Ondřej Zach
Wolfenstein 2: New Colossus
Bijec nácků je zpět – Moc se mi líbí ukázka z nového Wolfensteina II: New Colossus. Byla bizarní, vtipná, ale nesklouzla k parodii. Navíc zahrát si pořádnou příběhovou střílečku v době, která aktuálně více přeje otevřeným sdíleným světům, zní více než dobře. Autoři už dvakrát prokázali, že umí vybudovat atmosféru, například pomocí propagandistických plakátů či útržků z novin, kterých si při rychlém průchodu ani nemusíte všimnout.
Konference Ubisoftu – Konference Ubisoftu obvykle řadím k těm horším, ale ta letošní mě bavila nejvíc. Velmi příjemně mě překvapila hra na hrdiny Mario + Rabbids: Kingdom Battle se souboji á la XCOM, kterou šéf Ubisoftu Yves Guillemot představil společně s Shigeru Miyamotem, legendárním vývojářem Nintenda. Čím dál více se mi líbí také akce Far Cry 5 a Assassin’s Creed: Origins ze starověkého Egypta. Vypadá to, že tomuto dílu tvůrci věnovali více péče než Unity a Syndicate. Tak snad jsem to právě nezakřikl.
Útěk z vězení – Zřejmě největší potlesk na konferenci EA vzbudila hra A Way Out, v níž dva hráči spolupracují na rozdělené obrazovce při útěku z vězení. A to je také jediný způsob, jak půjde hrát – s kámošem. Asi to nebude prodejní hit, ale ukázka hráče nadchla. Koukněte níže, vypadá vážně moc dobře.
EA Play 2017 - A Way Out
Forza Motorsport 7 – Mám moc rád Forzu, festivalovou i okruhovou, takže v případě dalšího dílu není co řešit. Šestka přidala závody v dešti, v sedmičce se bude počasí dynamicky měnit během závodů. A více než 700 vozů zní úctyhodně.
Super Mario Odyssey – Hra, která naváže na legendární záležitost Super Mario 64, vypadá ještě lépe, než jsem doufal. Do průzkumu otevřeného světa se tak pustíme hezky ve 3D. Novinkou je klobouk Cappy, kterým Mario útočí na nepřátele, aktivuje různé prvky či dočasně ovládne „mysl“ protivníka.
Jakub Žežule
Shadow of the Colossus se vrací - Největším a také nejpříjemnějším překvapením letošní výstavy pro mě bez debat bylo představení remaku legendy Shadow of the Colossus (dobová recenze). Tu považuji za jednu z nejlepších her všech dob, a jelikož za remakem stojí experti z Bluepoint Games, o výsledek se vůbec nebojím.
Spider-Man překvapil - Nejsem úplně fanouškem marvelovských filmů, přesto mě Spider-Man ze všech nových her zaujal suverénně nejvíc. Velmi si cením toho, když se vývojářům podaří v rámci herních mechanismů podchytit a přetransformovat to, co má být tématem dané hry. V případě Spider-Mana je to rychlost, plynulé pohyby, akrobacie a hravost, se kterou pavoučí muž znemožňuje protivníky. A v prezentované ukázce se právě tohle autorům z Insomniac Games povedlo na výbornou. Opatrně tedy doufám, že nový Spider-Man bude tím, čím byla herní sága Arkham pro Batmana.
VR žije - Bál jsem se, že se nad virtuální realitou po loňském startu zavře voda, to se však zatím nekoná. Úspěšné hry jako Fallout 4 a Skyrim jsou přepracovávány do VR podoby, uvidíme také, jak nakonec dopadne připravovaný DOOM VFR. Nejsou to ale jen hry od Bethesdy. Máme tu Transference od Ubisoftu a Sony toho ukázala také celkem dost. Hry pro Playstation VR jako Moss, The Impatient nebo Star Child nevypadaly vůbec špatně. Je samozřejmě otázkou, o jak velké a ambiciózní tituly se bude ve výsledku jednat, přesto jsem po letošní E3 o něco větší VR optimista.
Skvělý trailer k Evil Within 2 - Jsem velký fanda herních trailerů a tím nejlepším se pro mě letos stala upoutávka na Evil Within 2, pod kterým je podepsán tvůrce Resident Evilu Shinji Mikami. Hudba, efekty i celkové zpracování funguje na výbornou a už teď je mi vyloženě líto hlavního hrdiny, který se ve hře musí dobrovolně vrátit do světa hrůzy, aby zachránil život své dcery.
Představení Age of Empires: Definitive Edition - Zmodernizovaná definitivní edice Age of Empires mi udělala velkou radost. Autoři navíc slíbili, že originál zmodernizují, neboť původní verze je dnes vskutku pravěký exemplář. Zaznamenal jsem i tajuplnou poznámku jednoho z autorů, že aktuální představení definitivní edice AoE je pouze začátek, a jelikož série letos slaví dvacáté narozeniny, chystají tvůrci další překvapení. Že by čtyřka?
Age of Empires: Defintive Edition
Jan Srp
Wolfenstein 2 a Bethesda obecně - O tom, proč přesně je pro mě Wolfenstein nejočekávanější hra zbytku tohoto roku, jsem psal již ve čtvrtek, celkově je ale line up Bethesdy nejblíže tomu, co mě baví hrát. Přídavek k Dishonoed 2 je povinnost, už u minulého dílu Arcane ukázali, že v jejich pojetí DLC rozhodně nejsou jen sprostým ždímáním peněz. The Evil Within 2 si určitě zase koupím a pak se ho budu bát spustit. Sice jsem příběh jedničky příliš nepochopil, ale dosud mi některé scény straší v hlavě. A velké hry jako Doom a Fallout jsou přesně to, co virtuální realita potřebuje.
Wolfenstein II: New Colossus
Nové Metro - Ohlášení nového dílu série Metro, postavené na knihách Dmitrije Gluchovského, bylo pro mě obrovským překvapením. Hodně pozitivním překvapením, nutno poznamenat. Unikátní atmosféra prvních dvou dílů mě nadchla, dokonce jsem je pro větší efekt dohrál s původním ruským dabingem. Koncept otevřeného světa vypadá zajímavě, snad nebude otevřený až příliš. K Metru totiž vždy patřil silný příběh a nelineární hratelnost by ho mohla narušit. Uvidíme, těším se moc.
Life is Strange - Mám pro tenhle seriál obrovskou slabost, a i když mi mozek říká, abych neočekával příliš, stejně se nemůžu dočkat. Navzdory tomu, že na mini sérii Before the Storm pracuje jiný tým, grafika vypadá snad ještě hůř než minule a hlavní postavu dokonce ani nebude dabovat stejná herečka, si pořád trailer drží tu správnou atmosféru. Navíc nemusím čekat nijak dlouho. No a kdyby to náhodou nevyšlo, pořád je tu Vampyr od původních Dontnod, ten snad nezklame.
Life is Strange: Before the Storm
Life is Strange: Before the Storm
Star Wars: Battlefront 2 - Kdy naposledy jsme tu měli singleplayer z univerza Hvězdných válek ? Ani si nepamatuji, ale je to dávno, moc dávno. Už jen proto se na Battlefront moc těším. Tou hlavní částí bude přesto pořád multiplayer. Ten jsem si mohl vyzkoušet na vlastní kůži a až překvapivě moc mě chytl. Autoři mají do listopadu ještě spoustu času na vyladění všech detailů a já nepochybuji, že výsledek bude stát za to.
Nový Ori - Ori and the Blind Forest byla parádní hopsačka, která pod roztomilou grafikou skrývala neskutečně tuhou hratelnost. Mnohokrát jsem se chtěl vzdát, ale díky úžasné atmosféře jsem se k ní vždycky vrátil a nakonec ji i úspěšně pokořil. Snad nový díl příliš nevyměkne, protože podobně náročné a přitom férové hry jsou už v mainstreamu opravdu vzácné. Navíc to vypadá a zvučí snad ještě lépe než minule.
