Uplynulo téměř deset let od chvíle, kdy dvojice nezávislých vývojářů Edmund McMillen a Florian Himsl vydala poměrně zvláštní, avšak o to víc unikátní hru žánru roguelite The Binding of Isaac. Hra tehdy fungovala v rozhraní dnes už mrtvého Flashe, jehož limity vzápětí autoři pocítili a hru v roce 2014 předělali do vlastního enginu. Na tom už pracovali s vydavatelem Nicalis a The Binding of Isaac tak vznikl znovu, tentokrát s podtitulem Rebirth.
Ten už obsahoval původní hru plus datadisk Wrath of the Lamb a autoři na něj pak dále nabalovali další expanze: Afterbirth, Afterbirth+ a nově také poslední přídavek Repentance. Dohromady tak z původní poněkud neobratné „flashovky“ vznikla legenda v žánru roguelite, která už má právě díky velké spoustě rozšíření opravdu pořádnou porci obsahu. A jak už to bývá zvykem, v náhodně generovaných hrách se vše vzájemně násobí a každý váš pokus je opravdu jedinečný.
Morbidní, avšak zábavné
Pojďme se ovšem vrátit nejdřív k tomu, co je jádrem hry. Edmund McMillen se ji původně snažil pojmout jako poctu starým hrám ze série Legend of Zelda, takže je celá rozdělená na jednotlivé místnosti zabírající celou obrazovku, mezi kterými se posouváte skrze dveře po stranách. Nahlížíte na ni z ptačího pohledu a formálně jde o „twinstick shooter“, tedy koncept „jednou páčkou se hýbete, druhou volíte směr střílení“. No a jak už napovídá žánr roguelite, vše je náhodně generováno.
Celé je to zaobaleno poněkud syrovou stylizací křesťanských a satanistických prvků, které jsou ještě o to více v kontrastu s jednodušší 2D grafikou. Morbidní tematikou hra opravdu nešetří, potkáte tu nepřátele stylizované do oběšenců, hromady vnitřností s očima, nevyvinutých plodů nebo různých parazitů. V boji proti nim vám pak pomůžou předměty typu sťatá hlava vašeho psa, syrová játra nebo pentagram nakreslený na čelo. Přesto to všechno právě díky „roztomilé“ grafice vlastně působí spíše jako černý humor než jako něco, z čeho se vám bude zvedat žaludek.
Kouzlo hry tkví právě v nekonečných možnostech, jak si svou postavičku sbíráním podivných předmětů vylepšujete a jakou novou cestu vám hra přichystá. Zvláštní humor hry pak ještě podtrhuje fakt, že hrajete za dítě, jehož „střelivem“ jsou slzy. Jejich atributy také předměty ve hře mění, takže nakonec z očí vaší postavičky můžete metat třeba i hřebíky nebo zuby.
Cest napříč hrou je mnoho a hlavně se vám s postupem času odemykají další, povětšinou složitější. Ačkoliv se k některým skrytým cestám či kombinacím předmětů dostanete i náhodou, povětšinou musíte přesně vědět, co děláte. Takže do hry je třeba investovat poměrně dost času, protože sebráním byť jednoho špatného předmětu si třeba můžete pokazit celé aktuální kombo (a následně pak rychleji zemřít) nebo dokonce i zavřít cestu, kterou jste se chtěli vydat.
V DLC Afterbirth pak ještě přibyl úplně nový Greed Mode, který hru mění do podoby survival žánru. Ačkoliv je stále náhodně generována, úrovně už mají jednotnější podobu a cílem je se vždy s omezeným počtem dostupných předmětů bránit vlnám nepřátel a hospodařit s virtuální měnou.
Repentance vymysleli fanoušci
Poslední DLC, které by mělo nabídnout ultimátní porci obsahu a zároveň by také mělo být finálním rozšířením hry, vzniklo hlavně díky fanouškům hry. Ti totiž na Rebirth vydali komunitní modifikaci s názvem Antibirth, která se ovšem vývojářům líbila natolik, že se rozhodli ji společnými silami změnit v oficiální rozšíření. A tak vzniklo Repentance.
Sám Edmund McMillen označil Repentance za „skoro sequel“, protože nového obsahu je zde opravdová hromada. Celkem tak s tímto posledním rozšířením ve hře najdete dohromady přes 700 předmětů, 300 nepřátel a 100 bossů na konci jednotlivých úrovní. Ty jsou zde také nové, včetně dalších konců hry. Navrch máte také nové hratelné postavy, nový soundtrack, celkově vyladěnější hru... no zkrátka se výroku McMillena vlastně nejde ani divit.
Repentance se vedle přepracování fanouškovské modifikace zaměřilo na úpravu obtížnosti, a hra je tak ještě těžší než kdy předtím. Zároveň také ze hry zmizela velká část kombinací a triků, které hru prakticky rozbíjejí, a umožňují tak hráčům získat až příliš velkou sílu, nekonečně mnoho peněz či zdraví a podobně. Je to vše zase více o vašich schopnostech.
Nad rámec toho všeho pak Repentance do hry konečně dodává plnohodnotný multiplayer. Ten byl v The Binding of Isaac už dříve, jenže možnosti druhého hráče byly poměrně omezené, v podstatě fungoval jen jako podpora a nemohl sbírat předměty. Nyní lze hru hrát až ve čtyřech lidech a všichni mají postavičku s plným přístupem k herním mechanikám. Multiplayer lze hrát lokálně nebo pomocí Steam Remote Play Together.
Repentance každopádně působí jako nejucelenější rozšíření na tuto hru, které mne přilákalo zpět. Do té doby jsem měl v původním Rebirthu od vydání nahráno celkem 150 hodin a myslím, že pokud bych se do hry opravdu naplno ponořil, tak k dosažení stejných znalostí hry jako v roce 2014 bych potřeboval alespoň dalších 150 hodin. Tolik nového obsahu jsem skutečně z DLC nedostal už hodně dlouho.
Hra je každopádně těžší, o tom není pochyb. Navíc vás nutí hrát na nejvyšší obtížnost, ze které jsou na odemknutí další bonusové předměty. Pravdou také je, že už vám opravdu nic hra nedá zadarmo a najít skutečně silnou kombinaci předmětů je obtížnější než kdy předtím. Vyvažuje to však ještě o to zábavnější multiplayer, a hlavně pocit, že stále potkáváte nové nepřátele a bossy, učíte se, co který nový předmět dělá, a podobně. Mimochodem doporučuji mít po ruce nějaký tahák na předměty, opravdu vám to orientaci trochu usnadní.
Co bude s The Binding of Isaac dál? Pokud by se náhodou někdo prohnal Repentance v řádu týdnů a chtěl by víc, pak nemusí úplně zoufat. Edmund McMillen totiž už přiznal, že na potenciální druhý díl jednou asi řada přijde, byť rozhodně ne v nějaké blízké době. Nyní je plně zaměstnaný tvorbou hry Mewgenics, kterou podle něj bude pravděpodobně budovat ještě alespoň další dva roky. Pak teprve se uvidí.
The Binding of Isaac Repentance je v tuto chvíli dostupný pouze pro PC na Steamu. Na konzole (PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox a Nintendo Switch) se podívá později, zatím s obecným datem „podzim 2021“.
