Dvacet osm let je i v lidském životě dlouhá doba, ale v tom herním se to zdá jako celá věčnost. Jaký byl rok 1998? Běžnou součástí PC se stávaly 3D akcelerátory, zatímco v oblasti konzolí kraloval první PlayStation, kterému sekundovalo Nintendo 64, a v Japonsku vyšla labutí píseň Segy – Dreamcast. V kinech zazářil například Spielbergův válečný film Zachraňte vojína Ryana.
Další archivní fotky, které jsme vám na tomto místě několikrát slibovali, jsou zřejmě definitivně ztracené. Nedá se nic dělat. Připomeňme tak alespoň ty, které se nám podařilo najít. Tentokrát jsme si pro vás nachystali trochu jinou anketu – napište nám, co jste hráli, když vám bylo 28 let. Na vaše odpovědi se těšíme v diskusi. A díky za vaši přízeň!
Martin Kaller
Dvacet osm let mi bylo na sklonku minulého tisíciletí, což je tedy hodně dávno. Nicméně díky internetu si mohu osvěžit chatrnou paměť a s překvapením zjišťuji, jaké že hity mi tenkrát na konzoli PlayStation vlastně prošly rukama. Především Metal Gear Solid, což byla moje vůbec první zkušenost se stealth akcí. Hra, u které příjemně překvapila řada pokrokových nápadů a herních nuancí. Jako byly stopy ve sněhu, na jejichž základě nepřátelská hlídka začala s mým pronásledováním. O hezké připomenutí téhle klasiky se relativně nedávno postarala stejnojmenná deskovka, každopádně fenomén Metal Gear Solid později přerostl do dalších žánrových kategorií, čehož příkladem byl Metal Gear Acid!.
Ovšem to jsme již ve zcela jiném čase, byť žánrově docela blízko jinému titulu, který mi v mých 28 letech učaroval. Poněkud komplikovaně jsem se totiž na PlayStationu dostal k SRPG s názvem Final Fantasy Tactics, jehož remaster má i dnes stále co nabídnout, pokud je vám tento typ her aspoň trochu blízký. Zdejší sonda do světa Final Fantasy nabídla promyšlený a propracovaný vývoj hrdinů a k tomu silný příběh, v němž se mohly mihnout postavy z legendární Final Fantasy VII.
Když bych měl na závěr, na pomyslnou bednu medailistů z prvního PlayStationu umístit ještě někoho třetího, šlo by o chytlavou atmosférickou akci v Dino Crisis od Capcomu, postavenou na základech populární série Resident Evil. Snad jen, že ačkoliv o lekačky nebyla v Dino Crisis nouze, jednalo se především o zajímavě koncipovanou adrenalinovou střílečku, ve které jste lovili dravé a po čertech rychlé raptory.
Ondřej Zach
Co jsem tehdy hrál, si samozřejmě nepamatuju, nicméně po krátkém pátrání zjišťuji, že jsem byl ještě stále na sto procent uvrtaný ve World of Warcraftu, konkrétně v expanzi Wrath of Lich King. Při zpětném pohledu to byla vůbec nejlepší expanze pro WoW. Mimochodem, byla to zároveň první expanze, u níž se objevilo fázování, což znamená, že po splnění nějakého klíčového úkolu se trvale změnil vzhled zóny. Třeba právě na scénu Wrathgate si pamatuju dodnes:
Co se jiných her týče, vzpomínám si, mě tehdy hodně bavily akční závody Burnout Paradise, na redakční PS3 se mi dost líbil MotorStorm: Pacific Rift. Škoda, že obě značky nakonec umřely, dal bych si je v dnešním zpracování.
Jan Kouba
Uff, jsem stár. Když mi bylo 28, tak jsem akorát nastupoval do Bonuswebu. Jednou z největších pecek roku byla Dragon Age: Inquisition, na tu vzpomínám dodnes. V roce 2014 vyšlo hned několik podařených her. Skvěle jsem si užil i The Evil Within, který měl ten správný old-school styl a špinavou estetiku a pamatuji si, že jsem se u něj i docela bál. Ti zombíci byli fakt hnusní.
Další hra, která mi dodnes utkvěla v paměti, byla atmosférická, graficky fenomenální The Vanishing of Ethan Carter. Celá hra byla tvořená za pomoci fotogrammetrie, takže na svou dobu šlo o ultrarealistickou grafiku. A že to byla podívaná. A také vyšla dost rozporuplná, ale zajímavá Murdered: Soul Suspect. Mysteriózní detektivka s haldou ne úplně dotažených nápadů.
A samozřejmě šťastných 28 Bonuswebu.
Ondřej Martinů
28 pro mne ještě není tak vzdálené období, tolik mi totiž bylo před pěti lety. Pamatuji si, že rok 2021 byl takový herně prázdnější rok, a to i přesto (nebo spíš právě proto), že covid jel v plné síle a všichni jsme byli zavření doma. Tehdy jsem si jako hru roku zvolil It Takes Two, to nás doma ve dvou opravdu hodně bavilo a vlastně jsme díky tomu vyzkoušeli i starší tituly od Hazelight a pak jsem se těšil, co přijde dál. Dál jsem tehdy ocenil nenápadnou indie hru Artful Escape, která shodou náhod má letos nástupce v podobě stejně tak zábavného Mixtape.
Rok patřil také datadiskům k Assassin’s Creed Valhalla, ty jsem si vlastně docela užil, ale zároveň jsem byl z hraní tohoto kolosu už ohromně vyčerpaný. Relaxoval jsem převážně u Animal Crossing New Horizons, který jsme po celý první rok od vydání v březnu 2020 doma hráli opravdu svědomitě. Nakonec jsem se ale asi nejvíc věnoval restům, přičemž ten asi nejzásadnější byl Hades, který ten rok vyšel na konzole. Hře jsem naprosto propadl, je to dodnes jeden z mých vůbec nejoblíbenějších titulů tohoto žánru. To mi připomíná, že bych konečně někdy na 100 % mohl dojet druhý díl, za to se pořád trochu stydím.
Jinak to bylo vlastně i období nového herního hardwaru, koncem roku 2020 (to už mi také bylo čerstvě 28) vyšel PlayStation 5. Pořád si pamatuji, jak jsem stál ráno frontu na osobním výdeji zboží a sledoval, jak většina lidí přede mnou čeká také na PS5. Někteří s konzolí v krabici doslova vybíhali ven z obchodu. Přitom vlastně v prvních měsících PS5 na trhu ani nebylo moc, co tady hrát, vyjma samozřejmě restů z éry PS4. No a pak v létě roku 2021 jsem pro změnu kupoval novou grafickou kartu, když se mi nějakým zázrakem v tom tehdejším čipovém suchu povedlo ulovit RTX 3070 Ti za rozumné peníze. Tím byla sestava, kterou jsem stavěl o rok dřív, konečně hotová.
Na 28. narozeniny Bonuswebu budu pamatovat jako na rok, který byl hrami opravdu nabitý, a to máme ještě špičku roku pořád před sebou. Tak ať se nám daří i dál!
Honza Lysý
To je pro někoho s mou pamětí poměrně náročná otázka, ale pokud si dobře vzpomínám, v dané době jsem strávil hodně času s oběma díly Left 4 Dead, protože nikdy neodolám zběsilé akci, ve které se likvidují zombíci. Stejně tak si rád posvítím na emzáky, takže Gears of War 2 byla jasná volba. A jelikož si nenechám ujít ani šanci dát pořádně zabrat nacistům a navíc jsem velký fanda série Wolfenstein, díl z roku 2009 jsem si nesmírně užil.
Jsem také fanouškem arkádových závodů, speciálně těch výrazně destruktivních. Tím pádem jsem musel dát šanci Burnout Paradise a rozhodně toho nelituji. Své RPG choutky jsem ukojil u Dragon Age: Origins a jako milovník kreslených sešitů jsem si zkrátka musel vyzkoušet Batman: Arkham Asylum. Skoro dokonalou kombinaci komiksů a mé velké životní lásky, bojovek, pak reprezentoval Mortal Kombat vs. DC Universe. A v mém vzpomínkovém přehledu nesmí chybět ani čtvrtý Street Fighter.



































