejného hráče? Vždyť střílení po protihráčích je vlastně hlavním smyslem hry?
Naštěstí se odpověďmi na tyto otázky nikdo trápit nemusí. Při oficiálním představení služby, které se 12. dubna živě streamovalo na Twitchi, totiž došlo k tolika přehmatům, že všichni zúčastnění z projektu raději hned vycouvali.
Ani nemusíme chodit do zahraničí, s neetickým chováním protihráčů se bohužel setkávají i naše čtenářky.
Nejprve se ukázalo, že se pořadatelé ohánějí vymyšlenými čísly. Slogan, že 21 milionů hráček se setkalo s urážlivým chováním vůči své osobě, totiž vycházel ze studie provedené pouze na 350 respondentkách.
Slibované „živé“ herní ukázky byly nakonec jen špatně sehranými předpřipravenými scénami, kde navíc roli „sprosťáka,“ hrál dokola jeden a ten samý člověk. Šťastná nebyla ani volba moderátorky akce, protože Nati Casanova, známá pod přezdívkou ZombiUnicorn, neproslula zrovna vybraným chováním. Lidé okamžitě vytáhli na světlo záznamy, jak nadává protihráčům do buzíků (faggots) nebo si vylévá žluč na Twitteru, což je přesně ten typ chování, proti kterému kampaň měla bojovat.
Reakce veřejnosti byla tak špatná, že se všichni sponzoři (mimo jiné značky jako SteelSeries nebo Vertagear) od Bully Hunters okamžitě distancovali. A to byl v podstatě konec krátkého experimentu. Dnes už nefungují ani oficiální stránky, ani profily na sociálních sítích.
Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že je třeba proti vulgárnímu online chování bojovat, nikoli však za každou cenu a na úkor zdravého rozumu.
